● Úvodní píseň
● Vstup
● Přivítání
● Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci
● Modlitba
● 1. čtení: Sk 3:1-10
1Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. 2Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. 3Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. 4Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“
5Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. 6Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ 7Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, 8vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. 9A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. 10Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo.
● Píseň: ZpCh 105 Tvoje jméno vyznávám
● Kázání: Iz 42:1-9 1„Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. 2Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. 3Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. 4Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon.“ 5Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: 6„Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, 7abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. 8Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. 9Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji.“
Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám. -
K tomu adventnímu očekávání nám dnes zní prorocké Slovo. Proroctví Izaiášovo je hojně citováno při prvním příchodu Pána Ježíše. A v této 42. kapitole nám zaznívá tzv. první ebedská píseň. Píseň Hospodinova služebníka na konci babylonského zajetí.
Prorocké Slovo? Prorocké kázání? Patří to ještě do dnešní doby? Nebo patří vůbec k životu?
Prorok Izaiáš píše toto Slovo ke konci babylonského zajetí, kdy už lid Hospodinův čeká něco nového.
1„Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení, zvěstuje prorok příchod Páně. I když za Boží služebníky se prohlašují mnozí, zvěstuje se nám příchod Mesiáše, Pána Ježíše. A Pán Bůh ve svém Slově říká: Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Toto si rozdělme: Vložil jsem na něho svého ducha, říká Pán Bůh a my se tu z našich ukoptěných cest, z našich všelijak zamotaných životů setkáváme s něčím naprosto jiným, s bezpodmínečným přijetím, totiž to slovo soud ve skutečnosti znamená spravedlnost, tedy že nás Pán Bůh vyslyší v naší situaci. A přichází zvěstovat mír celému světu: 2Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Hospodinův služebník nepotřebuje ke své zvěsti megafon. Ba právě naopak je jeho hlas někdy tichý. A tam, kde Hospodin hlas pozvedá, přichází do srdce k člověku, aby mu ukázal svou cestu. Cestu, na níž nás milostivě opatruje: 3Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Pán Bůh naše životy neboří, on v nich vždy staví něco nového. Soud vyhlásí podle pravdy. To není soud ve smyslu odsouzení, to je spravedlnost Boží, která je jiná než lidská. Je to spravedlnost Boží, která počítá s milosrdenstvím, s odpuštěním, s obrácením, s novým začátkem.
4Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon. Pro nás suchozemce je toto asi zvláštní Slovo, ale pro starověkého člověka bylo moře mocnou silou, možná dokonce téměř podsvětní, představovalo mocného nepřítele. A na ostrovy, kam se dostaneme jen po moři, pokud nemáme letadlo, je třeba překonat tuto hlubinu. Ale i tyto ostrovy a místa jakoby daleká a vzdálená čekají na Hospodinův zákon. – nejen zákon, ten obsahuje i milost – 5Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: 6„Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, zní nám ujištění a zaslíbení. I pokud se nacházíme jakoby na ostrově, obklopeni něčím cizím nebo odcizeným, chladným, divným nepřátelstvím nebo neporozuměním. I zde nám zní ujištění a zaslíbení. Od Pána Boha, který stvořil tento svět a opatruje nás, často i navzdory našemu konání, ať už se ocitneme kdekoliv. Ve Slově proroctví říká: Budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, 7abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. Co nám to tu Pán Bůh říká? Budu tě opatrovat. Takže najdeš útočiště, ochranu, zázemí. Dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům. Na svědectví, že Pán Bůh sám má tuto otevřenou náruč pro každého. 8Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. 9Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji. To všechno, co nám někdy do našich životů může znít jako silná slova, i třeba o uzdravení z prvního čtení, je podpořeno, podepřeno tím, že je nad námi Pán Bůh, který má jedinečné jméno, na kterého se můžeme spolehnout. Možná právě proto, že Pán Bůh přesahuje všechny naše představy, se nám to někdy nemusí zdát. Ale Pán Bůh počítá s člověkem, žalmista říká: Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Před Pánem Bohem máme slávu, totiž jméno, a důstojnost, takže zde máme svůj úkol a nebudeme zapomenuti. Jako ani Hospodinův služebník, který k nám přichází také v tomto adventu. A přináší proroctví, ve kterém je zaslíbení. Zaslíbení svítící jako hvězda na nebi. A to zaslíbení nám dává sám Pán Bůh, který ty hvězdy i ostrovy a také nás stvořil, abychom v něm měli život a naději. To ať je nám posilou. Modleme se.
● Píseň: 551 Tys na mě myslil dřív
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: Da 12 1„V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. 3Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 272 Jak vítati mám Tebe
Komentáře