Tradiční píseň 341:1
Vstup: Ž 117
Píseň: 182 Pán Bůh je síla má
1. čtení: Mt 11:28-30
Píseň: 364 Kristus má v rukou celý svět
Kázání: Kol 3:8-17
Milé sestry a milí bratří,
dnes máme před sebou text, který působí na první čtení možná trochu mravokárně. Udělejte tohle a tohle, bratři a sestry, za prvé, za druhé, … ale myslel to tak apoštol? Možná i takto nás někdy vidí naše okolí, a my můžeme ukázat tu jinou podobu, ne jako soupis zákonů, ale svědectví milosti Boží. Svědectví té milosti, v níž je naše naděje. Namísto toho, abychom byli odsouzeni, když cítíme svou nedostatečnost a své chyby, jsme posíleni: My zde máme milost, která nás zbavuje zlého!
Podívejme se, co všechno zmiňuje:
8Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Asi teď nejde o to, že si máme hned začít dělat seznam všech špatných skutků. Slyšel jsem vyprávět příběh o jedné upřímné dívce, která si dělala seznam svých hříchů po celý týden, aby v neděli, když šla ke zpovědi, náhodou na něco nezapomněla. Ale když nám Pán Ježíš říká: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny, zvěstuje tak odpuštění všech našich hříchů.
Jaký smysl má tedy to Slovo epištoly? Apoštol píše k srdci jednotlivého každého věřícího, aby si v srdci uvědomil, o co je třeba prosit, že je třeba o odpuštění prosit, a to nejen Pána Boha, ale i své bližní, své blízké, své přátele. A to Slovo není tedy k tomu, aby usvědčovalo k zatracení, ale aby osvobozovalo. Slovo Boží osvobozuje, Pán Bůh osvobozuje. Takže to Slovo nám říká: Bratře, sestro, v Boží péči můžeš být od různých starostí osvobozen, když čteme: 15A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. Pokoj Kristův pro jedno společné tělo, pro společenství povolané Pánem Bohem. Pokoj a odpočinutí pro naše životy, kdy často nestíháme. Pokoj pro naše srdce, které je tak často něčím zneklidněno. Pokoj pro naše srdce, které potřebuje ve svých nejistotách také přijmout odpuštění.
V odpuštění hříchů tak smíme přijmout povzbuzení a posvěcení. Když jsme na biblické hodině mluvili o tom, jak může být církev svatá nebo co znamená společenství svatých, znamená to právě toto Kristovo povolání. Ne ve svatosti, kterou se budeme chlubit, ale právě často ve slabosti, kterou si musíme přiznat. Když slyšíme: 9Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky 10a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Nejsme na to však sami, ale máme k tomu ten přijatý a sdílený pokoj Kristův, o němž jsme slyšeli. Jak ten pokoj vypadá? Třeba ve vzájemném porozumění kultur:
11Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus. Všechno a ve všech Kristus, mezi Čechy a Němci, mezi ve víře vyrostlými i čerstvě obrácenými, spravedlivými i samospravedlivými, všechno a ve všech Kristus, Pán Ježíš, který odpouští, osvobozuje a znovu pozvedá. Pozvedá nás k tomu posvěcení, totiž Božímu bezvýhradnému přijetí:
12Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Na biblické hodině jsme mluvili o tom, jak a proč jsme nazváni svatými, ne proto, že bychom sami měli svatozář ze svých zásluh a dobrých skutků. I když k těm se Pán Bůh přiznává a ví o nich, ví o každém z nás! Ale ještě předtím nás Pán Bůh přijal ze své syny a dcery a nečekal až na to, co dobrého uděláme. Ale pro nás má toto Slovo, které píše apoštol:
13Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. To odpuštění a přijetí Boží můžeme a máme také předávat mezi sebou navzájem.
14Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Láska, dětská, rodičovská, partnerská, manželská a bratrská, ta všecko dotváří k dokonalosti Božího stvoření, ve kterém vládne pokoj. A my tento pokoj smíme přijímat u vědomí Boží milosti. Z milosti přijímáme pokoj, mír, odpočinutí:
15A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Přijímáme toho tolik. A můžeme přijímat to, v čem nás Pán Ježíš předešel a co nám ukázal: Milosrdenství a odpuštění, lásku a uzdravení.
16Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. - Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství – celé to tajemství a bohatství Písem smíme stále prožívat a vydávat svědectví. Že nejsme svázáni, ale osvobozeni, nejsme vůči světu bezbranní jako nazí, ale oblečeni v Krista. A jsme povzbuzováni k chvále: 17Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. Známe to asi, když se nám podaří něčeho dosáhnout, za co jsme dlouho prosili, po čem jsme dlouho toužili, co jsme dlouho čekali – a tu abychom nezapomněli, ale děkovali Bohu Otci. A cokoli činíme ve jménu Pána Ježíše, o tom smíme vědět, že se k tomu přiznává v našich životech. Že všechno, co tady apoštol zmiňuje k posile naší i k posile tehdejšího sboru, je pod Boží ochranou a pod Boží péčí. Když apoštol mluví ke křesťanskému sboru, k nám, jako k vyvoleným Božím. Což je na jednu stranu závazek a na druhou stranu krásné znamení té Boží péče o nás. A smíme se v tom navzájem podporovat a posilovat, pomocí i svědectvím, a když cítíme vděčnost za to, co přijímáme dobrého, také chválit Pána Boha – kraličtí říkají učíce a napomínajíce sebe vespolek Žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci vašem Pánu.
Slyšíme o milosti a odpuštění, toleranci a lásce, o učení v písničkách – vždyť zde se nám, bratři a sestry, otevírá radost víry, kterou s modlitbou a v lásce můžeme předávat dál, abychom byli navzájem posíleni, navzájem si dávali to, co jsme předtím přijali jako dar. Lásku, porozumění, svědectví naděje, podanou ruku, dobrou radu, někdy i tiché slovo útěchy.
A takto posíleni můžeme uvažovat nad tím, za co můžeme děkovat, za co chceme prosit, v čem se můžeme podporovat a přijímat Boží milost a naději. Když apoštol píše (v listě Římanům) i pro naše povzbuzení: A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. - Modleme se:
Píseň: 482 Jak rozkošné a milé
Přímluvy – Modlitba Páně -
Píseň vděčnosti: Zp Ježíš, nejkrásnější ze všech jmen
Závěrečná píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět