● Tradiční píseň 366:1
● Vstup: Ex 14:26-31
● Přivítání
● Píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest
● Modlitba
● 1. čtení: Ex 15:1-19
● Píseň: Zp 68 Není vždy slunce na obloze
● Kázání: Řm 8:12-17

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.

Dluhy, splátky, půjčky, kontokorenty, výhodné nabídky, kam se jen člověk podívá. A slyšíme toto Slovo: jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. – Cože to? To jako že se nedokážeme rozhodnout? Inu, někdy to může být skutečně těžké. Ale my tu máme dnes zvěstováno osvobození: Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! To Abba je původně aramejské slovo, takové milé dětské zvolání: Tá-ta… A takto se smíme vztahovat k našemu Pánu Bohu, volat k němu jako jeho děti.

My tu slyšíme Slovo o osvobození: Nejsme otroci. Jistě, to neznamená, že se na tomto světě nevyskytují věci, které nám působí starosti, ale nemusíme jim otročit, nemusí se stát naším Pánem. Vždyť o všem, co v sobě nosíme, ví náš Pán. přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tedy nemusíme se cítit osamocení, sami, cizí, odcizení. Máme svého Otce v nebesích, k němuž smíme volat nebo i jen šeptat…

A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.  A zase slovo do pranice – máme se tedy v životě o cokoli snažit? Jsme dlužni, ale ne sami sobě, nýbrž Pánu Bohu. A on nám naše dluhy, totiž viny, hříchy, долги, jak říkají bratři pravoslavní, tyto dluhy nám odpustil v Pánu Ježíši Kristu a sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním, píše apoštol Pavel v Řm 8:28. Máme toho přímluvce, kterého zvěstoval Pán Ježíš a který sestoupil o Letnicích, aby církev provázel. 14Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Ti, kteří přijali, přijímají a my když přijímáme dary Boží, je to proto, že Pán Bůh nás přijímá. V lásce, s otevřenou náručí.

15Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Nejsme a nikdo z nás nemusí být otroky. Ničeho a nikoho. Nejsme otroky, jsme dětmi, dětmi Božími, o které se Pán Bůh stará, prožívá a nese tu lásku k nám, když se Boží Duch za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Pán Bůh kvůli nám pláče, sestry a bratří! Protože tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Ne nesamostatné, ale chované v péči. 17A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. Takže pokud teď, bratře a sestro, je něco, co tlačí, pálí a bolí, věz, že Pán Bůh o tom ví. A on dává lásku, odpočinutí, takže i když není vždy slunce na obloze, jak jsme zpívali, máme přímluvce, advokáta, u kterého nestojí hodina tisíc korun, ale upřímnou modlitbu.

Jsme Boží děti. A v této síle a důvěře smíme žít, i když jsme třeba něco nebo někoho ztratili. I když pociťujeme nějaké své dluhy. A tak Boží Duch, který se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním, nás provází, byv přislíben Pánem Ježíšem Kristem.

Milé sestry a milí bratří, právě onen Duch a dech, ruach, který nám dává dýchat, se za nás přimlouvá a nás vede k modlitbě. Ona je to třeba často modlitba tichá. Modlitba srdce, o které tak dobře věděli třeba křesťanští mystikové. Ale právě i v tom lkání k Pánu Bohu je život. I slzy mohou být osvobodivé. Různé tvoření v našem životě může být hlučné, bolestivé, ale pak se rozhostí ticho a jen nad vodami se vznáší Boží Duch. Nad tou vodou života, v níž hyne zlo a špatnost jako pronásledující egyptské vojsko. Nad tou vodou života, která vyvěrá u trůnu Božího a Beránkova, aby ošetřila a obmyla naše srdce. A my smíme toto Slovo slyšet na naše cesty, pro naše povzbuzení, do našich zápasů, na naše obvázané rány, do našich prázdných rukou, do našich otázek. Nejsme otroci. Máme nebeského advokáta. A veškerá špatnost se utopí ve vodě křtu a ve vodě moře, přes které přechází Boží lid. Přes které přecházíme a směli jsme přejít také my.

Modleme se.
● Píseň: 675 Přijď již, přijď, Duchu Stvořiteli
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Závěrečná píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví

Setkání generací.