Farní sbor ČCE v Merklíně u Přeštic

Úvodní sloka
Vstup: Ž 95:1 1Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy.
Píseň: 648 Kristus jest má síla i spasení
Úvod k modlitbám
1. čtení: Gn 11:1-9
1Celá země byla jednotná v řeči i v činech. 2Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. 3Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. 4Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ 5I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. 6Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. 7Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ 8I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. 9Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek) , že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

Slovíčko pro děti
Chvála: Můj Bůh je můj štít

Kázání: Sk 8:4-17

4Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli. 5Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. 6Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil. 7Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. 8A tak nastala veliká radost v tom městě. 9Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. 10Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“ 11Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií. 12Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. 13Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy. 14Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. 15Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, 16neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. 17Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

Apoštolové prchají z Jeruzaléma! Avšak namísto toho, aby v panice utíkali a nedívali se napravo nalevo, i na svém útěku zvěstovali Krista. Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. A teď je důležité podívat se na to, jak dílo Boží působilo a působí: Namísto velkých slov svědectví o obrácení se spíše setkáváme s tím, že o mnohé věci musíme každý den sami bojovat. I s tím, s jakými názory a směry se setkáváme. Šimon kouzelník zmíněný v našem čtení byl asi mág, astrolog a všechno dohromady. A asi ovládal nějaké triky, kterými uváděl v úžas všechny lidi, čteme že vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. Takže dá se říct, že výsledky měl. Ale rozdíl byl v tom, že on sám se prohlašoval za Boha a ani nebránil šíření té pověsti. Říkal o sobě, že je v něm božská moc. 10Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“ A to apoštolové nedělali a nedělají ani dnes. Nebo neměli by dělat. I my máme dbát toho příkladu Petrova, když přišel za Kornéliem při své misii ve městě Cesarea. Čteme: 25Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. 26Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“ (Sk 10:25-26)

Možná se nám teď zdá, že nám se přece nic takového stát nemůže. Ale dost často a rádi stavíme na sobě, namísto té pevné stavby na Božích základech stavíme vlastní babylonskou věž. I odmítání horoskopů může být někdy moc laciné. Laciné tehdy, pokud nedokážeme dostatečně vysvětlit tu alternativu, tu jinou cestu, které věříme. Tehdy stavíme světu před oči jen další babylonskou věž. Namísto stavby na úhelném kameni se nám věž našich vlastních chutí, představ, chtění i zásluh nakloní a zboří.

A tak když vidíme něco, co na první pohled vypadá pěkně, záslužně, zbožně, co nese výsledky, nemusí to být vždy pravé. Prorok Daniel vyložil králi Nabuchodonozorovi sen se sochou ze vzácných kovů, představující říše tehdejšího světa – ale celá ta socha stála na hliněných nohou. A sami máme zkoumat, co k nám různě přichází. Nové a lákavé věci přicházejí ke každému z nás bez rozdílu. A tak se stačí ptát, jako Pán Ježíš hovořil s cizími duchy: „Jaké je tvé jméno?“ Co přinášíš? Co představuješ za motivaci? – Asi neuslyšíme nějaký hlas, ale touto hypotetickou otázkou nám Duch Svatý pomůže rozlišit dobré věci. I takové, které právě mají velké brnění, ale stojí na hliněných nohou. Dal jim moc nad nečistými duchy (Mk 6:7, Mt 10:1) – to je Slovo pro církev. A rozlišování duchů, které je zaslíbeno v listě Korintským, není třeba pro všechny, ale opět – pro církev. Abychom jako církev, sbor, děti Boží mohli být vedeni ne ke stavbě bez základů, ale k účasti na práci Boží mezi námi. Abychom se ptali každý den, kde nás Pán Bůh chce mít a rozpoznávali dobré věci.

My jsme četli na konci našeho čtení, že Šimon kouzelník přijal Ducha Svatého. Avšak namísto toho, abychom zde skončili spokojeně, celý příběh se ještě více zamotává:

Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: „Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.“ Dostává se mu však něčeho zcela jiného: Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.“ A dochází k dalšímu okamžitému obratu: Šimon na to řekl: „Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

„Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce,“ říká Šimon a asi si myslí: tak teď jsem tu potkal tyhlety křesťany, tak si rozšířím své kompetence a budu moci dokonce i uzdravovat. Oni říkají, že mají nějakého „Ducha svatého“, ten se ke mně taky vejde. A to je k zamyšlení i pro nás. Neříkám tím samozřejmě, abychom si vytvořili nebo vyrobili zvláštní oltář či stoleček, kam nám nebude smět nic jiného než Bible, zpěvník, dodatek a zpíváček či Svítá. Pán Bůh nepotřebuje posvátný koutek. Ale jak říká Zjevení, proudy živé vody poplynou z jeho nitra. A tak se tu spíše setkáváme se zvěstí, která neukazuje ani k obchodování s Pánem Bohem. Aby si pak člověk sám jako Šimon říkal, že v něm je ta božská moc, která se nazývá Veliká. Ale Pán Bůh nám prostě ukazuje jiné cesty, a to i tehdy, když mu říkáme, „že přece by se dalo s tím a s tím udělat tolik dobrého“. A opravdu mnoha věcem nerozumíme. Nevíme, proč se nezjeví anděl Billu Gatesovi, který by ze své pokladničky mohl rázem splatit dluh většiny afrických států. Nevíme, jaké plány má Pán Bůh s Vladimirem Putinem a Dimitrijem Medveděvem, když by přece konečně mohl zavládnout mír ve východoukrajinských republikách a v Čečensku. Ale veškerá ta předpokládaná dobrá předsevzetí jsou u nás lidí vždy dlážděna vlastními čestnými uznáními či minimálně dobrým pocitem, ale Pán Bůh nás vede často jinam. Zdá se vám to jako boj s větrnými mlýny? Ono totiž vůbec nezávisí na našich možnostech, zkušenostech či zásluhách. Je to jako v té pohádce Císařovy nové šaty, kdy nám i malé dítě může otevřít oči v tom, že král je ve skutečnosti nahý, nebo že princeznu najde hloupý Honza… koneckonců „Hosana synu Davidovu“ nevolali ctihodní rabíni, ale malé děti. I svědectví prvotní církve, například v listech Tesalonickým, nám ukazuje, že stále jsme před Pánem Bohem sice nehotovi, ale že všechna ta Boží práce se s námi děje bez ohledu na to, co měří tento svět. Protože nám přichází pomoc: třeba v tom prvním tesalonickém sboru ještě neměli řecká slova pro většinu věcí, úkolů a úřadů. Šili to tak nějak na koleně. Ale Pán Bůh slíbil, že se nás nezřekne a nezříká – a tak ať jsme postaveni kamkoli, vždy je tu pro nás cesta a síla Ducha Svatého k tomu, abychom řekli, zvolali, napsali či ukázali spolu se žalmistou: Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. (Ž 66:1) Malí i velcí, hledající, novoobrácení i v kostele vyrostlí. Modleme se.

Píseň: 545B Otče náš všemohoucí

Přímluvy

Modlitba Páně

Poslání

Požehnání

Závěrečná píseň: 675 Přijď již, přijď, Duchu Stvořiteli

● Úvodní sloka
● Vstup: Ž 66 1Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země! 2Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. 3Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i celý článek…

Úvodní sloka
Vstup: Ž 98
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! 2Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, 3na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. 4Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, 5pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; 6s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem! 7Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, 8dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory 9vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.
Píseň: 171 Buď Pánu čest
Modlitba
1. čtení: Sk 6:1-7
1V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. 2A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. 3Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. 4My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ 5Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. 6Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. 7Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.
Slovíčko pro děti
Chvála
Kázání: 1Pt 2:4-9
4Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. 5I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. 6Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ 7Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, 8ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni. 9Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.
Určitě jste někdy hráli hru s dřevěnými hranolky, z nichž se má postavit co největší věž. Až nedávno jsem se dozvěděl, že se takováto hra jmenuje jenga a pochází již ze staré Číny. A při této stavbě musíme pamatovat na statiku. Dobře postavit základ. A o důležitosti základu mluví i naše dnešní čtení.
4Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘.
Takže slyšíme o živém kameni, o základním kameni nebo podle vykladačů o takzvaném klenáku, který držel třeba jako základ středového sloupu statiku celé stavby. Máme zde postavený, určený a zasazený základ. Jen ten základní kámen nebývá vždy vidět. A to je podstata víry. Že jde o kámen, který obvykle není vidět. A při poklepání základního kamene asi nebyli všichni, Přitom všichni jsou zváni k němu a do té stavby. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo. To slyší a má slyšet každý z nás. A nezakládá se to na ničem jiném než na Slově Božím.
A apoštol mluví dále o stavbě takto: 5I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Máme být tedy takovým živým kamenem, živým chrámem a dokonce kněžstvem, protože oběti Pánu Bohu přinášíme každý svým životem. Když se naplnilo proroctví o tom, že kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným, není podle apoštola Petra nejdůležitější ten kamenný chrám, který jsme tu měli a který v době pronásledování církve už nestál, ale ta stavba je živá. A v této stavbě jsme každý důležitý pro Pána Boha, každý stejnou měrou a přitom každý jedinečně utvořený. Tak jako každý kámen ve stavbě chrámu, tak také my jsme obdrželi Boží znamení. Nás, jednotlivé lidi, volá Pán Ježíš. Nás jako jednotlivé kameny si používá ten nebeský Architekt, jak by možná řekl Leonardo da Vinci.
A zde se dokonává stavba chrámu už zaslíbením proroka Izaiáše (26:16) a žalmisty (118:22): 6Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ 7Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, 8ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Takže i když nemáme přímé fyzické důkazy, i když už nestojí jeruzalémský Chrám, stále je zde živá stavba, která se stále dokonává a stále roste. Třeba katedrála sv. Víta byla dobudovávána 900 let. Boží čas je však otevřen pro nás všechny, i když neznáme čas Boží. Na nás je, abychom nezavrhli onen úhelný kámen, aby se celá stavba nezbořila jako věž z dřevěných kostek. A to dnešní Slovo nám říká, že stále trvá čas milosti. Abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
A když nás povolal, nenechává to na naší lidské síle, vlastní energii nebo osobních plánech. V prvním čtení jsme četli o povolání Božím, jsou tam samá řecká jména – Pán Bůh si je povolal z pohanského národa, oni přijali Ducha Svatého. Tak se i bratřím židovského původu dostalo ujištění o Božím díle. Nikdo nemusíme mít strach o své místo na této zemi, nikdo se nemusíme bát o své místo a svůj úkol a pomoc od Pána Boha.
‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ My už na rozdíl od starozákonních dob nekonáme oběti a nepotřebujeme tedy kámen jako obětní oltář. Ale na stole Páně nebo na oltáři se nám ukazuje něco jiného a přece velmi podobného. Oběť Slova, oběť díků a chval, našich modliteb i naší práce a oběť v darech večeře Páně. A třeba i svědectví o křtu, svědectví o tom, že oběť za nás byla vykonána již předtím, než jsme my o Kristu uslyšeli. I vy buďte živými kameny – tedy ne živou zdí, ale živými kameny, vždyť pro Pána Boha máme život, jméno a jeho znamení každý z nás.
Je však důležité, abychom byli těmi správnými kameny. Protože každý kámen toho může způsobil mnoho a k mnohému může být také použit. Z kamenů bylo a je možné postavit chrám. Kameny však bylo možno také ukamenovat. A bohužel se to v některých částech světa stále děje.
Vy však buďte živými kameny. Živými kameny pro stavbu Boží, v němž kdo věří, nebude zahanben. V Bohu, který podle slov žalmisty učinil (a stále činí) podivuhodné věci.
Modleme se.
Píseň: 180 Vše má, Bože, chválit Tebe
Přímluvy:
Modlitba Páně:
Poslání:
Požehnání:
Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti

● Úvodní sloka
● Vstup:     Ž 33 1Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. 2Hospodinu vzdejte chválu při citeře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. 3Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic. 4Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. 5Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země. 6Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.

● Píseň: 441 Svatá doba, Páně den
● Modlitba
● Čtení: Ezd 3:10-13 10Když stavitelé Hospodinova chrámu kladli základy, ustanovili kněze s pozouny, oblečené do svátečních rouch, a levity, syny Asafovy, s cymbály, aby chválili Hospodina podle řádu izraelského krále Davida. 11Opěvovali Hospodina a vzdávali mu chválu a čest, že je dobrý, že jeho milosrdenství nad Izraelem je věčné. A všechen lid mohutným hlaholem chválil Hospodina, že byly položeny základy Hospodinova domu. 12Mnozí z kněží a levitů i představitelů rodů, starci, kteří viděli dřívější dům, dali se do hlasitého pláče, když byly kladeny základy tohoto domu před jejich očima. Mnozí však radostně hlaholili, až se to rozléhalo. 13Radostný hlahol nebylo možno rozeznat od pláče lidu. Lid totiž hlaholil tak mohutným hlaholem, že se to rozléhalo dodaleka.

● Píseň: ZpCh 80 Pojďte ke mně všichni
● Slovíčko pro děti

● Kázání: Ef 2:11-22 11Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, 12že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. 13Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. 14V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil 15zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. 16Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. 17Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. 18A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. 19Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. 20Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. 21V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; 22v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

Milé sestry a milí bratří, milé děti,

pokoj vám.

Máme tu model Chrámu. – A Pán Ježíš nám na něm ukazuje, co je důležité. Pán Ježíš se často nacházel v Chrámu a často tam taky dělal pořádek.

A tak – znamená Chrám ještě něco pro nás? Pán Ježíš i apoštol Pavel nám ukazují, že se nemáme vydělovat nebo uzavírat. Nebo rozdělovat. Ale že tento prostor Boží je otevřen pro všechny.

Už tento jeruzalémský chrám se stal určitým znamením Božího přijetí.

1. chrám byl postaven za krále Šalomouna, pak babylonské zajetí. Podává nám o tom zprávu prorok Ezdráš.
2. chrám byl postaven za krále Kýra II. (zničen Římany).

3. chrám – ten podle židovské víry obnoví až Mesiáš. A my se zde setkáváme se zvěstí přijetí nejen židů a Řeků, ale všech lidí. Ve víře poznáváme, že tento Chrám obnovil Pán Ježíš pro Boží lid, totiž chrám Ducha, vystavěný na základě kříže a vzkříšení. Přístupný pro všechny bez rozdílu přístupu a původu. A na tomto díle přijetí máme také pracovat my.

„Chrám Ducha“ může znít až snad pohádkově. Ale veškeré pokusy, a v Izraeli takové jsou, ten fyzický chrám obnovit, jsou pouze pokusy lidské. A takové pokusy bychom rádi jistě konali i my. Dát si ty důležité věci tam, kde nám to vyhovuje. A třeba také tam, kde jsou krásně vidět. To nás vede k zamyšlení: O čem je víra? Židům 11:1 říká podle kralických: Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.

Proto apoštol Pavel mluví o Božím domě a o chrámu, jehož základem je Pán Ježíš Kristus. A kde také jsou přijaty všechny národy. Jen se už nemluví o okolí a nádvoří Chrámu, jako tomu bylo dříve a jako je tomu na obrázku a na modelu. Kdy dříve mohl jen velekněz do svatyně, do vnitřního nádvoří židé a do vnějšího nádvoří ostatní národy. Je zde vyhlášeno přijetí pro všechny:

Proto apoštol Pavel mluví o reformě ustanovení o obřízce. O tom, že ani takto důležité znamení smlouvy nemůže být tím hlavním znakem Božího lidu. Navíc starozákonní smlouvy jsou (většinou) pro chlapy. A apoštol Pavel, sám obřezaný a původně spokojený se svým životem, vírou a kariérou, přináší něco nového, abychom měli přístup k Pánu Ježíši Kristu bez ohledu na to, jací jsme a co máme za sebou.

Pavel mluví o přijetí, které právě není závislé na těch vnějších nebo tělesných znacích.

11Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, (docela nadávka) 12že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. 13Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. 14V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár.

Slyšíme tedy o přijetí v Božím domě. Pro všechny, ať pocházíme odkudkoli nebo vnímáme různě naše přístupy k víře, zvyklosti, obřady, vnímání toho, co je pro naši víru důležité. A tak je tu ta rozdělující zeď zbořena. I když my lidé mezi sebou různé zdi rádi stavíme. Zdi a vysoké ploty. A můžeme si říci: Boží Slovo nás neláme k tomu, aby se z nás stali „vítači“ (dokonce se to používá jako nadávka), ale bořitelé zdí. Ne tedy bezvládí, ale účast na Zákoně Hospodinově a na jeho milosti. Pro všechny. Pro tu sdílenou radost, jakou prožívala nejstarší generace za proroka Ezdráše – jak jsme četli v 1. čtení – a byli zjevně dojati, že se dožili znovuobnovení Chrámu.

Proto se ptáme: Jak jsem já Božím příbytkem? A tak stejně jako jsou bořeny ty rozdělující zdi, v Duchu Svatém tak již to posvátné místo je místem přijetí pro všechny. Na kříži usmrtil jejich nepřátelství – slova apoštolova platí pro různé skupiny lidí, kteří mohou přijít. Protože všichni jsou pozváni. A my na tom máme také svůj úkol, abychom na těch svých místech odstranili přepážky a vytvořili prostor. Nejen jako stavbu, ale ve svém srdci.

Ptejme se proto: A co máme společné? Stejně jako židé měli na cestách truhlu smlouvy a dnes svitek Tóry, tak dnes nám je na cestu Hospodinův zákon a Pán Ježíš v srdci každého z nás. Málokdo v církvi se asi hlásí k židovskému původu, ale slova apoštolova platí pro různé skupiny lidí. A vyhlašuje nad námi všemi Boží zákon, Boží přijetí a Boží milosrdenství v Pánu Ježíši Kristu. K víře není potřeba oltář, truhla smlouvy, další posvátné předměty, ale středem našeho shromáždění má být pokoj Boží v Duchu Svatém.

Apoštol Pavel ukazuje, že Kristovo smíření znamená nápravu lidského odcizení. Abychom se navrátili k Bohu. Ale to odcizení prožíval starověký Izrael. A asi prožívá trochu podnes. Prožíval odcizení, když byl zbořen Chrám. První. A i druhý. Ani dnes nemají židé chrám… celou Tóru čtou jako vzpomínku, protože není kde konat oběti Hospodinu. Ale máme zde Slovo naděje: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek, zjevuje se Janovi na ostrově Pathmos. A takovéto evangelium zní právě lidem s malou tradicí, lidem hledajícím. Ale i vlastně všem, kdo nějak objevují svět Písma a svět víry. Všude tam, kde jsme ujištěni-ujišťováni o Božím přijetí. Společném a vzájemném. Najednou jako by už nezáleželo na ochraně toho bohatství v truhle smlouvy. Ale na tomto bohatství záleží – Smlouva Hospodinova je po zboření Druhého Chrámu právě jediným viditelným bohatstvím (uchovávání svitku Tóry).

Apoštol Pavel nám tedy píše, abychom my ne-židé slyšeli tu zprávu o Boží smlouvě:  Svou obětí (Pán Ježíš Kristus) odstranil 15zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. 16Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. 17Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. 18A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. 19Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.    
Jedna chvála to krásně vyzpívává:
Veď mě z vnějších nádvoří
dál až za oltář
až tam na svaté místo,
kde zahlédnu Tvoji tvář.
Kolem těch, kdo v chrámu slouží,
dál než k chválení,
až tam, kde mlčí lidská moudrost
a Tvůj hlas tiše zní.

R: Veď mě dál do ticha svatyně svatých.

Veď mě dál skrze krev Beránka.
Veď mě dál do ticha svatyně svatých.
Veď mě dál – tady jsem – veď mě dál.

„Tady jsem,“ smíme díky Pánu Ježíši říct Pánu Bohu. Až klidně u samotného oltáře. A tak jsou zbořeny ty rozdělující zdi. My sami jsme tou stavbou, jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. To je krásné pozvání do té tradice! Apoštolové a proroci, kteří sami tvořili most mezi Starým a Novým Zákonem, mezi přijetím Božím tehdy a dnes. A abychom pamatovali na základ, kterým je ve statice úhelný kámen, v Božím lidu Izraele a v chrámu svitek Tóry a pak i truhla smlouvy. Až přichází smlouva nová na kříži, která je po třech dnech stvrzena v Pánu; 22v němž jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží. Kde se nám dostává přijetí. Kde se nám dostává odpuštění. Kde smíme zanechat vše před trůnem Beránkovým. Nechme se pozvat a odpovězme Božímu Beránkovi: Veď mě dál, tady jsem. A naslouchejme Pánu. On povolává každého z nás jménem a ví o nás.

A tak tedy ten Boží Zákon, nový a přece pořád stejný, máme v srdci. I když už není Chrám jeruzalémský, nesme jako vzácnou památku ten zákon Kristův, který současně boří zdi a rozdíly mezi lidmi a národy. V domě mého Otce je mnoho příbytků, říká Pán Ježíš. Ale neznamená to, že se každý zavřeme do své oddělené komůrky. Příbytek Boží je otevřený pro všechny a nepůsobí v něm již žádné rozdělující zdi.

A tak jsme posláni (to je i význam bohoslužby a význam slova MŠE – to používá i Martin Luther), posláni k národům různým, ale zveme ke svědectví jediného Chrámu, kterým je Beránek Boží, jako to viděl apoštol Jan.

Modleme se slovy žalmu 139:

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,
sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.
Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

Amen.

● Píseň: 392 Z pravé víry vzchází
●  Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání:
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 333A Bůh náš všemohoucí
● Postludium

Bohoslužby dne 23. 4., neděle Quasimodogeniti, nazývaná Provodní či Bílá kvůli oslavě nově pokřtěných o Velikonocích
● Úvodní sloka
● Vstup: Žalm 116:1-2
1Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby, 2sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
● Píseň: 508 Já ztracený a chudý
● Modlitba:
● Čtení: Lv 5:14-16 a Zj 7:9-17
14Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 15„Jestliže se někdo těžce zpronevěří tím, že se neúmyslně prohřeší proti svatým věcem Hospodinovým, jako pokutu přivede Hospodinu celý článek…