● Úvodní sloka
● Vstup: Ž 43
1Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! 2Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? 3Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, 4a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! 5Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
● Píseň: 289 Bohu chvála buď i čest
● Modlitba
● Čtení: J 7:1-13
1Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život. 2Byly blízko židovské svátky stánků, 3a jeho bratři mu řekli: „Jdi odtud do Judska, aby tam tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. 4Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“ 5Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. 6Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. 7Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. 8Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil.“ 9To jim řekl a zůstal v Galileji. 10Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on – ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo. 11Židé ho o svátcích hledali a říkali: „Kde je?“ 12Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: „Je dobrý.“ Jiní říkali: „Není, vždyť svádí lid.“ 13Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.
● Píseň: ZpCh 78 Pane Bože, přijď k nám
● Kázání: J 7:14-24
14Když už bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil. 15Židé se divili a říkali: „Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?“ 16Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal. 17Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. 18Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti. 19Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“ 20Zástup odpověděl: „Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?“ 21Ježíš jim na to řekl: „Jediný skutek jsem učinil, a všichni se nad tím pozastavujete. 22Mojžíš vám dal obřízku – ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců – a vy obřezáváte člověka i v sobotu. 23Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? 24Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“
Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.
Evangelista Jan nám tu přináší další zajímavý příběh.
Vůbec v celém Janově evangeliu je spousta příběhů, které zaznamenal jen Jan. Jistěže nemůžeme bezezbytku popsat celý život Pána Ježíše, ale ke křesťanské víře zde máme celé poselství evangelia.
Pán Ježíš se po celou dobu svého působení setkával s tím, že mu lidé nevěřili. I když zvěstoval Boží království, tedy to, co celou dobu předpovídali proroci, tu mu najednou buď lidé nevěřili nebo si říkali: „Odkud to jen má, jak to přijde, že se vyzná v Písmech, vždyť jej tomu nikdo neučil.“ Nad touto větou jsem se zarazil, že by Pán Ježíš neměl žádné náboženské vzdělání té doby. I když dost lidí bylo tehdy negramotných a to, že byť dospělý Žid dokáže číst ze svitku, nebylo nic samozřejmého. Ale jeho poselství bylo zřejmě natolik jiné, jako je jiné i pro dnešní svět. I když se mluví zvláště v poslední době o křesťanské Evropě a ohánějí se tím i lidé, od nichž bychom to nečekali, stále je třeba znovu a znovu číst evangelium, abychom mohli odpovědět právě na tyto otázky. A tu je úkol pro svědectví. Však i Pán Ježíš jim hned odpovídá: „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal. 17Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. 18Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.“ Takže k tomu svědectví nám tu Pán Ježíš mluví o učení, mluvení i činů. Zda to, co konáme, děláme jen pro nějakou vizitku, pro vlastní dobrý pocit nebo zda sledujeme nějaký smysl, aby se naše práce stala svědectvím pro druhé.
Pán Ježíš slaví svátky stánků na památku pobývání ve stanech na poušti po vyjítí z Egypta. (Lv 23:39-44) Dnes židé staví stany třeba na dvoře, v židovské obci na dvorcích Židovského města. Toto vysvobození skrze nehostinnou poušť je stejně Božím jednáním jako vysvobození skrze těžký kříž. Obojí abychom došli do zaslíbené země.
A o tomto svátku vysvobození Pán Ježíš vešel do Chrámu. Předtím jej hledali a nemohli najít a nyní jej asi nepoznávají a ptají se, odkud má své učení. A také zde čteme překvapivou informaci, že ani jeho bratři v něj nevěřili jako v Mesiáše. Nikdo z nás sice nemůže říct sám o sobě, že je mesiáš, ale asi známe tu situaci, kdy někdo z rodiny nepřijímá naše svědectví víry. Náš život víry. Ať už z jakýchkoli důvodů. A vidíme, že ani Boží Syn na tom nebyl lépe. Svět mě nenávidí, říká v 7. verši Pán Ježíš. A všichni jej hledali, on byl v Jeruzalémě vlastně inkognito a poslouchal, co si o něm lidé povídají. Lidé jej hledali, vznikl mumraj, pro někoho byl Pán Ježíš dobrý, pro někoho ne. Přitom nemluvili o něm otevřeně pro strach ze Židů, jak říká evangelista Jan. A už jsem zmiňoval v jednom kázání, že nemáme Janovo evangelium vnímat antisemitsky, ale že je zde důraz na odpor většiny proti zvěsti Evangelia. A při pronásledování je jedno, jestli to v určité době jsou někteří židé, Římané, příslušníci většinové církve v té které zemi nebo naopak ateistická propaganda. Důležité a smutné zároveň je, že trpí Boží lid, a to byli v historii a jsou i dnes křesťané i židé. Tam však, kde bylo a je skutečností pronásledování Božího lidu, se víra osvědčuje nadějí. Například jednota bratrská velmi pozorně četla knihu Zjevení jako knihu naděje věcí příštích. A asi máme ještě v paměti příběh Petra Jaška. Zaznamenal jsem i takovouto reakci: „A proč tam tedy vůbec jezdil, když věděl, že tam pronásledují křesťany.“ Každý z nás může zaslechnout to povolání ke svědectví, i když mu nebude dopřáno sluchu vždy a všude. Když byl Pavel v Efesu, kázal tam na místním stadionu a jeho posluchači se snažili jej překřičet a křičeli asi dvě hodiny: „Velká je efezská Artemis!“ (Sk 19)
Pán Ježíš přichází na svátky vysvobození: Uprostřed svátků vešel do chrámu. Byly svátky stánků. To uvádí jenom Jan. A říká tím: Toto je cesta vysvobození, jako při cestě z Egypta do zaslíbené země.
Pán přichází do svého domu! A jeho posluchači byli udiveni, že mluví Boží Slovo, ačkoli tomu podle Evangelia nebyl vyučen. Někteří o něm dokonce říkali, že je démon. A i zde nastává v evangeliích klasický problém, jeho protivníci jej kritizovali pro porušování soboty.
Ti, kteří jej poslouchali, se najednou dělí na dvě skupiny: Jedni říkali: „Je dobrý.“ Jiní říkali: „Není, vždyť svádí lid.“ A takto možná smýšlejí o církvi i někteří lidé dnes. Svědectví Velikonoc obsahuje také tu zprávu o zradě, zavržení, ale i uvědomění vlastních chyb, jakož i svědectví víry a obrácení. Zradou mám na mysli Jidáše, za uvědoměním vlastních chyb můžeme tušit Petra a svědectví víry podává setník pod křížem řka: „Tento člověk byl jistě Syn Boží.“
Římský voják se tak stává prvním křesťanem. I k tomu zní závěr dnešního evangelia: „Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“ To je vzkaz jako dělaný do dnešní doby. Nesoudit podle zdání někoho, koho potkáme. Nebo o kom jenom slyšíme. Nesoudit podle zdání někoho, o kom přesně nevíme, jakou cestu má za sebou a čím prošel. Vždyť nám může říci třeba dobrou zprávu pro nás. Evangelium pro nás. A Pán Ježíš nám říká: 18Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti. A i když nás někdy odrazuje vlastní kritičnost nebo pochyby, nechme se tedy pozvat a vést Duchem Svatým k tomu, abychom poznávali pravdu. Když jsme k ní přivedeni, když jsme na ni upozorněni, když ji zaslechneme z Božího Slova. Prosme našeho Pána, aby nám i v tomto čase otvíral Písma. Modleme se.
● Píseň: 549 Chvaliž Hospodina
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 381 Ó přijdiž, přijdiž, léto Páně
● Postludium
Komentáře