Vstup: Ž 22:2-6.23

2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.  – A tys mi odpověděl. 23O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.

Píseň: 308

1. čtení: J 19:16-30    vybrané verše
16Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. 17Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota. 18Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. 19Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. 20Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král,‘ nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“ 22Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ 23Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. 24Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci provedli.

28Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ 29Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. 30Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.

ZpCh 107 Úžasná láska

Kázání: 1Kor 1:18-25

18Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 19Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ 20Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? 21Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

O naší křesťanské víře kolují ve světě mnohé nepřesnosti a nepravdy a lidé jim velmi rádi naslouchají. Často více než skutečnému a konstruktivnímu dialogu. A tak se i dnes mnozí setkávají s tím bláznovstvím kříže. A Pán Bůh shlíží na ty, kdo věří bláznovskou zvěstí.

Na kříži byl nápis hebrejsky, latinsky a řecky, stálo tam Ježíš Nazaretský, král židovský. A to asi měl být nápis posměšný. Navíc ve všech důležitých jazycích tehdejšího světa. I když je v těch slovech ta sláva, kterou věříme. Však také čteme, že židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král,‘ nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“ Svět i ve chvíli smrti byl a je proti Pánu Ježíši a na příkladu misionáře Petra Jaška jsme asi viděli, kolik lidí se najednou ptalo, proč tedy vůbec jezdil někam, kde mu hrozilo nebezpečí. Byl před těmito kritiky za blázna. Ale Bohu se zalíbilo spasit ty, kdo věří bláznovskou zvěstí. I když za to jsou na čas uvězněni. Ale i my jsme sami často vězni svých vlastních křivd a domnělých či skutečných nespravedlností a jediným východiskem je vzájemné odpuštění.

      23Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. 24Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ A tu se ukazuje veškerá absurdita toho utrpení, nesmyslnost všech vzájemných lidských bojů a něco tak absurdního jako losování o šaty odsouzence. Ale právě ta bláznovská zvěst má svůj cíl, a to v každém obrácení, když nakonec i římský voják pod křížem vyznává: „Tento člověk byl jistě Syn Boží.“

Známe ze svého okolí nebo ze svých osobních příběhů tu proměnu obrácení – a tu je třeba také vyznat, že to někdy není jeden okamžik, jedna změna a pak to trvá už navždy. Že o to bláznovství víry je třeba pokaždé znovu bojovat a pokaždé znovu se obracet. Nebo vlastně být obráceni. Být přivedeni. Být pozvednuti. A pro tento zápas jsme stále znovu zde, protože se nám zde dává Boží milost. I kdyby se na první pohled zdálo, že se ukazuje v absurdních podmínkách.

Apoštol Pavel píše: Vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, 4z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. 5A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 6Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. To je naší nadějí i ve chvíli těžké zkoušky. A tou zkouškou mohou být různé situace, kdy se rozhoduje i o životě a smrti. O věrnosti evangeliu jako u misionářů v rizikových oblastech. A tu se ukazuje to bláznovství Boží a takoví, kteří třeba potřásali hlavou nad Pánem Ježíšem, teď kroutí hlavou nad tím, proč se někdo vydává s Biblí do rizikových oblastí. Proč se vydává do nebezpečí. Do zkoušky.

A těmi zkouškami jsou také různé jiné situace, které bychom si ani sami nevybrali. Ale každý rok slavíme Velikonoce proto, abychom slyšeli, že tu cestu už někdo prošel před námi. A že žádné utrpení není tak velké, aby je Pán Ježíš nemohl vzít na sebe.

A v tom se ukazuje ta takzvaná, domnělá lidská moudrost. Zkušenosti. Pokud známe jen to, co si sami najdeme, zařídíme, zjistíme, na čem můžeme stavět a jsme s tím spokojení. Ale pak jsou zde zkušenosti víry. Zkušenosti víry, díky nimž máme i Bibli. A tak v různých situacích, v různých zkouškách všechno to, co je vedeno naší lidskou snahou učinit zadost naší spravedlnosti, zároveň může najednou stát vstříc spravedlnosti Boží a je to proměněno. Jiným pořádkem, než který si dokážeme představit, naplánovat, a tak dále. Ne nadarmo se apoštol ptá:

20Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? I moudří tohoto věku, kteří často vlastní i různou moc, musejí pak přiznat, že se také musejí zastavit či sklonit před tím, co je pro ně nevysvětlitelné. Tedy před zázraky, ale i utrpením. Takže když jsme někdy postaveni do situace otázek a svědectví a ke konfrontaci s rozšířenými polopravdami o víře, neboť zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří bláznovskou zvěstí – stále nové na této zvěsti je, že Pán Bůh nepočítá, ale smazal dlužní úpis, protože ten byl již přibit na kříž. Dluhy, hříchy a viny (v Novém zákoně totéž slovo, ὀφελήματα) jsou smazány a tak tuto zprávu o utrpení čteme s vědomím, že není tma. Jenom do tří hodin, jak říká evangelium, a pak po šesti hodinách tmy a třech dnech čekání se otevírá nová cesta. I Josef z Arimatie, člen velerady a tajný Ježíšův učedník, byl takovýto blázen. 25Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. A také proto, že ten Ježíšův žalm končí nadějí: A tys mi odpověděl. 23O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. A Pán Ježíš to jistě znal a také i jeho svědkové a posluchači. Ten žalm, nazvaný v počátku Nářek sklíčeného, má i druhou část nadepsanou (od 23. verše) Píseň chvály. Je noc, ale třetího dne zazní oslavný zpěv.

V té slávě se ukazuje Boží síla. Nade všemi našimi nedokonalostmi. Nade všemi nedostatky i utrpením – ke vzkříšení vede cesta nejprve skrze utrpení. Ale jestliže slabost Boží je silnější než lidé, jak říká apoštol, pak i tento „slabý Bůh“ je silnější. Pro židy to bylo nepochopitelné a pro řecké pohany bylo zvěstování Evangelia příliš „lidské“ a málo vznešené oproti jiným řečníkům té doby. A tak oproti moudrosti těch, kteří si myslí, „že vědí“, oproti očekávání těch, kdož chtějí neustále důkazy víry, žalmista říká: A tys mi odpověděl a já Tě budu chválit. Tak se završuje ta cesta nesení kříže, označení té cesty. Protože Pán Bůh nám přináší odpověď, totiž svou moc nade všemi našimi slabostmi. Moc, kterou sytí nás k tomu, abychom se mohli nadechnout a povstat. Protože Bůh v Kristu odevzdal svůj dech za nás a povstal, aby se naplnilo svědectví naděje a opětovného přijetí nás všech. Jak budeme zpívat: Znám tvé žaly, v pokoji jdi, Tvoje hříchy odpouštím ti. Amen.

324

Ohlášky: Ze Synodní rady:

Sestry a bratři,

na Květnou neděli t.r. zemřelo na dvou místech Egypta při bohoslužbách téměř padesát křesťanů, mužů, žen i dětí, a zraněno bylo více než sto dalších. K odpovědnosti za hrozné činy se přihlásili příslušníci teroristické organizace tzv. islámského státu.

Modleme se za pokoj a smíření. Čiňme tak při velikonočních bohoslužbách, v dalších dnech, ve shromážděních církve i v soukromí.

Sdílíme s vámi svou modlitbu:

Bože, dal jsi život Kristu, který zemřel za naše viny. V něm i nám otevíráš nový život.

V síle této naděje prosíme za ty, kdo jsou přemoženi zlem a bolestí.

Prosíme za rodiny zemřelých na Květnou neděli v Egyptě. Ať jsou jim blízko ti, kdo pomohou překonat zděšení a bolest.

Prosíme, rozlévej mocně naději evangelia, aby se nikde nemuseli lidé scházet k bohoslužbám ve strachu a úzkosti z toho, co je čeká.

Prosíme za křesťany, kteří jsou kdekoli na světě vězněni a pronásledování kvůli víře v Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Posiluj je. Dávej odvahu a moudrost těm, kdo jim mohou pomoci.

Prosíme, svou milostí se dotýkej všech, kdo myslí a činí zle. Ať poznají ubohost svého jednání a přijmou krásnou moc lásky a naděje.

Amen

Požehnaný čas velikonoční přejí (členové Synodní rady)

 

Naše bohoslužby na Velikonoce jsou dále v neděli Vzkříšení v 9 hodin s Večeří Páně a na Pondělí velikonoční bohoslužba Slova také od 9 hodin.

Přímluvy

Modlitba Páně

328