355

Vstup

346

Př 16:23-24   23Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti. 24Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.

667

ZpCh 44 Je stále přítomná
ZpCh 105 Tvoje jméno vyznávám

J 21:1-14 1Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. 2Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. 3Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. 4Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. 5Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ 6Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. 7Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. 8Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. 9Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. 10Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“ 11Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. 12Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. 13Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. 14To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

Pán Ježíš byl vzkříšen. A my se zdravíme tímto pozdravem vzkříšeného Pána. Poslouchal jsem včera bohoslužby od ašských baptistů a tam říkal jeden bratr z Ruska svědectví, jak se zdraví v celé východní církvi: Hristos voskres! – Vo istinu voskres! Kristus byl vzkříšen! Jistotně, opravdu byl vzkříšen! A takto nesou a smíme i my nést to radostné velikonoční evangelium.

Tuto radostnou zprávu jsme si směli opět připomenout včera a znovu tak byla při nás ta zvěst o Božím vítězství. Evangelista Jan však chce ještě přinést zprávu o tom, jak vzkříšený Pán pečuje o naše potřeby. Jak přichází ke svým učedníkům, kteří se vracejí ke své obživě se všemi jejími těžkostmi. Té noci však nic neulovili, říká Jan. Moře a noc, pro starověkého člověka silné mocnosti, jsou zde jakoby proti učedníkům, kteří mají přitom jen tento způsob obživy.

Po svém vzkříšení se Pán Ježíš zjevil také učedníkům. Nejprve jej nikdo z nich nepoznal. Ale znovu jsme ujištěni, že ne člověk, ne nějaký způsob lidského vnímání, ale Boží milost je rozhodující v lidském životě. Ježíš pokračuje v rozhovoru s učedníky, vstupuje do jejich práce, je účasten i jejich tolik lopotného zaměstnání a přináší jim užitek. Ukazuje, že není marné se pokoušet, není marné se snažit pracovat. Vzkříšený Ježíš vstupuje do jejich snažení, do našeho snažení a ukazuje, že se k němu přiznává. Že ho proměňuje. Dává mu smysl. Naplňuje ho. Protože ukazuje, že nesl a nese i naše těžkosti, i naše slabosti, aby nás dovedl k vítězství. I když toto vítězství vypadá jinak, než by si byl představoval kdokoli ze světa i my mnozí, kteří Krista známe. A všichni naprosto stejně někdy propadáme pochybám. Ale mluví se tu o Boží milosti, ve které se přiznává ke snaze církve ujišťovat, že lidské dějiny mají smysl, navzdory všemu, co nás znechucuje, navzdory všemu, co nás trápí. Boží stvoření má smysl a dává se nám se všemi svými dary. Četli jsme, že ryb, které ulovili, bylo sto padesát tři – podle vykladačů to byl počet druhů tehdy známých ryb.

Takže je zde plnost. A je to Boží milost, která vnáší radost. Boží milost, která dává rozpoznat Vzkříšeného. Boží milost, která nám dává pokaždé nový den. Dává znovu začít na něčem novém, poznat novou cestu, která je zde pro nás připravena. Jako ten učedník, který najednou vykřikl: „To je Pán!“ – a dokonce se k němu brodí vodou. Mohl počkat a pohodlně se dostat ke břehu na loďce a teprve vysednout, ale něco jej žene kupředu. A tak i pro naši naději byl Pán Ježíš vzkříšen. I pro naši naději a nový den k nám přichází. A co na tom, že si při té cestě můžeme trochu namočit kalhoty. Setkání se Vzkříšeným nevyžaduje nejlepší oděv, ale tu touhu skočit do vody. Do vody křtu i odpuštění, do vody, které se starověký člověk za normálních okolností bál. Také proto byli rybáři jedním z opovrhovaných zaměstnání.

Zjevil se Pán Ježíš. Rybářům, svým učedníkům, ženám, zástupům, Saulovi (Pavlovi) na cestě do Damašku. Neznáme všechny Boží cesty. Ale právě proto, že nejdou předpovědět ani vypočítat, v nich máme naději, že máme Boží zastání tam, kde končí naše moudrost. Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti. Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem, říká Přísloví. Ale není to jen samočinná lidská moudrost. Ta moudrost Boží, hebrejsky chochmá, je nám dána k bázni a údivu často v situacích, které bychom neprošli sami. Kdy jsme sami zmítáni pochybami, tu se nám dostává užitku jako učedníkům při zázračném rybolovu. Kde jsme sami ještě na cestě a kus od břehu, tu nám přichází Pán Ježíš naproti a my se nemusíme bát, že se utopíme, protože Pán Ježíš už tu cestu prošel před námi. O Velkém pátku si připomínáme Kristovo utrpení a různě (třeba ve formě vigilií, ale i osobních ztišení) vítáme Velikonoční neděli, kdy Kristus vstal z mrtvých. Ale i tady by bylo evangelium useknuté. Pán Ježíš k nám přichází znovu, aby nás pozval na cestu. Někdy vede neprozkoumanými končinami a jindy vodou, ale on rány moje hojí svým vínem, olejem a v jeho krve zdroji prost od všech hříchů jsem, jak vyznáváme v jedné naší písni.

Sestry a bratří, tento náš text kázání jsem našel jako základ jednoho jiného kázání na neděli Díkůvzdání. Díkůvzdání je v řečtině eucharistia. I v moderní řečtině evcharisto znamená děkuji. A to je celkem dobré slovo – díkůvzdání za Velikonoce, díkůvzdání za Ježíšovu cestu před námi i s námi. Ve všech jeho darech, i když se nám dávají každému jinak. Třeba jako chléb a ryby, kterých najednou neubývá a Pán nám ukazuje nové možnosti a cesty k rozdílení. Modleme se.

660

Ohlášky

Přímluvy, modlitba Páně

442