● Úvodní píseň
● Vstup: Ezech 11:16-17.19-20 16Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Ano, vzdálil jsem je mezi pronárody a rozptýlil po zemích; avšak v zemích, do nichž přišli, jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní. 17Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. – 19A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, 20aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem.
● Přivítání
● Píseň: 200 V Tvé síle, Pane Bože můj
● Modlitba
● 1. čtení: Ex 17:8-16 8Tu přitáhl Amálek, aby v Refídimu bojoval s Izraelem. 9Mojžíš rozkázal Jozuovi: „Vyber nám muže a vyjdi do boje proti Amálekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku s Hospodinovou holí v ruce.“ 10Jozue učinil, jak mu Mojžíš rozkázal, a dal se s Amálekem do boje. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol pahorku. 11Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek. 12Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše , aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. 13I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče. 14Hospodin řekl Mojžíšovi: „Zapiš na památku do knihy a předej Jozuovi, že zcela vymažu zpod nebes památku na Amáleka.“ 15I vybudoval Mojžíš oltář a pojmenoval jej: ‚Hospodin je má korouhev.‘ 16Řekl totiž: „Je vztažena ruka nad Hospodinovým trůnem. Hospodin vyhlašuje boj proti Amálekovi do posledního pokolení.“
● Píseň: ZpCh 46 Ježíš, Ježíš je Pán
● Kázání: Zj 20:1-11 1Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. 2Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, 3na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. 4Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. – 5Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. – 6To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. 7Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře 8a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. 9Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. 10Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. 11A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa.

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám. -

Viděli jste někde nějaký oltář k oslavě vítězství? Existuje dokonce několik kostelů, které byly vystavěny jako dík za vítězství nad Turky (v 16.-17. století).

V našem prvním čtení jsme slyšeli o vybudování oltáře na oslavu vítězství nad Amálekem – taky i na náměstí máme sochu amerického vojáka na oslavu vítězství … ale ten voják si utírá slzy. Takže nějaké vítězství může být spojeno i s bolestí, kdy jsme něco překonali a něco třeba také ztratili. Rovněž v pátek byl Den válečných veteránů a s různými nepřáteli v lidské či jiné podobě se prostě setkáváme. Tak se podívejme na to, s kým se tu setkáváme: 8Tu přitáhl Amálek, aby v Refídimu bojoval s Izraelem. 9Mojžíš rozkázal Jozuovi: „Vyber nám muže a vyjdi do boje proti Amálekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku s Hospodinovou holí v ruce.“

AMALEK- cizí jméno, má 4 písmena, což je na hebrejštinu divný kořen slova. Zmocňuje se nás tu něco cizího. Někdo, kdo se nějak tváří a my vidíme, že se snaží mít něco navíc, což se může týkat i nás. Často se děláme lepšími. Tu přitáhl Amálek… ale proč? Jaký měl důvod? Je celý takový složený, je to vlastně poskládaný nepřítel:
AMAL je ten, který dělá obtíže…
EMEK – hlubina údolí sahající až do podsvětí…A něco takového se tu najednou objevuje a Mojžíš to jistí s holí na hoře. Ale namísto zázračné hole dnes víme o kříži. O kříži jsme asi zvyklí více hovořit v období Velikonoc, ale ten kříž by nebyl ani bez jesliček. A tak někde nad námi nahoře vzchází hvězda. Někde nad námi je také kříž. A někde nad námi, i když ne doslovně, také vládne Pán Bůh. To je také obsaženo v poselství té tisícileté říše, o níž hovoří naše druhé čtení z knihy Zjevení. Je to vidění, prorocké vidění, v němž také bylo spoustu věcí zahaleno mlhou nebo sám Jan přiznává, že viděl „něco jako …“, nejednalo se vždy o jasná vidění. A tak tento oddíl, o tisícileté říši, je také svým způsobem symbolické předzvědění. Takže pozor na to, abychom do Písma nevkládali příliš našich lidských představ – tu Tisíciletou říši také hledali různí vizionáři, jako Jan Dietrich Dvorský, který kdesi v severní Itálii chtěl založit takové království, než přijde nový věk. A v různých dobách si církev tyto kapitoly vykládala různě a jako šelma byly zobrazovány různé mocnosti: Řím pohanský, reformace a zase Řím papežský, Turci a muslimové obecně, nacistické Německo se zahnutým znamením šelmy na rukávu a na čepici, rudí bratři s jinými páskami na rukávu, Amerika a Světová banka, … možná právě v tomto výčtu má v té naší svobodě lidské a svobodě výkladu zaznít varování. Varování, že naše lidské představy o proroctvích jsou vždy dočasné. Vždyť kolikrát byla na Zemi údobí válek a zemětřesení. A jistě není nic zlého na tom, pokud nad tím přemýšlíme před Pánem Bohem. Když se snažíme o dobro. Jen nesmíme zapomenout, že jediný zná dne i hodiny, a sice náš Nebeský Otec. – Na druhou stranu nás to nezbavuje potřeby ostražitosti na jedné straně a svědectví o přijetí na straně druhé. Ti, kteří nepřijali znamení šelmy – stalo se, že i věřící vstoupili do KSČ a jako znamení měli třeba tu legitimaci. Ale je rozdíl, jestli postupovali vůči svým bližním tvrdými slovy jako například Josef Plojhar, kolaborantský poúnorový předseda strany lidové, nebo zda i v této „jámě lvové“ se snažili o skutky Páně. Vždyť první křesťané se rekrutovali často z vojáků římských jednotek.

Mojžíš měl při boji s Amálekem, s tím hlubokým nepřítelem, který působí obtíže, zvednuté ruce – důležitý je ne úkon sám, ale to co máme v srdci, proč to činíme. Zdali se tím chceme zmocňovat těch sil, které jsou Boží (had: budete jako bohové) nebo zda se tím odevzdáváme jakoby v oběti. Nejde o to, abychom činili magické úkony. Není magickým úkonem ani to, pokud se někdo modlí v jazycích. Pána Boha si nemůžeme naklonit magickým úkonem. Pána Boha si můžeme naklonit jen ze sebe sama. Nakloň ucho, Hospodine, shlédni, a tak dál všelijak se volá…
A tak často potřebujeme za sebou někoho, kdo nad námi bude držet zvednuté ruce, krýt nám záda. A někdy zase těmito ochránci máme být my. Obrazně či doslova někoho máme ochránit vlastníma rukama.

A tak se tu s různými střety setkáváme v různých obdobích a přijímáme také svědectví o Boží přítomnosti. O Boží ochraně. Žalmista říká: Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
- Modleme se.
● Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět
● Ohlášky
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: Zj 22:20 Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
● Požehnání – irské: Dejž tobě Hospodin duhu po každé bouři, smích do všech slz, zaslíbení ve všech starostech a obavách a požehnání pro každou zkoušku. Pro každou starost života dobrého přítele k pomoci, nad každé lkání radostnou píseň a odpověď na každou modlitbu. Amen.
● Závěrečná píseň: 152 Věříme srdečně v jediného Boha