● Úvodní sloka
● Vstup: Pl 3:57-58 57Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“ 58Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.
● 650 Začnem píseň novou
● Modlitba (podle německého redemptoristy Bernharda Häringa): Jak jsem žárlivý na svůj čas, na to, co vlastním, na zdraví, na své nápady, jako bych byl toho všeho naprostým Pánem a mohl o tom bezvýhradně rozhodovat. Nejsem schopný ustoupit, vyhovět, přijmout stanovisko druhého. Stále jsem ve střehu, bráním všechna svá práva, skutečná i domnělá, a namlouvám si, že pravdu mám já, že se nikdy nemýlím, že vždy dovedu prosadit svou. A Ty po mně žádáš, abych se odzbrojil, abych se spokojil s nemohoucností, s nejistotou, s neúspěchem, se ztrátami. Abych se spokojil s křížem. Dej, Pane, ať pochopím, že kdo se rozhodne přijmout tento kříž, objeví v sobě to nejlepší. Amen.
● Čtení: Za 9:9-10 9Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. 10„Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.“ Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do dálav země.

● Píseň: ZpCh 79 Pane můj, tys můj Spasitel
● Slovíčko pro děti s ratolestmi
● Kázání: J 12:1.9-191Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. 9Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; 11neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.  12Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ 14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: 15‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘ 16Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. 17Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. 18Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. 19Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

Při pročítání toho dnešního textu jsem se dostal i ke zprávám z misie, které vysílají na mezinárodním křesťanském rádiu TWR. Tentokrát byly zprávy z Vietnamu a zmiňovali příběh konvertity, bývalého buddhisty. Ten vyprávěl, že po svém obrácení vzal všechny své domácí bůžky a na jednom místě nad nimi postavil pagodu (věžičku připomínající Ještěd), aby byli navždy ukryti a aby mu ta pagoda připomínala jeho obrácení. A to se může zdát jen jako kompromis. Ale i tak to může být cesta opuštění a odpuštění. Že je zde něco přikryto a už nám Hospodin naši minulost nepřipomíná, ale ukazuje novou cestu.

    Celý svět se dal za ním, říkají o Pánu Ježíši jeho posluchači i kritici. Plní se zde starozákonní zaslíbení. A nastává jakoby oslavná scéna, vítání s palmovými ratolestmi. Dnes bychom asi řekli – na červeném koberci. Ale není to tak úplně slavnostní průvod, vždyť král přijíždí na oslátku. Plní se tak sice další proroctví, ale příjezd je to poněkud neslavnostní. Asi jako by anglická královna přijela ve Škodě 120. Ale shromáždění provolává Hosana, smiluj se nad námi. Přichází k oslavě nebo k uvítání Krále a jsou to také Židé. Protože mnozí uvěřili v Ježíše, jak říká evangelista. Jen s tím pojmenováním „Židé“ je to trochu složitější. Původní řečtina vůbec neznala velká písmena, a tak se můžeme jen dohadovat, zda evangelista myslí hlavně příslušníky židovského národa nebo věřící židy. V každém případě tu pro ně nějak zaznělo to proroctví. Připomněli si je. Rozpomenuli se, že král přijíždí na oslátku, vzali palmové ratolesti a přicházejí jej přivítat. Jiní mu však nepřejí.

Právě proto to není jen oslava. Velikonoční příběh připomíná i těžkosti oné cesty. Celý svět se dal za ním, ale ta šelma ze Zjevení pořád pase po Kristových věrných. Ať je jejím projevem totalitní vláda nebo některé nebezpečné či zavádějící nabídky tohoto světa. Ale i pro naši posilu a obranu zní to Slovo: Vidíte, že nic nezmůžete – celý svět se dal za ním… tato věta se dá přečíst různě, je rozdíl, zda ji přečteme radostně (jako Ježíšovi učedníci) nebo jako farizeové, kteří to řekli pravděpodobně z rozčarování nebo dokonce naštvání…nebo možná plačtivě?

Někdy se nám možná zdá, že zmůžeme mnoho nebo toho více chceme i po svých bližních. Ale pak se musíme zastavit a vyznat, že jsme ve skutečnosti na všechno nestačili a spoustě věcí nedostáli a že můžeme doufat jedině v Boží milost. A tu voláme: Smiluj se nad námi.
Nad námi i nade všemi, ke komu mluví a míří toto evangelium. I k migrantům, mluví i k opuštěným, zanechaným, hledajícím.

Smiluj se nad námi, volají zástupy tušíce, že potřebují osvobození. My asi neklademe větve na cesty, asi moc často v kostele neprovoláváme, ale prožíváme to lecjak jinak.

A to osvobození nám dává Pán Ježíš spolu se vším tím dobrým pro náš život. Mluvili jsme o tom na biblické hodině, že bibličtí pisatelé rozhodně nezastírají skutečnost pronásledování nebo různé jiné těžkosti, ale smíme si připomínat naději od Pána Ježíše. Přináší nám totiž ve svém Slově stále znovu svůj příběh:

14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: 15‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘ 16Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. A to je i naše situace. Někdy neporozumíme ihned a můžeme se sami cítit nepochopeni nebo dezorientováni. Ale pak se ta znamení a Boží provázení ukážou v tom pravém světle, jak o tom vypovídá i Písmo: 17Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. 18Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.

Očekávejme na Pána, vždyť on je přislíben jako ten, kdo se ujme našeho sporu. Jeremiáš vzývá Hospodina: 57Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“ 58Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život. (Pl 3:57-59) A zní nám prorocké zaslíbení: Válečný luk bude vymýcen, vyhlásí pronárodům pokoj. (Za 9:10) Usilujme o tento pokoj i my podle svých darů. A k tomu pokoji pomůžeme i vymýcením těch model a zbytečností jako ten obrácený člověk z Vietnamu. Pomůžeme i vydáváním svědectví a snahou o smíření na potřebných místech. I k tomu je pro nás postní doba. Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází. Sice na oslátku – a ne s koňským spřežením, ale i ten osel se stává svědectvím o záchraně těch, kteří Krista znají, i těch, kteří přijdou, aby namísto zbraní nebo neživých talismanů teprve vzali do rukou palmové ratolesti k oslavě přicházejícího Božího Krále. Amen.

● Píseň: 539 Má Pán Ježíš, má mě rád  
● Ohlášky: Velikonoční program:

ve středu od 10 hodin diakonická bohoslužba v Plzni
od 18 hodin setkání (nejen) nad Biblí,

ve čtvrtek bohoslužba nebude,

na Velký pátek od 18 hodin s VP,

v sobotu od 20 hodin jsme zváni Tomášem do Plzně k Ježíšku na vigilii s obnovou křestních slibů.

V neděli od 9 hodin s VP, kdy také proběhne sbírka na hlavní dar lásky Jeronymovy jednoty. Blíže se můžete dočíst ve zprávě na nástěnce.

Na Velikonoční pondělí je bohoslužba od 9 hodin.

●  Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: J 3:16-17 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.

● Požehnání
● Závěrečná píseň: Píseň: 237 Bůh Otec z pouhé milosti
● Postludium