Začátky

Sbor v Merklíně vznikl v přestupovém hnutí v letech 1919-1922. Tehdy v obvodu nynějšího sboru přistoupilo k naší církvi na 2000 duší. Duchovenské práce mezi nimi se ujal farář Ebenezer Otter z Plzně a mnozí jiní. Žel, noví členové žili více z myšlení národního než náboženského, jak o tom svědčí zde dlouho užívaný název „církev husitská“.

Práce mezi přistouplivšími byla obtížná a trpěla nedostatkem budov a církevních pracovníků. Aby přetíženým duchovním z Plzně se ulevilo, byl povolán farář K. Hájek do Přeštic, kde vznikl sbor s mnoha kazatelskými stanicemi. Členy církve byli většinou nemajetní horníci a pomocní dělníci. Přesto se vyskytli obětaví jednotlivci, kteří umožnili postavení chrámu s farou v nejsilnější kazatelské stanici přeštické – v Merklíně. Byl to zvláště ředitel velkostatku Bohumil Tichota, MUDr. J. Komorous, Jan Bláha, který daroval stavební pozemek, V. Fikrle, Josef Stich, R. Szalatnay, František Sottl a jiní. Ve schůzi staršovstva v Přešticích bylo usneseno, aby sídlo far­ního sboru bylo přeneseno do Merklína, což se uskutečnilo 1. I. 1931.

V r. 1930 byl zvolen prvním duchovním sboru vikář Josef Strupl a kurátorem B. Tichota. Chrám M. J. Husa s farou byl odevzdán svému účelu 14. VI. 1931.

(Citace z „Církev v proměnách času“, díl I, Kalich, Praha 1969)

Pokračování

Nový sbor má tedy již svého kazatele i kostel jako místo ke scházení. Činnost v této době je velmi bohatá, pamětníci vzpomínají na velký pěvecký sbor, hojně navštěvované hodiny náboženství i velké konfirmace. Práce se rozvíjí nejen v Merklíně, ale i v kazatelských stanicích.

Nalezeno v knihovně (strojopis):

Proslovu při pohřbu br. Boh. Tichoty, senior. kurátora, v kostele merklínském.
Text: Budiž věrný až do smrti a dámť korunu života /Zjevení 2,10/.
V Pánu milé smuteční shromáždění!
Z pověření synodní rady vyslovuji především zarmoucené rodině upřímnou účast s přáním, aby Vaše znepokojená srdce sám Bůh dařil pokojem, jakýž svět dáti nemůže. -
Tebe pak merklínský sbore, vybízím, abys věrně setrval ve šlépějích svého prvního kurátora a stavitele tohoto chrámu. Zdejší kostel jest stavba pozoruhodná a zajímavá. U v n i t ř její zvláštností jest kazatelna, která dle myšlenky br. Tichoty má představovati h r a n i c i k o s t n i c k o u , na které zemřel M. J. Hus.Nápisů v průčelí kostela není, ale za to výmluvná a jasná jest řeč této kostnické hranice, na kterou každou neděli patříte. Jsou tam slova našeho textu: B u d i ž v ě r n ý a ž d o s m r t i a dámť korunu života! Buďte věrní zásadám evangelia při památce svého prvního kurátora. Buďtež věrni svému jedinému Pánu a Spasiteli, buďtež věrní až do smrti!

K. Machotka,
farář.

 Život sboru je však poznamenán údělem sborů vzniklých z přestupového hnutí – stálým úbytkem členů i přes snaživou práci farářů a členů staršovstva. Členové sboru se nejprve vracejí zpět do katolické církve, po 2. světové válce zůstávají bez vyznání.

Velký zářez do života sboru přináší události po roce 1948. Sborová práce je omezována, činnosti farářů se kladou překážky a je těžké, aby se na svém místě udrželi. Mnoho z nich ztratilo státní souhlas k vykonávání své činnosti. Často byl sbor bez faráře a musel být administrován z jiných sborů. Přesto merklínský sbor žije dál a zaznamenává i nový rozkvět (hlavně za působení faráře Petra Čapka a Václava Hurta).

V padesátých letech byla postavena ke chrámu zděná věž na místě dosavadního dřevěného věžového srubu, opatřeny dva zvony a pořízeny starší varhany.

Po roce 1989 zde působil diakon Luděk Korpa, který organizoval zřízení střediska Diakonie pro mentálně postižené.

Od 1.září 2003 byl zvolen za faráře v merklínském sboru Jan Satke, který současně spravoval také evangelický sbor v Přešticích. To umožňovalo tzv. „sdružení sborů“ (sousboří) v Merklíně a Přešticích. K 31.12.2009 se pak sbory dohodly na ukončení činnosti tohoto sdružení. Br. Satke je na plný úvazek farářem v Přešticích a sbor v Merklíně pouze administroval (ovšem náplň jeho služby byla stejná, jako byla při fungování sdružení). Merklínský sbor od 1.1.2010 nabízel volné místo kazatele. Kázáním sloužili v té době kromě br. f. Satkeho také br. Oto Tichý, br. Karel Cuchal a od ledna 2011 také br. Tomáš Živný.