Kazatel: Vít Dan Kolinger, pastor Církve živého Boha v Příbrami, Hořovicích a Praze: Náš vztah ke Slovu

 

Úvodní píseň: 366:1

Přivítání shromáždění

Úvodní biblické slovo (čtení)

Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Úvodní modlitba

1. čtení z Písma: Zj 22:20-21
20Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši! 21Milost Pána Ježíše se všemi

Píseň: Zpěvníček chval 2 Ať Tvá živá voda

Slovíčko pro děti

2. čtení z Písma: J 1:1-9

  • 1Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
  • 2To bylo na počátku u Boha.
  • 3Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
  • 4V něm byl život a život byl světlo lidí.
  • 5To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
  • 6Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
  • 7Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
  • 8Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
  • 9Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

 

Kázání:

Milý merklínský sbore, jsem velmi rád, že smím být zde. Že smím kázat na tomto místě a že jsem mohl být pozván na toto místo.

Dnes bych chtěl kázat o našem vztahu ke Slovu. Prvně si musíme říct, jaké je to slovo. Hebrejský termín pro S/slovo zní DAVAR. A to je nejen slovo, ale také věc, může to dále znamenat i svatyni svatých, pozadí chrámu a těžiště lodi. I církev je často připodobňována k takové lodi a třeba hlavní prostor katedrály se nazývá také loď.

U Jana říká Pán Ježíš: „Má slova jsou Duch a život.“ Kdo zná slovo, jímž je označena věc, zná její smysl, podstatu. Naše kultura to má tak: myslíme na použití, materiál, účel –zatímco- izraelská starodávná kultura se dívá na slovo samo tak, že  má svou „energii“-tvůrčí sílu. Takže zasahuje do událostí. Slovo je také děj, událost, projevení Božího jednání.

Gen 15,1; 22,1; 1.Kral 11, 41; 14,29   – po těchto událostech/SLOVECH stalo se SLOVO. A to promlouvá i při stvoření (Gen 1) - Bůh promluvil SLOVO -stalo se skutečností- pak Bůh skutečnost (vše povstalo skrze slovo/Slovo) Jan 1  POJMENUJE. POJMENOVÁNÍ je konkrétní slovo pro konkrétní osobu, věc, situaci.

Člověk je také obdarován autoritou, proto pojmenovává zvířata. Po pádu také pojmenováváme to, co vlastníme nebo milujeme – projev naší autority. Při uzavírání smlouvy (ve SZ nebo i v našem životě nyní=svatba) se děje změna jména (Abram > Abraham, Sáraj > Sarah, Jákob dostává jméno Izrael,…) – Bůh dává člověku jména jako znamení smlouvy a jako znamení změny v jeho životě.

Jména mluví o podstatě věci, smyslu, esenci ALE zároveň DOVYTVÁŘÍ (vede, strhává požehnání, možná i částečně určuje, dává směr, vede, formuje,…) náš další život. Naše občanská jména to ztrácí, ale biblická jména jsou toho plná.

Když tedy víme, jakou moc má slovo, své místo má taky kázeň jazyka – nemluvit znesvěcující jména. Nevím, jestli je v tomto chrámu vůbec smím vyslovit: hlupák, budižkničemu, nešika, nemehlo… Pozor na to, jak pojmenováváme – mluvíme požehnání nebo znesvěcení! Jaká slova používáme ve vztahu rodiče-děti; autority v práci, ve škole, aj. – jak je oslovujeme, co si o nich myslíme…

V Gen 11čteme o vzpouře a stavbě babylonské věže. VZPOURA – 1. Zastavili se, 2. Sami si řekli, 3. Vysoká věž…, 4.  „Uděláme si (MY SAMI) jméno. Lidé si SAMI chtěli učinit jméno, samostatnou existenci, chtěli se SAMI pojmenovat. A byly jim zmateny jazyky. Takže se nemohli (slovem) dorozumět.

Zj 2,13-17 obsahuje list do Pergamu: 13„Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan. 14Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balaámova. Jako on učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva, 15tak i ty máš některé, kteří zastávají učení nikolaitů. 16Proto se obrať! Ne-li, brzo k tobě přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst. 17Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.“

Antipas byl mučedníkem. Heslo „chléb a hry“ platilo v římské době a lidé chodili do kolosea se bavit. Vstupenkou byl právě bílý kamínek, na jehož základě dostal člověk i chléb, který byl ke hrám rozdáván zdarma. A zase symbol: Chléb je skrytá mana (sám Pán Ježíš Kristus se nám dává) na eschatologické hostině svatby Beránka. – A v tom textu ze Zjevení je důležité, že na tom kaménku je  naše KONEČNÉ POJMENOVÁNÍ

Střežme tedy svá slova a to Slovo jako bílý kamének, na němž je naše jméno pro den poslední. Amen.

Modlitba kazatele

Píseň po kázání: 452 Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky (kurátor)

Přímluvné modlitby kazatele i shromáždění

Modlitba Páně

Slovo poslání

Požehnání aronské: Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. Nebude bíti na tě slunce ve dne ani měsíc v noci. Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého. Hospodin tě bude střežit, když vycházeti i vcházeti budeš od tohoto času až navěky.

Závěrečná píseň: 482 Jak rozkošné a milé