● Úvodní sloka
● Vstup:  Iz 49:7-8 „Spatří tě králové a povstanou, a velmožové se skloní, kvůli Hospodinu, který je věrný, kvůli Svatému Izraele, který tě vyvolil.“ 8Toto praví Hospodin: „Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil.“
● Píseň: 392 Z pravé víry vzchází
● Modlitba

● 1. čtení: Ž 33:13-22 13Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny, 14ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi. 15On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům. 16Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. 17Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže. 18Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, 19aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. 20Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. 21Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno. 22Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!

● Píseň: ZpCh 105 Tvoje jméno vyznávám
● Slovíčko pro děti
● Kázání: J 2:1-12 1Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ 4Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ 5Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ 6Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. 7Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. 8Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. 9Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha 10a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ 11Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. 12Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.

Milé sestry a milí bratří,  pokoj vám. -

Pán Ježíš proměnil vodu ve víno. Tak zní suché a stručné svědectví o zázraku. Jenže co je to zázrak. Něco, co je za zrakem, tedy sice něco vidíme, ale vidíme až výsledek, následek Božího jednání. Svatý Efrem Syrský, světec 4. století, řekl: „Bůh je Bůh, proto ho nemůžeš pochopit.“ Ale tato věta nás nemá uvrhnout do skepse, ale ujistit v tom, že spíše nemusíme všemu rozumět. Sice je to naše přirozená lidská potřeba, všechno tak rozebrat, analyzovat, vzít si různé slovníky a encyklopedie, aby nám neunikla žádná podrobnost. Ale také smíme a máme dát důvěru Pánu Bohu, že to s námi myslí dobře i tam, kde my nevidíme okamžitý užitek nebo se setkáváme s věcmi nám nepříjemnými a rádi bychom Pánu Bohu „pomohli v kuchyni“.

Pán Ježíš proměnil vodu ve víno. Bylo to potřeba? Na svatbě je to selhání konferenciéra nebo jazykem Písma „správce hostiny“. A ženich byl podle některých vykladačů dokonce v nebezpečí, že v následující situaci by ho mohli soudně žalovat příbuzní nevěsty.

Navíc Pán Ježíš tam byl jen jako host. Proč to tedy udělal?

Evangelista Jan tu předestřel obraz hostiny. To je důležitý příslib pro nás. Při hostině k nám přichází Pán Ježíš. A z Boží milosti máme každé jídlo. Někdy na to zapomínáme. Slyšel jsem zajímavý výklad toho dnešního textu, totiž že Pán Bůh není proti tomu, když se radujeme. Když oslavujeme. I Pán Ježíš se někdy šel bavit. A nechal se pozvat na hostinu. Však mu to taky farizeové a zákoníci nechávají sežrat. A nejen že se s námi na té hostině jistě veselí, ale taky pomůže, když je třeba.

1Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Otázka by byla, jestli to Maria říká jen jako prosté sdělení nebo jestli jde za Pánem Ježíšem, aby s tím něco udělal.

Druhé možnosti nahrává Ježíšova odpověď: 4Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ 5Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ A tady se ukazuje ta role Marie. Připomínám to také i v souvislosti s těmi ekumenickými modlitbami. Jaký zde má Maria úkol: Ona odkazuje ke Kristu! Ukazuje na Krista. Ukazuje, kdo, proč a jak byl v jejím životě důležitý, i když rozhodně všemu nerozuměla.

A co zjevil Pán Ježíš: 6Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování. Každá asi na 100 litrů. K rituální koupeli, jako prováděly různé křtitelské skupiny a jaká je v trochu jiné formě k vidění například v islámu. Kde k modlitbě, jídlu a všem důležitým věcem musí člověk předstoupit alespoň symbolicky očištěn. Jak dobré a prospěšné, pokud to člověk přijímá srdcem. Ale už v průběhu věků si například islámští učenci uvědomili, že na Arabském poloostrově není všude voda, a proto povolují si v případě nouze vydrhnout ruce pískem. – A tyto rituální nádoby a rituální zvyky si Pán Ježíš použije, aby i nám zjevil svou slávu: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. 8Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. 9Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha 10a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ To je sice z vinařského nebo sommelierského  hlediska asi nesmysl, ale zde se nám ukazuje právě to janovské vyznání: To nejlepší nás teprve čeká.

 11Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. 12Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.

Jeho učedníci v něho uvěřili. Je otázka, co dělali předtím – nebo spíše, na co čekali. Ale třeba čekali právě na to, jak se Pán Ježíš projeví. A on se projevil.

A jak se může projevit v našich životech? Asi teď neudělá zázrak, kdybych přinesl křestní konvici s vodou, že by to mohla být najednou konvice na víno, jak zaznělo na nábožku. Ale tu vodu i to víno roznáší mezi nás a nás si k tomu také používá a povolává. Na nás tedy je, jestli ho uslyšíme a poslechneme. Jestli vždycky víme, kým pro nás Pán Ježíš je – nebo může být.

Proto bych skončil stručným vyznáním jednoho křesťanského rappera, kterého jsem zaslechl na rádiu v pátek ráno:

jedno tělo jedna krev jeden Kristus mesiáš vítěz.

V tom je všechno důležité na naši cestu.

Amen. Modleme se.

● Píseň: 482 Jak rozkošné a milé

● Ohlášky
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: Zj 22:1-5 1A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. 2Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. 3A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, 4budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. 5Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

● Požehnání
● Závěrečná píseň: 549 Chvaliž Hospodina
● Postludium