● Úvodní sloka
● Vstup: apoštolský pozdrav
● Píseň: 677 Až doposud nás provází
● Modlitba
● 1. čtení: Rt 2:2-12 2Moábská Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, má dcero.“ 3Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi. 4Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: „Hospodin s vámi.“ Odpověděli: „Hospodin ti žehnej.“ 5Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: „Čí je to dívka?“ 6Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí. 7Optala se: ‚Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?‘ Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“ 8Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. 9Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají.“ 10Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ 11Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. 12Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“

● Píseň: 635 Tvá, Pane, láska
● Slovíčko pro děti
● Kázání: J 4:31-44 31Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“ 32On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ 33Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ 34Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. 35Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. 36Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. 37Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. 38Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“ 39Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ 40Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. 42Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“ 43Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. 44Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnost ve své vlasti.

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.

Učedníci se v dnešním příběhu starají o životosprávu Pána Ježíše. Prosili jej: „Mistře, pojez něco!“ A jak víme například z pokušení na poušti, i Pán Ježíš měl hlad. Evangelisté nám tak ukazují, že Pánu Ježíši nebyla vzdálena naše lidská trápení a naše starosti. Evangelista Jan však chce zvěstovat něco jiného. Učedníci si mezi sebou sice říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ – ale jeho cesta bude jiná. Už tím, že ukazuje svou cestu také nám, zvěstoval jej předtím Jan Křtitel, nám také někdo na Krista ukázal… a nám ukazuje Pán Ježíš na své dílo: Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. A ačkoli slyšíme tu o globálním oteplování, tu o globálních změnách klimatu, když si připomeneme letošní zimu, dále se uvažuje o vodním hospodářství, dokonce existují takové konspirační teorie, že třetí světová válka by byla o vodu. Ale tady slyšíme to Slovo o žni jako příslib. A je to také příslib Boží péče. A pokud přijímáme z jeho darů, jsme součástí takové štafety: 36Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. 37Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. 38Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“ To je vlastně popis tradice. Tradice v latině znamená zároveň nesení a předávání. A i my jsme a můžeme být s pomocí Ducha Svatého součástí této tradice jako živého řetězu. Spolu i s jinými národy, které jsou přijaty, jakoby adoptovány do tradice – nesení Božího Slova a svědectví o tom, co jim pomohlo a co jim bylo zastáním. A k tomu jsme poslání také my. K nesení víry, evangelia, dobré zprávy. A ta zaznívá různě i v dobách a místech nesvobody. Pater Josef Koláček, ředitel české redakce Radia Vatikán, vzpomínal, kterak za komunismu přišel do jedné farnosti mladý muž s tím, že by se chtěl nechat pokřtít. Farář se jej zeptal: „A ty znáš Bibli a katechismus?“ „Jistěže, z vatikánského rozhlasu.“ A po hodině zkoušení byl následně o Velikonocích, bylo to asi za tři týdny, pokřtěn. Jeden zasévá, druhý sklízí.

I v islámu se tradují některé výroky tradice, říká se jim hadísy, které se dokladují právě tím řetězem svědků. My asi víme, kdo nás dovedl k víře, ale asi to nebyl jeden člověk. Takže by to spíše než řetězec tradice mohla být celá trojrozměrná síť. A je to ta DOBRÁ SETBA, jak se jmenuje i biblický trhací kalendář.

A abychom nezapomněli, že i toto podobenství je o jídle – tím nesením a předáváním v tradici je i diakonie.

Právě že může být až nápadné, že se mluví o úrodě a o jídle, co to má říci dnes, v době prý konzumní? Na druhou stranu i Pán Ježíš se staral o své posluchače, posílá několikrát učedníky pro jídlo, dokonce výslovně říká „Vy jim dejte jíst“ – a tak si používá také nás. Takže ano, žijeme v době konzumní, ale spíše než konzumovat můžeme to jídlo sdílet. Nevím, kolik z vás má zkušenost s tzv. evangelickým čajem – ten se vaříval třeba na mládežích, asi se použil ten, který zrovna byl, ale stále jako by jej byl dostatek. Dostatek a vždy je možno se rozdělit. Nebo to známe u našeho posezení po bohoslužbách. Nebo když přijde nenadálý host. Vždycky se z Boží milosti ukáže nějaká možnost, jak se ještě rozdělit s druhými, i když sami o sobě bychom si spíše říkali, co všechno nám právě chybí. A tak Pán Ježíš přichází, aby nám svým svědectvím o úrodě ukázal cestu k rozdílení, cestu vděčnosti, cestu obdarování. Proto také čteme:

39Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo. Vzpomeňme, kdo pomohl zbitému na cestě. Byl to Samařan. Někdo, kdo přichází, když už to skoro nečekáme. Samařané v našem dnešním evangeliu dokonce prosí Pána Ježíše, aby u nich zůstal. A přichází žeň, přichází i k „těm druhým“, tedy k Samařanům. Evangelista Jan nám zde otevírá cestu i pro ty, na které bychom se dívali skrz prsty. Protože třeba slavili Hospodina jinak. To, že uctívali Hospodina na hoře Gerizim, mělo původ v tom, že ve 4. století zde sami Samařané postavili chrám Hospodinův. Ten zbořil roku 128 př. Kr. židovský král a velekněz Jan Hyrkán. Ale na této pro ně posvátné hoře se scházeli dále. Odpustím si teď své zamyšlení o tom, jak se lidé vztahovali k horám a kolik různých oltářů a svatyní tam v dějinách vyrostlo. Důležité je uctívání v Duchu a v pravdě – tedy abychom tu pravdu zvěstovali tak, že nám to druzí skutečně věří. A společně můžeme vzdávat díky. Třeba i nad darem z úrody a nad dary lidské práce Bohem požehnané.

Evangelista Jan zvěstuje na počátku Pána Ježíše jako Slovo, základ pro naši víru. A nyní se postupně pozpátku, retrospektivně, dozvídáme o jeho působení. Na naši víru. Pro naši víru. A proto tu žeň, na níž jsme nepracovali od začátku, ale byli postupně pozváni, proto tuto žeň a její plody i ten dobrý chléb a DOBROU SETBU nesme dál. Žeň je velká, dělníků málo (Mt 9:37 a Lk 10:2). Pozvěme k Pánu i další. I za to se modleme.

Pane Bože, dávej se nám, prosíme, poznat na naší cestě. Abychom poznali pravdu tam, kde je třeba. Abychom našli společnou řeč i s těmi, kteří snad jdou po jiné cestě, směřují na jinou horu. Nebo když tam někdy snad směřujeme my sami, zastav nás, Pane, a ukaž nám správný směr. Dávej nám také odvahu, aby i skrze nás další lidé poznali pravdu. Amen.

● Píseň: 614 Vzdávám ti, Bože, chválu svou
● Ohlášky
●  Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: 1Pt 4
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 550 Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti
● Postludium