Tradiční píseň 341:1
Vstup: Ef 1:3-6
Píseň: 176 Někdo mě vede za ruku
1. čtení: Dt 4:31
Píseň: 636 Z Tvé ruky, Pane můj
2. čtení: Sk 9:1-20
Kázání: Milé sestry a milí bratří,
pronásledování církve, je to ještě dnes aktuální? Zkusili bychom si vzpomenout na některé země, kde je dnes (pokud vůbec) církev pronásledována? … A nebylo tomu jinak ani na Blízkém východě konce prvního století. – Co ale stálo na počátku? A co to říká nám?
Na počátku byl velikonoční příběh. Ten jsme slyšeli a směli prožít při uplynulých svátcích. Smíme slyšet a připomínat si tu zprávu o vzkříšení, slyšíme o novém životě, novém začátku. A pro každého z nás je nějaký nový začátek. V životě každého z nás, v životě našeho sboru a také už v životech prvních svědků Páně. A dnes máme před sebou právě jeden příběh o obrácení. O obrácení na základě velikonoční zvěsti, na základě víry ve vzkříšení, jak jsme o tom také hovořili i na biblických hodinách a směli prožít o uplynulých svátcích. Víra ve vzkříšení, víra v nový začátek, to je základ víry, evangelium, dobrá zpráva, která nás může provázet a posilovat.
Ale ta velikonoční zvěst nebyla a není ani dnes všude přijímána. Zase jsme u toho pronásledování. Co říká naše čtení:
Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto
k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. – Apoštol Pavel byl jako žid velmi horlivý. Nechává si dokonce vypsat příslušné svazky pro vyhledávání těch, kteří věří v Krista.
Sám přiznává v listu Filipským: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Měl pro tehdejší náboženské prostředí židovské komunity příkladný kádrový profil. Ale sám pak říká, že mu to nic neprospělo: Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
Takto vyznává již poté, co prožil obrácení, na své cestě se setkal se vzkříšeným Pánem. A změnilo to jeho život. Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Další budoucí svědek Páně se s ním potkává na cestě. Minulý týden jsme četli o etiopském dvořanovi, který uchvácen četbou proroka Izaiáše poznal díky Filipovu svědectví Pána Ježíše a nechal se pokřtít. A dnes slyšíme o obrácení služebníka víry. O obrácení horlivého služebníka víry. Kterému ale chyběla láska. Jde-li o zákon, byl jsem bez úhony, vyznává Filipským. Ale litera zákona jej nezachránila. Vraťme se za Pavlem na cestu do Damašku:
Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? “ Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.“ Zjevení s novým posláním, obrácení na cestě, obrácení jistého a možná sebejistého člověka. Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho. Toto Slovo je dokladem toho, že to, co se odehrálo, bylo skutečně jen mezi Pavlem, tehdy ještě zvaným Saul, a Pánem Ježíšem. Neodehrává se zde žádné hromadné zjevení. Za Saulem, nyní oslepeným, přichází učedník Ananiáš, aby jeho cesta mohla pokračovat. Poznání pravdy nás někdy jakoby oslepí od starých zvyků, starých pořádků, v nichž jsme třeba navyklí žít. Tak to popsal třeba řecký filosof Platon: Než vyjdu z tmavé jeskyně, abych poznal pravdu na světle, musím si postupně na světlo zvyknout, aby mne neoslepilo. Takže když procházíme nějakými změnami a zkouškami, může nás nějaký obrat oslepit a nevíme, co dál. Když nám pak ani okolí nevěří, že to myslíme dobře. Tak jako když Ananiáš nejprve říká: „Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom člověku, kolik zla způsobil bratřím v Jeruzalémě. Také zde má od velekněží plnou moc zatknout každého, kdo vzývá tvé jméno.“ Pán mu však řekl: „Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno.“ Slyšel jsem svědectví třeba předlistopadových členů KSČ, kteří najednou potřebovali najít smysl života a cítili, že jejich existence musí mít nějaké hlubší zakotvení a smysl. A někteří jim třeba vůbec nemuseli věřit jejich obrácení právě pro jejich minulost. Nebo stejně bychom někdy nevěřili někomu jeho obrácení, nápravu, změnu smýšlení nebo upřímnost omluvy. A takto podezřívavý je i učedník Ananiáš. Ale dostává se mu ujištění: „Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským.“ A my můžeme někdy přijmout ne přímo svědectví víry, ale jakoukoli dobrou radu, pomoc či cokoli jiného od člověka, od kterého bychom to nečekali a třeba i od toho, který třeba nějakou dobu stál „na druhé straně barikády“. Pro nás i pro toho Ananiáše je v tom i velký kus odpuštění, které musí přijmout. Je to situace, kterou musí vnitřně překonat. Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a řekl: „Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“ Saule, můj bratře, říká Ananiáš bývalému pronásledovateli církve.
Miroslav Volf, chorvatský teolog žijící v Americe, napsal knihu „Odmítnout, nebo obejmout?“ Zpracovává zde své dojmy z války v Jugoslávii v 90. letech. A říká: „Nejsem schopen obejmout četníka, srbského vojáka, ale vím, že bych toho jako učedník Ježíše Krista schopen být měl.“ A ta jinakost se mezi nás staví a proti sobě stojí tu Srbové a Chorvati, Izraelci a Palestinci, islámští extrémisté a jezídi, bílí a Romové, slávisté a sparťani, v apoštolově době Židé a Řekové a předmětem sporu jsou různé věci od samotné lidské důstojnosti a barvy kůže až po barvu dresu na tribuně.
My však smíme slyšet to slovo přijetí, které platí pro všechny. Smíme slyšet to dávné slovo smíření: „Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“ A nejenom jako slovo smíření, ale také posílení. Když mi sami jsme zasaženi tím, v čem jsme selhali, potřebujeme pozvednout a slyšet slovo povzbuzení. A to povzbuzení přichází i pro naše běžné úkoly, pro naši práci, pro často stále stejný pořádek pracovního týdne či dne, aby za námi přišel někdo, kdo nám ukáže něco nového. Kdo nám ukáže světlo, když sami vidíme jen tmu. Kdo za námi přijde, abychom opět viděli.
Tak jako Pavel přijímá pomoc od Ananiáše, tak také my můžeme potkat někoho právě tehdy, když si sami ve své roli a ve svém životě připadáme sebejistí a neohrožení. Saule, proč mě pronásleduješ? říká Pán. Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán, abys opět viděl, říká Ananiáš.
A sami můžeme často svou tichou a nenápadnou aktivitou vydat to svědectví. A smíme věřit, že k tomu všemu se přiznává Pán. Já jsem tě utvořil, jsi můj služebník, u mne nebudeš zapomenut, říká ústy proroka Izaiáše.
A co Pavel, tehdy ještě Saul?
Tu jako by mu z očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít. Pak přijal pokrm a síla se mu vrátila. S damašskými učedníky zůstal Saul několik dní a hned začal v synagógách kázat, že Ježíš je Syn Boží. Kázat na svědectví. Kázat to svědectví o obrácení. Když směl slyšet tu zvěst o Božím uzdravení nejen fyzické slepoty:
Tu jako by mu z očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít. Pak přijal pokrm a síla se mu vrátila. S damašskými učedníky zůstal Saul několik dní a hned začal v synagógách kázat, že Ježíš je Syn Boží. Saul, který se brzy stane Pavlem, na sobě zažívá velký obrat. Proměnu. Nečekanou.
Milé sestry a milí bratří, dnešní Slovo je pro nás posilou ke všem našim cestám. Můj Pán mě posílá k tobě, abys opět viděl, říká Ananiáš Saulovi. I nám se může dostat poznání, prohlédnutí, posílení, uzdravení. A jako jsme o tom mluvili i při biblické hodině, není cílem a úkolem přinášet fyzické důkazy, i když mohou být pro lidi přitažlivé různé senzace od třísek z Kristova kříže až po trosky Noemovy archy. Ale ta cesta člověka obráceného není cesta vědce, který hledá důkazy. Je to jiná cesta. Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán, slyšíme – a Pán Bůh nás posílá k našim bližním, jako posílá učedníka Ananiáše, a tak jsme jeden druhému bližními, abychom také sami navzájem přijímali pomoc, ochranu a ujištění a zaslíbení nové cesty.
Ze Starého Zákona slyšíme to dnešní první čtení: Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim stvrdil přísahou. A my smíme v písni vyznat i přijmout ochranu od Pána Ježíše. Před modlitbou tedy zpívejme píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, ve Slově i v písni jsme slyšeli vyznání. Prosíme, dávej nám prohlédnout tam, kde se nám zdá, že nevidíme světlo na konci tunelu. Tam, kde nevidíme naději na konci dne.
Prosíme, ochraňuj nás i naše rodiny. Dej, abychom se nebáli vydávat svědectví. Abychom si dokázali vážit toho, co Ty nám dáváš i v našich bližních. A abychom to uměli také předat svým dětem, svým blízkým i komukoli potřebnému. Přiznáváme, někdy máme málo sil. Prosíme, posilni nás, abychom prohlédli. A abychom zaslechli to slovo „můj bratře, má sestro“ na své cestě. Na cestě s Tebou. Amen.
Ohlášky: Za doprovod děkujeme sestře Wildové. Dostala se k nám smutná zpráva, že v úterý zemřel v Brně ve věku nedožitých 87 let bratr farář Jan Šimsa, politický vězeň a signatář Charty 77. Rozloučení s ním se bude konat dne 16. dubna ve 14 hodin v Blahoslavově domě v Brně.
Zveme k pravidelnému týdennímu programu: Na středeční setkání zveme v 18 hodin, vyplynulo nám z něj, že spíše se může jednat o posezení nad různými tématy, na která se třeba nedostává v rámci biblických hodin a která nás zajímají. V pátek v 18 hodin zveme k biblické hodině, kde budeme probírat článek vyznání víry „sedí na pravici Boha Otce Všemohoucího“. V neděli zveme k pravidelným bohoslužbám.
Poslání: Zj 22:1-5
Požehnání: Řm 15:13
Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
Závěrečná píseň: 489 Tvé požehnání, dobrý Otče