● Úvodní sloka
● Vstup: Př 30:4-5 4Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš. 5Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.
● Píseň: 623 Důvěřuj se v Pána
● Modlitba
● Čtení: J 17:1-13 1Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, 2stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. 3A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. 4Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. 5A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. 6Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. 7Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; 8neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. 9Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; 10a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. 11Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. 12Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. 13Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
● Píseň: 688 Odpusť
● Slovíčko pro děti
● Kázání: J 17:13-2613Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. 14Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 15Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. 16Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 17Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. 18Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. 19Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. 20Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; 21aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. 22Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – 23já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. 24Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. 25Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a také oni poznali, že jsi mě poslal. 26Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.

Dnes máme před sebou takzvanou velekněžskou modlitbu Ježíšovu. Uvědomme si, kolik známe Ježíšových modliteb: Nejznámější Modlitbu Páně, pak modlitbu v zahradě Getsemanské a dále je zde tato modlitba. Modlitba Pána Ježíše za jeho učedníky, kterou pak následuje jeho modlitba za svět. Za svět, do něhož jsme posláni. A Pán Ježíš nám tu svou modlitbou otevírá nový prostor, který je otevřený Pánu Bohu, který je odevzdaný Pánu Bohu s prosbou o pravdu. Pro učedníky a tím i pro nás. A tak v tomto otevřeném prostoru a zaplněném (ne zcela vyplněném) námi jsou místa pro další, kdo poznají pravdu A na nás jen je, abychom udržovali tento prostor otevřený. A na nás všech jako církvi je, abychom také tento chrám udržovali otevřený jako místo přijetí, místo ztišení, místo sdílení, odpočinutí i Božího oslovení. Abychom byli otevřeni pro svět, za nějž se také Pán Ježíš modlí. Pán Ježíš ve své modlitbě prosí za to, k čemu nás posílá.

Máme tedy mocného přímluvce; a když se shromažďujeme jako církev, smíme slyšet také tuto modlitbu Ježíšovu. Je to vůbec jediný případ kromě Modlitby Páně, kdy máme doslova zaznamenanou modlitbu Pána Ježíše. Možná si někdo z vás vedete modlitební deník a modlitby jsou zde zaznamenány i pro pozdější svědectví. Nebo takovou cestu nikdo nemáme a všechny modlitby odevzdáváme jen Pánu Bohu a neuchováváme je. Ale zde máme právě modlitbu za učedníky a pak také za všechny lidi a za svět, který může být osloven. Jak Pán Ježíš v modlitbě říká, přijali jsme u něj Boží Slovo a on za nás prosí. Protože zůstáváme ve světě a jsme posláni. Do světa i do vzájemné jednoty. A do radosti víry a prožívaného společenství. Modlíme se také proto, že jistě zůstává mnoho věcí nedořešených a nevyslovených či potichu nesených. Stejně tak Pán Ježíš nepopírá, že jeho věrné budou potkávat těžkosti. Ale opět, odkazuje nám svou modlitbu.

15Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého, říká. Neznamená to přitom, že bychom byli uchráněni veškerého trápení. Za ten rok jsou naše životy popsány i poznamenány různě a my můžeme (ba máme) za sebe i své blízké, ať již blízké či různě vzdálené – prosit. Tak jako to dělal i Pán Ježíš.

17Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Občas se mluví o tom, kdo má ve vlastnictví pravdu, ty správné informace, kdo vlastní jaké sdělovací prostředky. Ale čteme: Tvoje Slovo je pravda. A tak nás třeba i kniha Přísloví upomíná na ty věčné pravdy, u nichž můžeme hledat uplatnění v našich konkrétních životech. 18Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Na počátku misie tedy stojí sám Pán Ježíš. A na nás i jako sboru je, abychom na to nezapomínali…

    Pán Ježíš dále hovoří o posvěcení. Martin Luther ve výkladu Otčenáše říká, že Boží jméno má být posvěceno v nás a v našich životech, že na nás to má být vidět. V jeho slávě, která má být vidět na nás jako Kristově lidu. A když se za nás Pán Ježíš modlí, překonává tím veškerou naši nedokonalost, veškeré naše rozdělení, veškerou naši nedostatečnost. Protože kdyby tomu tak nebylo, nebylo by ani těchto bohoslužeb.

Během týdne se scházíme k různým shromážděním, k různým příležitostem a také sdílíme různé své dary. A máme za to Pánu Bohu děkovat. Nic z toho totiž není samozřejmé. Když totiž v této modlitbě máme odkaz Pána Ježíše, víme, že předkládá svému Otci nás všechny s vědomím, že se modlí za lidi nedokonalé, chybující, pochybující, padající, hřešící, zrazující. Ale s tím Pán Bůh v Kristu počítá. Proto nás vede. Ukazuje nám (a ne jednou) svoji modlitbu. A když se modlíme, modlíme se vždy s Pánem Ježíšem, pokud se (podle evangelisty Jana) modlíme v Duchu a v pravdě. Sdílejme tyto dary Kristovy. Vždyť on se modlí s námi. Amen

Modleme se.

● Píseň: 648 Kristus jest má síla i spasení

● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání a požehnání
● Závěrečná píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra