● Úvodní píseň
● Vstup
● Přivítání
● Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane
● Modlitba
● 1. čtení: 1Kr 16:29-34 29V třicátém osmém roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Achab, syn Omrího. Kraloval nad Izraelem v Samaří dvacet dva roky. 30Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. 31Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu. 32Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří. 33Achab také udělal posvátný kůl. Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním. 34V jeho dnech vystavěl Chíel Bételský Jericho. Na Abíramovi, svém prvorozeném, položil jeho základ a na Segúbovi, svém nejmladším, postavil jeho vrata podle Hospodinova slova, které ohlásil skrze Jozua, syna Núnova.


● Píseň: ZpCh 46 Ježíš, Ježíš je Pán
● Slovíčko pro děti
● Kázání: Mt 22:15-22 15Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 18Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. 20On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ 21Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 22Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám. -

Přituhuje. A s Pánem Ježíšem se chtějí všichni hádat. Ve 22. kapitole Matouše, odkud jsme četli, začíná podobenství o královské hostině, na kterou nikdo nepřišel. Také se setkáváme s dotazy na rodinné právo a nakonec s otázkami o Mesiáši. Nenechají na Pánu Ježíši nit suchou. Přicházejí spory s farizeji a dokonce střetnutí s mocí.

Celé to líčení evangelia vypadá jako divadelní hra. Hlavní hrdina je konfrontován hned se dvěma skupinami odpůrců, asi neví dopředu, čemu bude čelit. Střetnutí s otázkou moci, s otázkou autority, s otázkou oprávněnosti okupace Svaté země římskou mocí, zastoupení Pilátem jako nejvyšším úředníkem. Herodovým praprapředkem byl významný císař Alexandr Makedonský. Herodes sám byl tzv. tetrarchou, vládcem čtvrtiny království rozděleného do dědičných podílů. Zde měl prakticky neomezenou moc, kterou označoval tzv. diadém, tedy páska okolo hlavy s velkým diamantem nad čelem. Měl vždy ve všem výhradní moc a poslední slovo.

A za takovýchto okolností se chystá léčka na Pána Ježíše. Dokonce se kvůli tomu dali dohromady farizeové (židovská náboženská škola) s herodiány (představiteli římské okupační moci), aby „na něho získali materiály“. Pozorují tedy Pána Ježíše, co udělá, co odpoví, na kterou stranu se přikloní.

Farizeové, kteří studovali a zdokonalovali náboženské předpisy, byli Pánu Ježíši vlastně nejblíž. I když s nimi často nesouhlasil, byli mu myšlenkově nejblíž, na rozdíl od saduceů, kteří naopak lpěli na doslovném znění a tradování Zákona. A také na rozdíl od esejců, kteří tvořili oddělenou komunitu. (Od nich také pravděpodobně pocházejí tzv. svitky od Mrtvého moře, které obsahují jak opisy biblických textů, tak různé texty apokryfní a další spisy.)

Farizeové, reformátoři Zákona, se tak z mocenských, ideových či snad zištných důvodů dávají dohromady s herodiány – nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Asi nás napadnou některé i současné příklady ze světa, jak se najednou zapomíná na původní záměry, například obranu svobody, pokud jde o „vyšší zájmy“ nebo domnělé „vyšší dobro“. Chceme přece dostihnout společného nepřítele.

Sledují tedy, co udělá Pán Ježíš. Učedníci farizeů přicházejí spolu s herodiány za Pánem Ježíšem a snaží se dostat do jeho přízně: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ Je z toho taková oboustranná léčka. Buď se Pán Ježíš ukáže jako nepravověrný žid, nebo jej bude lze udat jako člověka pobuřujícího proti soudobému státnímu zřízení.

 18Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte mi peníz daně!“ Podívejme se na předmět doličný: Ukázali mu peníz, kde navíc nebyl vyražený jen portrét císaře, ale byl tam také nápis Tiberius císař, vznešený syn božského Augusta a z druhé strany mince stálo Nejvyšší kněz. To nebylo pro židy přípustné, však také ve chrámovém nádvoří byli směnárníci, kteří směňovali tyto římské peníze za chrámovou měnu.

 Podali mu denár. 20On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ 21Odpověděli: „Císařův.“ Jasný důkaz. A Pán Ježíš pokračuje. Někdy ke stručným, krátkým a jasným slovům potřebujeme výklad, jinak se dají lehce vytrhnout z kontextu a pak by z toho mohlo vzniknout mlácení Biblí po hlavě.

Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ Takže rozdělit takto svůj život na duchovní a světské? Není to trochu protimluv, když celá země je plná jeho slávy, jak říká například prorok Izaiáš. – A ten výrok císařovo císaři, Boží Bohu považují někteří biblisté za takový, který přesně odpovídal učení farizeů. Že Pán Ježíš tedy přesně věděl, jak jim odpovědět. Obklopen židovskými učenci, v ruce drží římský peníz a musí si dávat pozor na jazyk. Ale odpovídá tak, aby mu rozuměli, mluví jejich jazykem, jejich stylem. I to je pro nás dobrým poučením a také pro nás kazatele dobrým napomenutím, abychom všichni dokázali vydávat svědectví jazykem svých posluchačů. Ježíšovi posluchači byli židé, Pán Ježíš jako žid s nimi mluví tak, aby mu rozuměli, i když zvěstuje něco důležitého, pravdu Boží, evangelium. Císařovo císaři, Boží Bohu - to ale nevylučuje, že když dodržujeme zákony, můžeme svědčit o Pánu Bohu.

Celá debata končí až nečekaně nebo překvapivě: 22Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli. Někdy se tak skutečně stane, že někomu nedokážeme vysvětlit, komu věříme, koho obrazně řečeno uznáváme jako hlavu. A tu se stane, že najednou nemáme s kým mluvit. Že si každý budeme myslet svoje. A nás to někdy může mrzet. Když jsme se třeba snažili vydat svědectví o své víře, učinit pozvání. Ale najednou není s kým debatovat. Ale my jsme takto stále zváni k tomu, abychom odevzdávali světu, co potřebuje a byli tak také svědectvím. A abychom odevzdávali také Pánu Bohu a ukázali tak, komu věříme. A také na čem a na kom nám záleží, ale rovněž co můžeme ukázat tomuto světu. Naději, víru a lásku, k níž máme podle pověření Pána Ježíše pozvat celý svět. A tak i když se setkáme s těmi, kteří se podivili a odešli, mohou také znovu přijít. Prosme Pána Ježíše, aby nám dal odvahu a sílu ke svědectví, jako to přislíbil učedníkům. Abychom mohli mluvit i s těmi, kteří nad námi zakroutí hlavou a odcházejí.

Před námi je tedy tento úkol svědectví a my tak můžeme činit svou prací, svou pomocí bližním, dobrým slovem i svědectvím, jsme-li dotázáni. A k tomuto všemu přijímáme sílu Ducha Svatého, kterého Pán Ježíš přislíbil. Ne že bychom si měli mýt ruce od problémů tohoto světa, ale kdykoli jsme dotazováni, komu věříme, současně také zveme. A v přímluvných modlitbách můžeme myslet na ty, kdož se takto ptají třeba z vlastní bolesti. Z vlastního zklamání. Nebo také ze zvědavosti. A pro ně všechny můžeme otevírat dveře, když řekneme a ukážeme, kdo je naší hlavou. Třeba nad námi zakroutí hlavou. Ale třeba najdou spolu s námi tu cestu. Ani pro nás není automatická, často ji musíme prošlapávat znovu. Ale to vše jen s pomocí toho, komu věříme. Nemusí s sebou nosit peníz s nápisem Nejvyšší kněz. Jeho hlas dokáže být také tichý, ale rovněž silný natolik, aby posiloval na cestu. Od něj máme tu posilu, od tohoto pravého nejvyššího kněze, který nepotřebuje žádné advokáty do televize ani do novin, ale promlouvá k nám v jediné knize, kterou nemusíme hledat v archivu, abychom dokázali, komu věříme. A tento nejvyšší kněz, kterého mimo jiné dosvědčuje epištola Židům, je nám nadějí, ukazuje nám cestu, dává uzdravení, přináší lásku, posiluje nás, nemá pevnou pracovní dobu, neodmítá nás, má na nás čas, když k němu voláme.

- Modleme se.
● Píseň:    406 Chval Pána svého písní
● Ohlášky:  Biblická hodina je tentokrát ve středu, v pátek se těšíme na povídání (nejen) nad Biblí o kalendáři a svátcích.
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání
● Požehnání – židovské požehnání dne odpočinutí:

Hospodine, Bože našich předků, dej nám své odpočinutí, posvěť nás ve svých přikázáních, dej nám své Slovo.
Ať Pán Bůh náš, Bůh našich předků, nás navštíví se svým odpočinutím, ať nás nasytí svou štědrostí a potěší nás svou spásou. Ať očistí naše srdce, abychom sloužili jeho pravdě a zdědili jeho spásu. Ať náš Pán Bůh posvětí tento svatý den a ať dnes může odpočinout všechen jeho lid. Požehnaný jsi, Hospodine, který jsi posvětil tento den. Žehnej všem, kteří směji přijmout tvé odpočinutí v tento tvůj den odpočinutí, ustanovený od počátku stvoření. A daruj své zemi pokoj, jako tě o to prosíme v písni.

● Závěrečná píseň: 702 Mír na zemi daruj nám