Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.

Dnešní čtení by se dalo nazvat příběhem pro zvídavé. Odkrývá něco, co je nám skryto, Pán Ježíš to podobenství říká proto, abychom mohli prožít změnu ve svém životě. Tady a teď, na naší cestě. Není to popis budoucnosti, není to popis něčeho neměnného, není to popis, je to podobenství. Určitým způsobem může odpovídat na naše otázky a představy. A na biblické hodině jsme o tom také hovořili. Různé kultury zpracovávaly různým způsobem posmrtný život ve svých mytických textech, ale my se můžeme spolehnout na Boží milost a podle Božího Slova uvažovat nad svým životem. Přijímáme Slovo na cestu, posilu pro každého z nás.

V dnešním podobenství se setkáváme s boháčem a chudákem. Z Písma máme různé příběhy i bohatých lidí, stačí vzpomenout starozákonního krále Šalomouna. Ale zároveň slyšíme o chudém Lazarovi, který lehával u boháčových vrat, navíc nemocný. A my můžeme uvažovat, jaké poučení z toho smíme vzít, Krásný příběh mezilidské etiky, řekli bychom.

A navíc bychom se mohli soustředit na to, že podobenství o boháči a Lazarovi nám překládá určitou scénu lidské existence po smrti. Zaznamenal je jen evangelista Lukáš a my se můžeme podívat na to, co pro nás znamená. Na první čtení to totiž vypadá jako předpověď. Ale zde se o předpověď nejedná, čteme zde příběh k ukázání nějakého příkladu, ke zvěstování na naši cestu víry. V podobenství máme vždy nějaké příklady, které mají nějak ukázat na Boží království nebo na cestu víry. A současně to podobenství mluví ke každému z nás, není to jednolitá kuchařka pro každý případ. Takže my se v podobenství můžeme orientovat na příkladu biblických postav, můžeme se orientovat na příkladu lidí jako my. Kteří také řešili své problémy, bojovali s různými pokušeními. A před Pánem Bohem se ptáme, co je pro nás důležité a co si můžeme vzít za příklad.

Co nám to podobenství říká? Mluví o chudém a nemocném Lazarovi, kterého, jak čteme, andělé přenesli k Abrahamovi. Nedočteme se, čím se původně živil, jaký byl, ale čteme o Božím přijetí. Je zde symbolicky vyjádřeno tím, že byl přenesen k Abrahamovi. Abraham jako otec víry, praotec Izraele, součást židovské tradice, zde představuje určitou jistotu. Takovou jistotu si možná představujeme, když myslíme na své blízké, kteří nás předešli a jsou v Boží péči.

Co slyšíme o boháčovi? V prvé řadě si povšimněme, že v podobenství nemá jméno. Jen je zmíněno, že skvěle hodoval a vybraně se strojil. Jeho bohatství můžeme považovat za Boží požehnání, podobně jako třeba u starozákonního krále Šalomouna. Ale svého bohatství si nevážil, neuměl s ním hospodařit, neuměl z něj dávat potřebným, jako byl například Lazar. O něm čteme, že dokonce přibíhali psi, v Orientu nečistá zvířata, aby lízali jeho rány. To je nám v podobenství ujištěním, že Pán Bůh si použije pro pomoc i často opomíjené a přehlížené prostředky. A přijímáme z toho naději.

Toto podobenství nám otevírá naději, když se cítíme malí a nedostateční. Když od Pána Boha přijímáme, ale chováme se jako onen boháč. Ano, i tehdy, vždyť podobenství je tu pro naše vysvobození. A když se před Pánem Bohem cítíme někdy jako takoví lazaři, z dnešního Slova slyšíme, že o nás ví. Ono to jméno Lazar je domáckou podobou jména Eleazar, hebrejsky „Bůh pomůže“. Smíme vědět, že Bůh pomůže. Že nebudeme zapomenuti. Nikdo z nás, žádný náš krok, ale ani žádná naše bolest. Na těle nebo v srdci. A od Pána Boha máme jméno, kterým nás zná.

Milé sestry a milí bratří, máme zde Boží Slovo. Mají Mojžíše a proroky, říká Abraham v našem podobenství. Máme Mojžíše, proroky, příběh Pána Ježíše, Ducha Svatého jako přímluvce církve a svědectví víry a obrácení pro naši posilu. A právě proto můžeme vědět, že se v našem příběhu a na naší cestě víry nesetkáváme s nějakým neměnným rozsudkem nebo odsudkem, ale se svědectvím víry. A se svědectvím naděje. Ta naděje pro nás může být také v možnosti obrácení, pokud jsme zaslechli i ten příběh boháče. Máme Mojžíše, proroky, Pána Ježíše Krista a různá svědectví. To vše nás provází v životě víry. Máme tedy ty směrovky ke svobodě, jak říkal Jan Milíč Lochman, český teolog působící ve švýcarském exilu. Směrovky ke svobodě, Mojžíšův zákon, proroci, apoštolové a Pán Ježíš zaslibující Ducha Svatého nám přinášejí ty směrovky ke svobodě. Abychom nemuseli již ničemu otročit, máme zde podobenství. Podobenství jako směrovku a šanci.

A na rozdíl od úvah o cestě filosofické nebo magické máme celý ten základ v Pánu Bohu. Který si dokáže použít i psy, když je zapotřebí pomoct někomu zapomenutému. Třeba i z velkého majetku, který můžeme použít rozumně. A tak do našich bolestí a starostí, ale i do naší spokojenosti smíme slyšet, že máme Mojžíše, proroky, svědky i Pána Ježíše, abychom slyšeli Boží hlas a ptali se na jeho vůli. Člověk zapomenutý je najednou přinesen k dávným otcům, kteří prošli cestu před ním. A člověk mající velké možnosti zde může přemýšlet o své cestě s druhými. Pro nás všechny byl darován Duch Svatý jako pomoc v modlitbě, síla pro těžké chvíle, Bůh odhalující nám cestu naděje prostřednictvím svědectví, posílení víry, příslibu uzdravení a daru pomoci dobrým Slovem na cestě, když sami hledáme, čeho se zachytit.

A pro naši posilu slyšíme ujištění: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj, jsi má. Modleme se.

● Píseň: Zp 40 Já jdu tam do Boží země
● Modlitba Páně
● Poslání: Řm 6:4
● Požehnání: Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. Hospodin tě bud střežit ode všeho zlého. Hospodin tě bude střežit, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky. Požehnej, ochraňuj a provázej nás všemohoucí a nadevšechno milosrdný Bůh Otec, Syn i Duch Svatý. Amen.
● Závěrečná píseň: 248 Ježíše se nespustím