● Tradiční píseň 366:1
● Vstup: Ž 70 Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš. Halelujah. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Halelujah.
● Píseň: 272 Jak vítati mám Tebe
● Modlitba
● 1. čtení: Iz 55:3-6
● Píseň: Zp 95 Stvoř ve mně srdce čisté
● Kázání: Lk 14:15-24

15Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ 16Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. 17Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ 18A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ 19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ 20Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ 21Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ 22A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ 23Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. 24Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

Církevní otcové pro tuto neděli zvolili text, který zní dost provokativně. My bychom těm pozvaným hostům asi docela dobře rozuměli, rozuměli bychom jejich starostem. Když něco budujeme, zajišťujeme životní potřeby, základ svého života. Podobenství nám zmiňuje běžné životní situace. A v těchto starostech bychom asi pokládali za logické, že lidé zmínění v podobenství ono pozvání odmítnou. Potřebují se postarat o základ svého života v podobě zemědělské obživy či založení rodiny, a tak pozvání na hostinu odmítnou. Na večírky nemá nikdo z nich čas. Pán, hostitel, zve tedy náhodné hosty, na konci však zazní poměrně tvrdé slovo: Nikdo z těch mužů, kteří byli původně pozváni, neokusí mé večeře. Skutečně to jako odsudek vypadá. Ale opět, jako i minulé neděle, máme zde podobenství. Tedy není to předurčení, není to předzvědění, není to předpověď. Jakkoli to tak nevypadá, vypovídá i o nás samých. A může nám ukázat novou cestu. Třeba i tehdy, pokud si volíme svou cestu a zapomínali bychom na Pána Boha a na život v Duchu Svatém, totiž v pokoji. Na to nás upomíná naše první čtení.

To dnešní podobenství následuje po krátkém ponaučení, možná to bylo dobové přísloví: 12Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. 13Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. 14Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ A my bychom někdy také chtěli udělat na světě pořádek a rozdělit pěkně mezi těmi, kteří jsou spravedliví a nespravedliví, další rozdíly mezi lidmi bychom jistě velmi rychle a velmi ochotně našli, ale jak víme z podobenství o koukoli a pšenici, není naším úkolem teď hned vytrhávat to špatné, ale rozsévat to dobré. Rozsévat dobrou pšenici, která dává chléb života. 15Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“

Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. 13Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. 14Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ Slepí a chromí, znevýhodnění a chudí, handicapovaní a nezaměstnaní nemají, aspoň v materiálních hodnotách, čím by odplatili, ale ten poukaz na spravedlnost ukazuje na spravedlnost Boží. Ta poměřuje jiným metrem než snahou o úspěch a vnější výsledky.

A příběh o jídle pokračuje, otevírá se nám podobenství o hostině. Pozvaní hosté se začínají vymlouvat z dosti zvláštních důvodů. Jsou to na jedné straně praktické starosti, na druhou stranu nám podobenství ukazuje, co je nám někdy nad pravý vztah s Pánem Bohem.

První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ Nad přátelským posezením zvítězila starost o majetek. Přitom se jedná o nemovitost, která se do zítřka neztratí a koupě už byla uskutečněna. Zní nám to jako výmluva.

19Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ Že by nad přátelským posezením zvítězila starost o obživu, tomu bychom snad rozuměli. Ale koupě byla už uskutečněna a na zkoušku tažného spřežení se zdá poněkud pozdě.

20Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ Vzpomínám si na to, když mě při čtení tohoto podobenství kdysi napadlo: …a to tedy nemohl přijít i s manželkou? Podobenství nám na to nedává odpověď. Ale všechny tyto případy se stanou jasnějšími, když si uvědomíme, že se jedná o podobenství o Božím Království. Oproti pozvání do Božího Království tu stojí vlastní zájem o obživu, majetek a rodinu. Jsou to pro nás třeba tvrdá slova, někdy stojíme před důležitým rozhodnutím, před situací, kdy jsme postaveni před dvě varianty a nevíme, jak se rozhodnout. Kdy je to pro nás taková Sophiina volba. A když opravdu nevíme, co si počít, kdy nám obě varianty nebo obě rozhodnutí přijdou stejně důležité, nezbývá než prosit o moudrost, o to, aby nám byla ukázána ta pravá cesta. I když se nám zdá, že obě varianty, obě rozhodnutí jsou stejně důležité a nevíme, jak dál. Máme totiž naději v tom, že se nám ukáže ta pravá cesta. Že nám přijde to pravé Slovo. Otevře se nám ta pravá možnost. A jistě smyslem toho podobenství není opustit životní jistoty, které přece jsou dobrým darem od Pána Boha. Smyslem je užívat toho dobrého s vděčností za to, co jsme získali. A že z těchto dobrých darů můžeme užívat i ve zlých dobách.

Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ Pán v našem podobenství (a věříme, že i Pán Bůh) má záložní plán. Prorok Izaiáš říká: Hle, povoláš pronárod, který neznáš, pronárod, který tě nezná, přiběhne k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, za Svatým Izraele, který tě oslavil.“ Povoláš pronárod, který tě nezná, lidi, kteří nechodí vždy v nažehlených oblecích, ale kteří se často nacházejí na cestách a rozcestích životních, existenčních a jiných. Tito všichni jsou nyní pozváni. Z Boží lásky – v 1. listu Janově čteme: Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Už tou skutečností prázdnoty srdce, kdy člověk jako by neměl z čeho dýchat. A můžeme se někdy vyrovnávat s tím pocitem prázdnoty, nenaplněnosti nebo opuštěnosti, jako na cestách mezi poli, bez cíle:

22A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ 23Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. 24Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“ Pán domu tedy dvakrát narychlo plní svůj dům náhodnými hosty, snad pro výstrahu, snad proto, aby nám dal příklad, na koho nemáme ve svých životech zapomínat. A současně pozvat k důvěře, že i když učiníme ve svém životě důležité kroky, nemusejí nás vzdálit od toho, abychom mohli slavit se svým Pánem. Ba právě naopak, při jeho hostině můžeme vzdávat díky.

Nemusíme se bát. Dále nás totiž toto na první pohled provokativní podobenství vede mimo hlavní ulice, mimo záře reflektorů, mimo první stránky novin, často do opuštěných domovů, tichých dětských pokojíčků, chráněných bydlení, životů na směny, životů na dluh, abychom i s dalšími, třeba pomalu, s oporou, cestou mezi poli, mohli přijít tou nevšímanou a přecházenou otevřenou brankou k hostině lásky a pokoje.

Modleme se.

● Píseň: 484 Buď žehnán svazek ten
● Vyznání vin
● Slovo milosti
● Pozdravení pokoje
● Vyznání víry
● Liturgie Večeře Páně
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: 1Pt 5:8-10

8Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. 9Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. 10A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.
● Staré irské požehnání: Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly. Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas. Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách. Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku. Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost. Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý. Amen.
● Závěrečná píseň: 622 Zůstaň s námi, Pane