Vstup: Ž 141,1
Píseň: 693 Ježíš hříšné přijímá
1. čtení: Ř 11,33-36
Píseň: Zp 2 Ať Tvá živá voda
Kázání: J 3,1-15
Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.

Dnešní evangelium připadá na dnešní neděli podle starocírkevních perikop. A když jsem si je pročítal, říkal jsem si, co vedlo otce víry k tomuto textu. My vírou čteme Písmo, s vírou čteme text, který je složen ze slov, ale ta slova se nám stanou najednou něčím jiným – mohou k nám promlouvat. A dnešní evangelium k nám mluví o novém životě. Pro Nikodéma to bylo něco úplně nového a pochopil to Ježíšovo Slovo fyzicky: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“  Nikodéma ta otázka asi hodně zaměstnávala, když mu stálo za to přijít za Pánem Ježíšem v noci a získat odpověď na své otázky. A někdy to tak bývá, že nám něco nedá spát. I situace, které zažíváme v práci a při setkání s různými lidmi, nám otevírají otázky. A třeba se můžeme zamýšlet, co se s člověkem změní při křtu, co je najednou nového. O tom by mohli vydat přímé svědectví zejména ti z nás, kteří byli pokřtěni až později v průběhu života na vyznání víry.

V dnešním evangeliu se nám vlastně spojuje několik článků vyznání víry: učení o Duchu Svatém, křest, výstup Pána Ježíše na nebesa. A to pro nás nejsou jen formulky, magická slova, která bychom vyslovovali, když říkáme vyznání víry. Protože magií můžeme něco nebo někoho ovlivnit. To třeba egyptská kniha mrtvých obsahovala celé soupisy toho, co je třeba k posmrtnému životu, ke spáse a právě také správné formulky k poslednímu soudu. Je toho asi 400 stran běžného textu.

Ale my si svým vyznáním nechceme Pána Boha magicky naklonit, ovládnout nebo jakoby správně použít ke svému životu. Znovu jsem si to uvědomil právě při pondělní přednášce svého kamaráda o egyptské mytologii. Zde opravdu bylo důležité se naučit a znát posvátné texty a správné formule, aby je člověk správně použil pro přechod k věčnému životu a správně odpovídal při posledním soudu. My z Boží milosti nic takového nemusíme. My se smíme dozvídat o Boží milosti, smíme slyšet svědectví o naší záchraně, že dříve než my jsme přijali Pána Ježíše do svého srdce, přijal on nás – můžeme to také prožít v písni, kterou budeme zpívat po kázání.

4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ A Pán Ježíš říká: 6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Apoštol Pavel říká: Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti, když v listu Římanům zvěstuje Krista.

5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. To znamení přijetí z Ducha Svatého a stejně jako na počátku při stvoření byla voda a nad vodami se vznášel Duch, stejně tak je zde voda a Duch, kteří dávají život. I když nevíme, jak se to děje, Duch a vítr vane, kam chce, ale toto chtění Boží počítá s námi. Aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný, připomíná Pán Ježíš tu skutečnost Boží záchrany, do které jsme všichni pozváni. A není to jen nějaké náhlé zjevení, ale je to pokračování Božího příběhu s námi, pokračování svědectví víry: 14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Tak jako Izraelci měli na poušti bronzového hada a pokud na něj někdo pohlédl, byl uzdraven. Právě tak je s námi Pán Ježíš, i když si myslíme, že se na své cestě nacházíme právě v poušti. I tehdy, tady a teď smíme prožít tu zkušenost Božího přijetí a záchrany. Proto zde máme svědectví Písem, protože Boží příběh s námi stále pokračuje a stále přináší něco nového. Dává nám nový život. Často tam, kde již necítíme sílu ani naději.

11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Takto Pán Ježíš mluví o svědectví víry a asi to také známe, když bychom někomu vydávali svědectví, ne vždy uvěří, že to, co se stalo, co známe a co jsme viděli jako zásah v našem životě, bylo z Boží moci. Apoštol Pavel píše v listu Efezským: 17Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali 18a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu. Ten osvícený vnitřní zrak, totiž pohled víry, která se nám dává jako dar. A my můžeme z tohoto daru mnoho čerpat. A když slyšíme o tom novém narození, můžeme si připomínat svůj křest, i když nás nevyvazuje z našich starostí a z našeho života, je to povolání do něčeho nového. Ke společenství. I když my někdy rádi utíkáme sami k sobě a naše osobní víra má velkou cenu, také si jistě sdělujeme i své zkušenosti, společenství, podpora a pomoc mezi bližními je zde z Ducha Svatého. I v neočekávaných momentech se nám dostane pomoci. Vždyť překvapivě čteme, že Nikodém přišel za Pánem Ježíšem v noci. Asi nechtěl jít za ním veřejně, možná mu ta otázka nedala spát, v každém případě i v temnotě zde zaznívá Boží Slovo, přichází zase něco nového. A tak slyšíme někdy v církvi o znovuzrození, to je to nové narození, obnovení. Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha – to není věroučná formulka, která by zavírala dveře, ale je to Slovo pozvání k nové cestě, k novému životu. Možná by se tento text dal parafrázovat takto: Kdo se narodí z vody a z Ducha, může vjíti do Království – a mně osobně tento výklad připadá příznivější, je zde nabídka, která nás ale naléhavě volá. A to obnovení z Ducha je tu pro nás na každý den. Každý den můžeme začít s novým oslovením, s novým Slovem, jako někdo třeba čte Dobrou setbu, hesla jednoty bratrské nebo další inspiraci. Samotné slovo inspirace znamená vlastně „vdechnutí“ a tak se můžeme pod inspirací Boží pokaždé znovu nově nadechnout.

14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Záchrana, která přichází do situace ponížení, to je přece hluboce lidský příběh. A my v té Boží inspiraci, v tom Božím dýchání s námi, smíme nově dýchat, i v každé těžké situaci se i díky svým bližním smíme něčeho zachytit. A když z Božího Ducha a z Boží pomoci prožíváme právě to dobré, jsme zase my zváni na cestu. Poznáme právě tím osvíceným vnitřním zrakem, když tomu budeme otevřeni, to Boží vedení. Inspiraci, Boží dýchání s námi. A smíme z něj čerpat posilu pro každý nový den. V této síle smíme také Pána Boha prosit o to, na co nám samým dech nestačí. Proto je nám darován Duch, který dává dech, inspiraci, jak vyznává už žalmista: Vše, co má dýchání, navěky chval Hospodina zástupů. Modleme se.

Píseň: 551 Tys na mne myslil dřív

Poslání: Žd 10:22-23

Áronské požehnání: Požehnejž tobě Hospodin, a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. Obratiž Hospodin tvář svou k tobě, a dejž tobě časný i věčný pokoj.

Závěrečná píseň: 164 Pane, tys mne zkusil