Vstup: Ž 132:10-18
Píseň: Zp Díky za Tvůj kříž
Modlitba: Pane Ježíši, tys nás vykoupil, totiž spasil a zachránil, proto smíme být zde. Přicházíme s různými otázkami i pochybnostmi. Přicházíme pro pomoc, přicházíme se svými prosbami i se svými obavami. Za mnoho věcí chceme ale také děkovat. Prosíme, buď při nás, když uslyšíme o naději. Prosíme, buď při nás, když se nám naděje ztrácí. A buď při nás, když Tebe hledáme. Amen.
1. čtení: Lk 24:1-6.13-16.30-35
Píseň: 667 Vítězi k poctě zpívejme
2. čtení: Lk 24:35-49
Kázání: Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám. – Takto se zdravíme pozdravem vzkříšeného Pána. V našem dnešním čtení jsme slyšeli velikonoční evangelium, tu dobrou zprávu, že život nekončí a neskončil Velkým pátkem, neskončil ukřižováním, neskončil smrtí. Život nekončí zdánlivým nezdarem, život nekončí, když se rozhostí ticho.
Přes ticho Bílé soboty se dostáváme prvního dne po sobotě mezi učedníky, kteří byli shromážděni spolu. Dva svědkové nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Následně vyprávějí o setkání se vzkříšeným Pánem. Takto vlastně začíná tradice, předávání té zvěsti, jako jsme o tom mluvili nedávno na biblické hodině. Sami již také čerpáme z tradice, z toho, kdy a jak nám někdo víru předal a zvěstoval. Ti z nás, kteří přijali víru v rodině i ti z nás, kteří přijali víru až v průběhu života na základě svědectví.
Dva svědkové tedy nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Zde se shromažďuje počátek církve. A to pro nás není jen zaznamenaná historická událost, ale událost stále znovu se opakující. Stále znovu se ustavuje církev všude tam, kde se sejdeme, abychom slyšeli tu zvěst vedoucí k víře.
Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. Takto se z učedníků stávají nositelé tradice, nositelé té důležité zprávy pro ostatní. A to platí také pro nás. Abychom také my vypravovali, jak se nám Pán dal poznat a jak změnil a mění nás i naše životy.
Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Učedníci, kteří byli ještě ve smutné náladě z Velkého pátku, se zděsili. Už asi nečekali, že by se v jejich životě víry mohlo něco změnit. To se nám někdy také stalo, že nám umřela naděje, že jsme ztratili výhled a zůstali tak ve svém životě stát jakoby paralyzovaní a znehybnění ve Velkém pátku. Ale k nám i k učedníkům přichází Pán a přináší nám dobrou zprávu o své přítomnosti mezi námi. Kdy se nám otevírá nový život, nová cesta, nová naděje.
Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Slyšíme zde zprávu o skutečné přítomnosti Pána Ježíše tam, kde by to už nikdo nečekal, o skutečném příchodu tam, kde již naděje není, o skutečném zásahu tam, kde již řešení není, o skutečném ujištění tam, kde je jen strach a nejistota. A když věříme a vyznáváme, že Pán je nám ve společenství sboru přítomen, můžeme tak slyšet a pocítit i u sebe to Slovo Pána Ježíše „vždyť jsem to já, nebojte se“. Na naše pochybnosti dostáváme odpověď v té blízkosti Boží, když říká „vždyť jsem to já, nebojte se“. Dostáváme tak odpověď na otázku po zajištění našich životů, na otázku, co má být základem našich životů v této rychlé, ekonomické a kybernetické době, kdy jsme sice všichni bezdrátově připojeni, ale naše vzájemná spojení se často kazí nebo vytrácejí. Získáváme jistotu: Odpověď na naše různé obavy v této době různých zvratů. V této době, kdy se až zdá, že něco podobného tu nikdy nebylo, kdy se často můžeme se bát a vyjadřovat své obavy, teď k nám Pán přichází a říká „vždyť jsem to já, nebojte se“.
Lidé ale potřebují důkazy. Ptáme se po nich i my, stejně jako se ptali i učedníci. Často v době naší nejistoty, kdy potřebujeme něco hmotného a hmatatelného pro pocit jistoty a pro pomoc.
Lidé potřebují důkazy a často zázraky. Občas se objeví nějaké úžasné zprávy o nálezech z biblických míst, třeba arménská vláda kdysi podporovala archeologické vykopávky na Araratu, kde se měly najít zbytky Noemovy archy. Vzbuzuje to všechno senzaci, ale archeologické objevy asi k víře nikomu moc nepomohou.
Lidé tedy chtějí důkazy, často se po nich ptají i lidé věřící, i uvnitř církve se o to někdy vedou spory. Ale Pán Ježíš neodbyde učedníky ani nás nějakou lacinou poučkou. Učedníci stejně jako my se ptali a když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi. Vzkříšený Pán hoduje se svými učedníky a také s námi, kdykoli slavíme Večeři Páně. Apoštol Pavel, když říká v ustanovení Večeři Páně: Já zajisté přijal jsem od Pána, což i vydal jsem vám, jsme tedy také svědky Pána Ježíše počínajíc Jeruzalémem přes apoštola Pavla obráceného na cestě do Damašku a i díky dalším svědkům víry až sem do Merklína. A znovu nám zde zaznívá to Slovo pro posilu, proti pochybnostem: „Vždyť jsem to já, nebojte se!“
Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. O to také prosíme a o to se snaží jak kazatelé a ordinovaní presbyteři, tak my všichni na biblické hodině, při bohoslužbách i při diskusi v Tichotově síni. Moc se mi líbí, jak vždycky na biblické hodině otevřeme různé pohledy na daný text. A o porozumění Písmu můžeme tedy také prosit.
Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Tak nás Pán Ježíš vede ve víře a k víře. Říká nám „nebojte se“ a „tak je psáno“, ukazuje nám jistotu víry. A to, že i my smíme slyšet nyní toto svědectví, je dokladem tohoto zvěstování pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Evangelium směli a smějí slyšet židé i pohané, všechny národy. A připojuje další ujištění: Vy jste toho svědky, říká učedníkům. Možná si vzpomínáte, jak jsme na biblické hodině mluvili o tradici, tedy o předávání víry. Na počátku Pán Ježíš říká učedníkům: „Vy jste toho svědky.“ A evangelium bylo zvěstováno všem národům, ta dobrá zpráva se dostala i k nám a směli jsme přijmout víru nejen v řetězu tradice, ale i pro svůj osobní život. „Vy jste toho svědky,“ říká Pán Ježíš i nám, když nás provází v našem životě víry. A zaslibuje příchod Ducha Svatého, když učedníkům říká: „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ To je i pomoc pro nás, že nejsme sami, ale jsme vyzbrojeni mocí z výsosti, tedy ne nějakou vlastní mocí, silou, energií nebo postavením, ale mocí z výsosti.
A tak jsme posíleni v životě víry tím, co bylo zaslíbeno, slyšíme ujištění „nebojte se“, smíme být svědky o spasení, jak on nám to přikázal, jak také budeme za chvíli zpívat.
Milé sestry a milí bratří, na naší cestě nám byl odvalen kámen jako těm ženám, které šly k hrobu. Na své cestě jsme byli osloveni podobně jako ti dva učedníci na cestě do Emaus. A Pán Ježíš nám přináší naději, říká nám „nebojte se“, otevírá nám mysl, abychom naslouchali Písmu, abychom mohli žít z víry a naděje v lásce. Za to děkujme i prosme.
Modleme se: Pane Ježíši, tys nám ukázal, že nic není ztraceno. Ty nám ukazuješ, že se nemusíme bát. Tys nám ukázal, že život je mocnější než smrt. Tys nám ukázal, že naděje překonává každou naši beznaděj. Tys nám ukázal, že nad každou naší pohřbenou nadějí je znovu nedělní jitro. Prosíme Tě, buď s námi na našich cestách. Buď s námi v našich zkouškách. Buď s námi v našich pochybnostech. A buď s námi i v naší radosti, když v době, kdy je nám dobře, na Tebe často zapomínáme. Tobě buď čest i sláva za Tvou spásu. Amen.
Píseň: 171 Buď Pánu čest
Ohlášky – Přímluvy – Modlitba Páně – Poslání: Žd 4:14-16
Požehnání: Žd 13:20-21
A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Závěrečná píseň: 346 Buď Tobě, sláva, jenž jsi z mrtvých vstal