Úvodní sloka
Vstup: Žalm 139:1-18.23-24
1Pro předního zpěváka. Davidův, žalm . Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. 2Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3Sleduješ mou stezku i místo , kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. 5Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. 6Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. 7Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. 13Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. 14Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. 15Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. 16Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal . 17Jak si vážím divů , které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, 18sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou. 23Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
Píseň: 164
1. čtení: Dt 7:6-12
6Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení , která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím. 7Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. 8Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského. 9Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání. 10Avšak tomu, kdo ho nenávidí, odplácí přímo a uvrhne ho do záhuby. Nebude odkládat; tomu, kdo ho nenávidí, odplatí přímo. 11Proto bedlivě dbej na přikázání, nařízení a práva, která ti dnes přikazuji dodržovat. 12Za to, že tato práva budete poslouchat a bedlivě je dodržovat, bude Hospodin, tvůj Bůh, zachovávat tobě smlouvu a milosrdenství, jak přísahal tvým otcům.
Chvála: Živý je Pán
2. čtení: Mt 28:16-20
16Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “
Kázání: Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.
To dnešní čtení asi většinou známe. Říká se mu „velké poslání“ nebo také „velké pověření“. A můžeme z něj slyšet mnoho věcí, porozumět různým slovům a vzít si i různé ponaučení.
A tak dnešní kázání bych asi nazval „kázání o neúplnosti a plnosti“.
Nejprve ta neúplnost lidská:
1. Sešlo se jedenáct apoštolů.
2. Klaněli se mu, ale někteří pochybovali.
A oproti tomu zde nastává plnost a úplnost Boží:
1. Je mi dána veškerá moc.
2. Jděte ke všem národům.
3. Učte je, aby zachovávali všecko…
Jsme zváni k tomu, abychom si to rozebrali, jak s námi Pán Bůh jedná:
Sešlo se jedenáct apoštolů. – Na bohoslužbách se vždycky nesejdeme všichni, a přesto k nám Pán Bůh přichází. I když se nás sejde obrazně řečeno jedenáct, Pán Bůh k nám přichází, s každým z nás počítá a i při té naší neúplnosti si nás použije a pošle nás tam, kde je to potřeba, i proto, aby tak mohli být další lidé pozváni a osloveni. A současně i při té naší nehotovosti k nám přichází, aby nám byl Utěšitelem, Průvodcem, jak přislíbil o Letnicích ústy Pána Ježíše.
Klaněli se mu, ale někteří pochybovali. - Tedy těch jedenáct, kteří se sešli, takže docházku bychom měli. Všichni se mu klaněli, takže účast na bohoslužbě nebo náboženské praxi, tu bychom měli také. Ale někteří pochybovali. Ještě nepustili to evangelium, tu radostnou zprávu o vzkříšení do svého srdce. Ale byli tam, třeba si říkali, co když na té zprávě Ježíše z Nazareta přece jen něco je. Vždyť tolikrát jim Pán před očima konal divy a tolikrát se jich ptal: „Ještě nechápete, co/proč jsem to učinil?“ Ale někteří pochybovali – nám se někdy zdá, že aby bylo křesťanství „in“, aby „táhlo“, musí být a) instantní, b) zadarmo, c) nesmí klást žádné nároky a d) musí ještě přinášet něco, co člověk dostane zadarmo nebo jako příjemný bonus. Ono to je v podstatě všechno splněno, ale to Světlo světa asi září v jiném spektru, než jaké chce tento svět. Stačí se podívat na to, že moderní zábavou je dnes laser game. Dobrodružná hra, při které se pracuje s úplně jiným spektrem světla než tím, které dává život.
A tak oproti těmto neúplnostem, náhražkám a instantním řešením lidským se zde prolamuje plnost a úplnost Boží:
Je mi dána veškerá moc, říká Pán Ježíš. A my o tom někdy pochybujeme stejně jako učedníci, postaveni tváří v tvář každého dne. Proto musíme prosit o Ducha Svatého k posílení naší víry, k otevření očí pro vidění Božího jednání mezi námi.
Jděte ke všem národům. Neexistuje tedy žádná výjimka. Všechny národy mají a smějí slyšet evangelium. Také proto i dnes ještě vznikají překlady Bible, více než polovina jazyků světa ještě čeká.
Učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. „To snad nemůže nikdo dodržet,“ napadne nás. Však s tím ale také Pán Ježíš počítá a říká: „Učte je…“ – a i my se tomu musíme neustále učit. Je to proces, cesta. Proto není rozdílu mezi těmi z nás, kdož v církvi vyrostli a byli ve víře vychováni, a mezi těmi, kdož prožili obrácení až později. Všichni stejně slyšíme toto Boží povolání. A všichni jsme společenstvím na cestě, společenstvím poutníků (communio viatorum), jak se říkalo i po celou historii církve.
A tak se ještě můžeme ptát: pro koho tu církev je? Je někdo, pro koho církev není? Ten celkový nárok Pána Ježíše (ke všem, zachovávejte všecko, …) nám ukazuje, že není důvod uzavřít jeho cestu vůbec nikomu. Protože pro všechny platí toto přijetí. Pokud my sami nebudeme přijati (v nějakém lidském společenství), i pro tyto situace má Pán Ježíš Slovo, že v takovém případě se pokoj Boží vrátí k nám, ale máme se o něj umět rozdělit a nést v darech nám darovaných ne k sobeckému zakopání těch hřiven, ale k rozmnožení a rozdílení ve světě. Tím i nepřítele zahanbíme a přivedeme k lítosti.
A tak je zde stále otevřena cesta k poznání a vyznání. Víry i hříchů, krátce k obrácení. To velké poslání je Slovem do celého našeho života a na každou naši cestu. A na tu cestu otevřenou, na tu cestu sdílení a zvěstování nás zve sám Pán Ježíš. I když se nám stane, že občas pochybujeme. To je milost Boží, že Pán Bůh počítá s našimi slabostmi, s naší nehotovostí, s naším strachem, s hříchy i poté s naším ukrýváním, a i když pochybujeme, on přichází za námi.
A tak v posile Kristově se modleme:
Modlitba: Pane Ježíši, prosíme, skloň se k nám v naší nehotovosti a neúplnosti i vzdor našim pochybám nebo když se nesejdeme všichni. Ale ty nás povoláváš k té plnosti tvého evangelia, tvé služby, tvého povolání, tvého zvěstování. Prosíme, dej nám sílu svého Ducha Svatého na tuto tvou cestu s námi.
Píseň: 383
Přímluvy:
Modlitba Páně
Poslání:
Požehnání:
Závěrečná píseň: 702
