Tradiční píseň 341:1
Vstup: 1J 1:9
Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci
1. čtení: Mk 2:1-12
Píseň: 158 Samému Bohu sláva, čest
2. čtení: Ef 2:1-10
Kázání: Milé sestry a milí bratří,
dnešní druhé čtení nám přináší trochu nelichotivý obraz o člověku. Nelichotivý obraz o nás samých. I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, a skutečně vědomí nějaké své viny v činu, slovu, skutku nebo tom, co jsme neudělali – nás může paralyzovat, že se můžeme cítit jako mrtví, ztracení, volající do prázdna. A nejen že jsme něco udělali špatně nebo neudělali, ale často že jsme se tak zachovali vůči svým bližním.
A konkrétně? Další verš nám přibližuje tu skutkovou podstatu: Pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. Věřící vzdorující Bohu, to zní jako protimluv, nesmysl. Co to tedy znamená?
Apoštol to dále vysvětluje, když pokračuje vyznáním vin: I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Apoštol Pavel to nezamlčuje. Nezamlčuje, jaký je člověk, čeho je často schopen. Nezamlčuje, že se dopouštíme věcí, na něž rozhodně nemůžeme být hrdí. A nezamlčuje to ani pro nás. A jak v pátek říkal bratr Dan, ono to prorocké Slovo do naší situace nemusí být jen dechberoucím objevem z nebe, ale často odkrytím věcí tak, abychom si je sami uvědomili teď a tady pro svůj život. A apoštol nám zde přináší a odkrývá to, nad čím se máme zamyslet. Můžeme zaslechnout to promluvení do naší konkrétní situace, abychom se sami nad sebou zastavili a zamysleli. Tam, kde jsme selhali ve slíbených úkolech, tam, kde jsme mohli zapomenout na toho, koho máme rádi nebo tam, kde si neseme s sebou břemeno neodpuštění.
Ale jsme zde proto, abychom směli slyšet evangelium, totiž dobrou zprávu. Dobrou zprávou je pro nás v tomto případě evangelium o odpuštění a osvobození. Jak jej slyšíme dnes? Apoštol k nám mluví v minulém čase – i my všichni jsme k nim kdysi patřili – proč to? Přináší nám svědectví o osvobození, a tak smíme již vyznávat svou záchranu v Pánu Ježíši Kristu. Vědomi si svých selhání a prázdných bolavých míst už smíme vyznávat v minulém čase, nechat své vyznání minulosti. A prožít odpuštění i sami odpouštět.
Jak apoštol popisuje tuto záchranu, toto odpouštění? Má na mysli židy i pohany, tedy různé lidi, lidi různého původu, pro něž Boží odpuštění platí pro všechny stejně. Pavel zdůrazňuje, že nikdo se nemůžeme prokázat žádným odpustkem nebo nastřádanými dobrými skutky.
Když jsme se dali vést svými sobeckými zájmy a tak jsme třeba zapomněli i na někoho, kdo stojí při nás a vedle nás. Často ten největší pocit odsouzení je ta bolest nebo prázdnota, když cítíme, že jsme někomu ublížili špatným slovem, odmítnutou nebo neposkytnutou pomocí. Z toho jako by už nebylo úniku. Ale smíme slyšet to Boží evangelium:
Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. A je to důležité slovo, někdy si totiž velice považujeme toho, co se nám podaří. Ale pak dojde najednou k obratu. Něco se stane. A tu kdybychom měli být odměněni jen na základě svých vlastních skutků a úspěchů, moc dobře bychom v životě nedopadli. Kdybychom byli souzeni jen podle zákona, tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní, jak říká dnešní čtení. Nemohli bychom se pokaždé a dlouhodobě prokázat jen dobrými skutky. Nedokážeme asi ani při nejlepší vůli svůj život stoprocentně naplánovat a zaručit, že vždy budeme konat jen dobré. Abychom pak zažívali, jako to zaznělo ve filmu Básníci, už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Některé dobré věci se nám samozřejmě podaří a můžeme z toho mnoho dobrého čerpat, ale kdyby se náš život měl zakládat na jistotách v našich plánech, v našich skutcích a v našich úspěších, byla by to jistota dosti vrtkavá. Ze svých dobrých skutků a úspěchů bychom si udělali nějakého svého pánaboha a ten by buď fungoval, nebo nefungoval. Asi cítíme, že spíše ne. A tak by se nám ztratila jistota a neměli bychom se o co opřít. Můžeme to pocítit třeba právě ve chvíli, kdy nezvládneme dostát nějakým svým slibům, úkolům a podobně.
Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil. Smíme právě v čase, kdy si sami sebe vážit nemůžeme, právě v době, kdy jsme si vědomi vlastní nedostatečnosti, právě v období těžkých zkoušek, smíme přijmout toto Slovo o osvobození. Probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Tedy ne až po nějaké zkušební době, ne na základě našich zásluh. Ale když jsme ještě byli mrtvi pro své hříchy. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Již předem jsme tedy byli vykoupeni, zdůrazňuje apoštol.
A tak každý ve svém životě, ve svých starostech i u vědomí svých selhání smíme slyšet i toto Slovo tak jako je slyšeli efezští křesťané. A vzdávat za to chválu, když jsme dovedeni ke vzájemnému odpuštění, k uzdravení různých zranění, nemocí a trápení.
Milostí jsme tedy spaseni skrze víru, když se nám nedostává sil. Milostí tedy spaseni skrze víru a jsme zváni k odpuštění. Když Pán Ježíš nám, kteří jsme byli mrtvi pro své hříchy, říká: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny. Vstaň, vezmi své lože, na kterém jsi byl znehybněn, a jdi domů.
Píseň: 551 Tys na mě myslil dřív
Ohlášky: Kromě pravidelného programu se v pátek dne 29. dubna v 18 hodin v Aši koná koncert sboru pozounérů Selb z Německa. 8. května jsme pak zváni na oslavy 65 let sboru v Karlových Varech. Na tato setkání jsme zváni.
Poslání: Zj 5:5-10a
Závěrečná píseň: 164 Pane, tys mě zkusil