Vstup Jozue 1:9

„Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš.“

Píseň: 443

Ž 46:2-3

2Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. 3Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří.

Loď církve – znak Ekumenické rady církví

 

Chvála: ZpCh 15 Díky za Tvůj kříž

J 20:1-9.19-23

1První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. 2Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ 3Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. 4Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. 5Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. 6Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, 7ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. 8Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. 9Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. 19Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ 20Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. 21Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ 22Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.     – Tak zdraví učedníky Pán Ježíš po svém vzkříšení. Nevyčítá jim nic, nevrací se k předchozím událostem, nepředhazuje nic z toho, co prošel. Tiše přichází a přeje jim pokoj. Tiše přichází i k nám a přeje nám pokoj. Jako si přejeme i navzájem. Pokoj, odpuštění a nastavení nových pořádků ve spravedlnosti Boží. V Božím pokoji, který zvěstuje Pán Ježíš. „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili,“ říká Marie Magdalská – ale potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. - Někdy není důležité být první, ale prožít tu změnu. Proměnu. Obrácení. Úžas.

Apoštol Pavel píše ku svědectví velikonoční víry: 22Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Těmi židy a Řeky jsme tak trochu každý z nás. Někdy. V různých situacích. Zázraky jsou nám dány ke svědectví, jak někteří víme, moudrosti se učíme různě a různě nám to také jde. Moudrost i zázrak jsou obojí něčím, co je za-zrakem, skryto a přece nadosah, skryto a přece poznatelné ve víře. A někdy se tomu nechce věřit. Někdy zázraku a někdy kříži. A někdy skutečnosti vzkříšení pro nás, jako pochyboval učedník Tomáš. Ale svatý Augustin prý řekl, že Tomáš pochyboval, abychom my pochybovat nemuseli.

Ta zvěst evangelia tedy nezavírá oči před našimi lidskými nedostatky. Zobrazuje právě i Kristovy učedníky takové jako jsme my lidé, usínající únavou, pochybující, odmítající, zmítané obavami. A k nám takovým přichází znovu a znovu Pán Ježíš. Tam kde si tím připadáme maličcí. I proto po vyslání sedmdesáti učedníků říká Pán Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ Zjevovat svou moc i lásku maličkým, třeba ke křtu na táboře. Zjevovat svou moc i lásku navzdory lidské moudrosti a často i pýše. A tak stejně jako jsme s dětmi vítali Pána s ratolestmi, zaradovali se učedníci, když spatřili Pána, tak i my – neztrácejme ten smysl pro otevřenost, i když na začátku je malé oslátko. Prosme o sílu Ducha Svatého, abychom vše zanechali u Krista. On sám nás vybízí k odpuštění a sám nám takto nabízí své přijetí. Svůj pokoj. On sám nám dává svůj pokoj.

Abychom své obavy a nejistotu i veškerou naši lidskou nehotovost zanechali právě u Krista, protože i když nám praskne jedna žárovka, každý den znovu vyjde slunce. Modleme se.

Píseň: 341

Píseň: 346

Přímluvy + modlitba Páně, poslání, požehnání

Píseň: 660