Vstup: Rut 1:16b Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.
Přivítání: Milé sestry a milí bratří, zdravím vás v první neděli po Velikonocích pozdravem vzkříšeného Pána: Pokoj vám. Zpívejme píseň chval.
Píseň: 379 Stvoř srdce čisté, Bože, mi
Modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě a potřebujeme očistit svá srdce. Potřebujeme se více učit pokoře. Potřebujeme se naučit více čerpat z Tvé milosti. Prosíme, přijmi nás takové, jací teď před Tebe přicházíme. A posiluj nás tam, kde jsme si vědomi vlastní nedostatečnosti. Tebe chceme vzývat, Tebe chceme vyznávat. Tak jak o tom říká žalmista a jak chceme vyznávat také my. Amen.
1. čtení: Ž 8
Píseň: Zp 2 Ať Tvá živá voda
2. čtení: Sk 8:26-39
Kázání: Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám. V dnešním čtení jsme slyšeli dlouhý příběh o rychlém křtu. Vzpomněl jsem si při jeho procházení na Sváťu Karáska, který na otázku, jak dlouho trvá příprava ke křtu, prý říkal: „Od pěti minut až do půl roku.“ A zde slyšíme odpověď na otázku: Co stačí k víře? My máme různé katechismy a vyznání, naše církev má historicky dokonce čtyři. Čtyři vyznání, kterými v různých dobách naši předchůdci popsali pro sebe, pro svůj život víry i na svědectví svou víru. Je to jistě dobré a důležité, vyznání víry. Jak jej formulovali různí lidé před námi. A v některých sborech si lidé píšou třeba svoje osobní křestní nebo konfirmační vyznání. Ale vrátím se k té otázce: co stačí k víře?
To naše dnešní čtení nám ukazuje příběh obrácení. Apoštol Filip potkává etiopského dvořana, kterého zdejší starobylá církev pokládá za svého zakladatele.
Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Anděl Páně pro nás může být dnes už spíš jen pohádka v televizi, ale i my jsme na své cestě nějak osloveni. Nebo se někdy stane, že máme neodkladný pocit někam jít, i když dopředu nevíme, zda a jaký to bude mít smysl.
Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma 28a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. Jestliže vykonal pouť do Jeruzaléma, můžeme se domnívat, že už poznal Pána Boha, řekli bychom, že přijal Pána do svého srdce. Cestou z pouti si čte svitek a snaží se porozumět Slovu Božímu.
29Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ Taky si Filip mohl myslet, co je to za hlas, který k němu mluví. Že to nakrásně může být jen záležitost psychologie. Klam. Zdání. Přelud. Často bychom při vydávání svědectví mohli slyšet: „To se ti asi jen zdálo.“ Ale Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ A to je asi situace, do které by se Filip asi sám ze své vůle nebyl dostal, kterou by si nevybral, ale nyní mluví s tím cizincem, který – světe div se – čte svitek prorocké knihy.
31On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. Svědectví se dá tedy vydávat i v dopravních prostředcích a na cestách.
32To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. 33Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ Beránek, zvěstovaný Pán Ježíš, řekneme si. A my jsme teď Velikonoce slavili a jistě ne poprvé. Ne však ten etiopský dvořan. Říká Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ Má upřímnou touhu po poznání, upřímnou touhu víry. 35Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Tečka. Když se vrátím k tomu Sváťovi Karáskovi, byl to vlastně takový rychlý katechismus, Filip neměl s sebou Základy víry, Evangelický katechismus ani letáček BTM. Vlastně se ani nedozvíme, jakým byl Filip katechetou. Nebo ano?
36Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ To je touha, to je víra, řekneme si. A o naději a posílení víry také často prosíme. Nebo potřebujeme ujištění v našich různých zápasech. A ta upřímná touha, to nám zůstává z příkladu toho etiopského dvořana, může nás posilovat v srdci. Když jsem se teď ptal, jakým byl Filip katechetou – jeho zvěstování vzbudilo v tom Etiopanovi touhu být pokřtěn! Připojit se k Božímu lidu! Mít účast na tom Beránkovi, o kterém četl.
Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ Nic nám nebrání. Nikdo nám nebrání a bránit nemůže. Máme-li tu upřímnou touhu jako onen etiopský dvořan: On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ 38Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Filip se stal dvořanovi farářem i kmotrem. Filip poslechl anděla Páně, poslechl to Boží poslání, Boží volání, aby vydal svědectví. A tak si Pán může použít také nás, ne přímo ke křtu, ale ke svědecké službě, k nenadálé a často jednorázové pomoci, vždyť čteme: 39Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. A tak si Pán může použít jednoho každého z nás a ti, k nimž jsme posláni, mohou pocítit radost. Radost ze změny. Radost ze setkání. Radost z nasměrování. A to je pravý smysl obrácení: Že nás Pán Bůh svým Svatým Duchem změní a obrátí tam, kam bychom sami nešli nebo sami nedošli, nebo nasměruje někam, kam bychom si to sami rozhodně nevybrali. Často jen v náhodném setkání, které v nás ale probudí radost. V náhodném setkání, které může navždy změnit náš život.
Milé sestry a milí bratří, také za námi přichází Pán, aby nás potěšil. Také za námi přichází, aby nás zastavil na naší cestě. Pán za námi přichází, aby nás změnil. Také za námi přichází, když ve svých životech různě čteme příběhy, kterým nerozumíme. A abychom došli pomoci.
Milé sestry a milí bratří, také nás Pán posílá a může poslat tam, kam bychom sami nešli. A zve různé lidi, jako například Moábku Rut, která v dnešním úvodu do bohoslužeb vyznává: Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Zve různé lidi, jak jsme četli dnes ze Skutků. A může se stát i nám i zde, že potkáme (obrazně řečeno) nějakého neznámého Etiopana, který chce poznat Boha.
Sestry a bratří, dnešní Slovo nás zve k tomu, abychom měli otevřené oči, uši a srdce pro ty, kdo hledají. Ale i my zde máme a můžeme zvěstovat Pána Ježíše. Předat zkušenost víry. Vydat svědectví. Svědectvím o příběhu obrácení nebo naopak víry předané v rodině, někdy také můžeme odpovědět na otázku, když se naši známí, blízcí nebo i ostatní lidé zeptají. Na něco z náhodně nalezeného Slova. Nebo v Diakonii. Třeba na základě rozhovoru. A my můžeme a máme podle Kristova pověření vydat svědectví také běžnou, tichou, neokázalou službou, i k tomu se přiznává Pán Bůh. Jsme takto zváni do různých míst, kde nás Pán chce mít a kudy nás provází. A k té službě a svědectví nám dává svého Ducha Svatého.
A kdo sám cítí, že by mu na to nestačily uši nebo jako mně oči nebo kdo cítí bolest a prázdnotu v srdci, toho Pán posílí. A také i nás může na cestě potkat nějaký Filip, aby mu otvíral Písma, zval ke Kristu a posiloval jej. Dnes jsme ujištěni o podivuhodných cestách Božích, které mají směr a mají smysl. Modleme se:
Pane Bože, někdy nevíme, kam se máme dívat. Někdy nevíme, na co si máme při všech našich cestách dát pozor. Někdy nevíme, koho si máme všímat. Ale věříme, že Ty nás vedeš a že nám ukazuješ tu pravou cestu. Prosíme, veď také nás, když je před námi něco, čemu nerozumíme. Abychom pocítili tu radost jako etiopský dvořan. A také nám ukazuj, kde se můžeme stát Tvým učedníkem a učednicí na cestě. Amen.
Píseň: 198 Pod ochranou Nejvyššího
Ohlášky: Za doprovod děkujeme sestře Wildové. Zveme k pravidelnému týdennímu programu: Na středeční chvály bychom asi jeli za Otou. V pátek v 18 hodin zveme k biblické hodině, kde budeme probírat článek vyznání víry „vstoupil na nebesa“. V neděli zveme k pravidelným bohoslužbám.
Přímluvy – Modlitba Páně – Poslání: 1J 4:9-11
Požehnání: Fp 4:4.7
4Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! 7A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Závěrečná píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci