Jeden z nejmenších účastníků dnešních bohoslužeb.

● Tradiční píseň 366:1
● Vstup: Iz 55:1.10-13 1„Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! 10Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. 11Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ 12„S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. 13Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.
● Píseň: 480 Srdce k srdci, spěšte spolu
● 1. čtení: Sk 10:9-23 9Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. 10Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: 11Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. 12Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. 13Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ 14Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“ 15Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“ 16To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe. 17Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty, 18zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr. 19A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě; 20sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“ 21Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“ 22Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“ 23Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.

● Píseň: Zp 86 / Sv 21 Přímluva
● Kázání: Sk 10: 24-36.44-48 24Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé. 25Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. 26Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“ 27Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí. 28Promluvil k nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. 29Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“ 30Kornélius odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu 31a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. 32Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. ‘ 33Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“ 34A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, 35ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. 36To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. – 44Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. 45Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. 46Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: 47„Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ 48A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.
V životě se někdy se řídíme podle toho, co jsme někde slyšeli, máme naučené, zautomatizované a už nad tím ani nepřemýšlíme. Židé se učili a dodnes učí už ve škole nazpaměť Tóru. A cokoliv se učíme nazpaměť, ať jsou to modlitby nebo třeba periodická soustava prvků, u toho je nebezpečí, že nám unikne pravý smysl. Dokonce i pokud se týká Božího Slova nebo modliteb. Třeba pak můžeme mít pocit, že takto se to prostě má a nediskutuje se o tom a necítíme se v tom svobodně. Máme pak v životě něco zautomatizované a také třeba jednáme podle toho, co se nám zdá jako Boží vůle pro náš život. Třeba na základě zkušenosti. Nebo na základě hoooodně ustáleného zvyku. Nebo nám to někdo vsugeroval. Třeba jsme si takto mohli vsugerovat vinu, s kterou žijeme dlouhou dobu a zdá se nám, že jsme podle nějakého toho zákona nebo odsudkem svého okolí posuzováni. Že jsme už pro tento svět odsouzeni. A co se týká různých životních kroků, někdy se bojíme změny. Nebo už nepředpokládáme, že by se pro nás ukázalo z Boží vůle něco jiného a lepšího. Ale Pán Bůh není trestající diktátor, který by uzavíral člověku cesty. A to dnešní Slovo nám má ukázat, že právě do našich zápasů, bezesných nocí a otázek přichází něco nového. Je to pozvání. Pojď, vstaň a jez, neboť Bůh to prohlásil za čisté. Pojď, vstaň a jez, protože Bůh, který nikomu nestraní, boří naše zdi, ploty, ostnaté dráty a zákazy, aby přivedl nejisté, tiché, maličké, pochybující a rezignované.
A takový obrat asi prožíval i apoštol Petr: Jako žid by si nedokázal představit, že by jedl něco rituálně nečistého, ani by ho to nenapadlo – byl to přece Hospodinův Zákon. A najednou slyší: Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté. - Takže do naší konkrétní situace může zase nově zaznít Boží vůle, Boží Slovo, různým způsobem, třeba nečekaným setkáním, i tam, kde sami nepokládáme za hodné toho. Nebo kde už nic nečekáme. Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, to je Slovo povzbuzení proti smutku i beznaději. Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, on neodměřuje svou lásku k nám podle nějakých pravidel a zásluh, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něj věří. Třeba slabě. Třeba s otázkami. Třeba různě potlučený. Třeba se nám v průběhu života Bible něčím zanesla, ale víra není termínovaný vklad. Když si připomeneme podobenství o dělnících na vinici, Pán vinice vychází vícekrát, aby poslal dělníky na svou žeň. A Pán Bůh nikomu nestraní. A ví o našich dobrých skutcích, stejně jako je o tom ujištěn Kornélius. Naše snaha, naše dobré úmysly a naše skutky konané z upřímné motivace nebudou zapomenuty. Když konáme z lásky, Pán Bůh o nás ví.
Ale zase abychom si o sobě tolik nemysleli, to Slovo o tom, že Bůh nikomu nestraní, nám také zní jako varování. Všude tam, kde bychom my sami chtěli někomu uzavírat cestu. Tu cestu, kterou přece otevírá a také nám otevřel sám Pán Bůh. Který sám klidně změní rituální zákon, aby člověk našel svobodu.
V dnešním čtení jsme slyšeli o Petrovi a jeho zvláštním snu. Jako pravověrný žid z toho musel být řádně zmaten, když jsou mu najednou nabízena k hodování zvířata, která nepatří mezi rituálně čistá. Jen si připomeňme, že to byli třeba vepři, mořské plody, ryby bez šupin, ale také například králíci. Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté, slyšíme do našich vlastních pochyb. Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté, slyšíme na naši cestu. Do těžkého rozhodování. Do našich vlastních nečistot či nejistot, když by se nám zdálo, že nás vlastních vin nezbaví ani pořádná koupel. Ale náš Pán nám říká jako učedníkům před poslední večeří: Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. Čistý odpuštěním všech hříchů. A tak Pán Bůh, který nikomu nestraní, ale v každém národě hledá ty své milé, nás přijímá. Očišťuje. Vytahuje. Zachraňuje. Voda křtu netopí a plamen Ducha Svatého nepálí, ale omývá tělo i duši a křísí jiskry života. I když bratři židovského původu, kteří byli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha Svatého. A nemusí se zrovna konat zázraky na počkání. Přijde totiž na to, co je to zázrak. A někdy je větším zázrakem drobná pomoc, která je v našich možnostech, nemusejí se o tom točit senzační reportáže, ale záchrana k nám přijde skrytě, tiše. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici, říká Izaiáš o Hospodinově služebníku. Takový je Boží hlas.
I když můžeme někdy žasnout, koho si Pán Bůh povolává nebo někdy nás překvapí i naše vlastní záchrana, naše vlastní vytažení. Pánem Bohem, který si povolává pravověrné i nepravověrné, jisté, sebejisté i pochybující, židy, křesťany zvěstující Ježíše Krista a z každého národa třeba i tajně skrytého, tajně věřícího, který v něj doufá. Povolává i tebe. Protože smíš dnes slyšet jeho Slovo. Protože smíš nově dýchat, být vykoupán a zahřát nadějí na cestu. Modleme se.
● Píseň: 679 Uč nás na cestě pravé
● Ohlášky
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: 1Pt 1:3-7 3Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, 7aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 164 Pane, tys mne zkusil