Tradiční píseň 366:1
Vstup: Př 3:19-27
Píseň: 381 Ó přijdiž, přijdiž léto Páně
1. čtení: Oz 14:6-8
Píseň: Zp 51 Kdo mě z pout mých
Kázání: Lk 13:18-21
Milé sestry a milí bratří,
dnes nám Pán Ježíš přináší podobenství. Dvě krátká podobenství, která představují Boží Království. Pán Ježíš nám představuje Boží Království jako něco, co je pro nás, co je nablízku, co je svědectvím Boží péče o nás. A když si nad různými věcmi klademe otázky, přichází k nám Pán Ježíš a vypráví nám. Vypráví příběh, kterému můžeme rozumět, který se týká nás.
V prvním je představeno hořčičné zrno, hořčičné semínko. Má tak dva milimetry v průměru, ukazovali jsme si je s dětmi. Samo o sobě je téměř nepatrné, vidíme je například i v takzvané hrubozrnné hořčici, to je takové koncentrované podobenství. A z takového malinkého semínka vyroste údajně až čtyřmetrová rostlina. Co nám podobenství chce říci?
Ve starozákonní době se hořčice pěstovala na okraji pole a rostla vlastně neudržovaně, v podobenství se dozvídáme, že mohla vyrůst téměř do podoby stromu. Bez našeho přičinění. Ale pak přilétají ptáci a usídlují se v jeho větvích, využívají jeho stínu… to vypadá jako nějaká milostná poezie o přírodě, a skutečně je to svědectví Boží lásky.
Někdo by nám ale mohl namítnout, že je to jen klam, marxisté nazývali náboženství opiem lidu, jakoby drogou, která má na chvíli odlehčit a přinést klamný pocit úlevy. Prý aby zakrylo ty skutečné problémy, které podle nich byly hlavně ekonomické a materiální.
Ale Pán Bůh nám, bratři a sestry, nepřináší žádné opium, nepřináší nám žádný klam. Pán Bůh nás jistě neodvádí od našich skutečných životů, od našich skutečných starostí. Vždyť je nám zvěstován a také nás provází v našich životech svými dary. Jako odpočinutí ve stínu pro své stvoření, jako dobrý chléb pro posilnění.
Pán Bůh nám přináší svou lásku, odpuštění a porozumění. Pán Bůh nás má rád, odpouští nám a rozumí našim srdcím. A nejen to. Z nepatrného začátku, z křehké víry, neviditelné naděje a často dlouho čekané lásky zde najednou vzniká něco velkého, mocného, k čemu směřujeme svou naději. Z malého semínka, které můžeme snadno přehlédnout, zašlápnout nebo snad vyhodit, může vyrůst v našich životech velká pomoc, mocné útočiště, stinná skrýš. Z původně nepatrné a nesmělé víry může být životní opora, proto neztrácejme naději i nad malými věcmi v našem životě. Tu pomoc a oporu přijímáme ne snad jako výsledek jen naší činnosti, jen naší snahy, ale jako dar Boží milosti.
Přijímejme maličkosti, které se nám v dané chvíli mohou zdát banální, malicherné nebo nepotřebné. Z malých a křehkých darů v našem životě může vyrůst životní opora, která dává odpočinutí od Pána Boha, která pozvedá a dává útěchu a úlevu – ta semínka hořčice se ve starověké době používala spolu s octem nebo olejem jako lék na bolesti, jako prostředek k úlevě.
V druhém podobenství mluví Pán Ježíš o kvasu, o chlebovém kvásku, což bylo dost provokativní podobenství. Kvas jako něco co se rychle množí, kdo pečete domácí chleba, víte, jak může v teple rychle nabývat. A právě tento množící se kvásek byl ve starém Izraeli symbolem hříchu, rychle se množícího hříchu, proto správný chleba, košer chleba, byl vždy nekvašený. Beze stopy byť jen znamení onoho hříchu. A teď tady Pán Ježíš používá tento hříšný kvásek jako podobenství Božího Království?!
Ale nezapomínejme, že v podobenství je ještě ta žena, která zadělává těsto, aby upekla chléb. Životodárný chléb, který nám dává Pán Bůh jako laskavý Otec i starostlivá Maminka, abychom měli dostatek pro sebe i pro milosrdenství s druhými. Laskavý Otec nebo starostlivá Maminka, která nám podává léky, zasahuje v našich životech. Pán Bůh, který nám dává odpočinutí, chléb, lék i bližního. A my jsme zváni, abychom to uviděli a přijali. Abychom také z těch přijatých semínek a sdíleného kvásku pěstovali plody k odpočinutí a nasycení a zadělávali na chléb pro potřebné. A to vše ve víře, která stejně jako rostlinka nebo kvásek roste z nepatrného. Děkujme za to Pánu Bohu. Modleme se.
Píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest
Píseň vděčnosti: 419 Mocný Bože, při Kristovu
Poslání: Zj 22:6-7
Závěrečná píseň: 482 Jak rozkošné a milé