● Úvodní píseň
● Vstup: Ž 122 1Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu! 2A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. 3Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek. 4Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu. 5Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu. 6Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují! 7Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu! 8Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: „Budiž v tobě pokoj!“ 9Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
● Přivítání
● Píseň: 367 Studně nepřevážená
● Modlitba
● 1. čtení: Zj 7:1-17 1Potom jsem viděl, jak se čtyři andělé postavili do čtyř úhlů země a bránili všem čtyřem větrům, aby žádný z nich nevál na zemi ani na moře ani na jakékoli stromoví. 2A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno škodit zemi i moři: 3„Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“ 4Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele: 5z pokolení Juda dvanáct tisíc, z pokolení Rúben dvanáct tisíc, z pokolení Gád dvanáct tisíc, 6z pokolení Ašer dvanáct tisíc, z pokolení Neftalím dvanáct tisíc, z pokolení Manase dvanáct tisíc, 7z pokolení Šimeón dvanáct tisíc, z pokolení Levi dvanáct tisíc, z pokolení Isachar dvanáct tisíc, 8z pokolení Zabulón dvanáct tisíc, z pokolení Josef dvanáct tisíc, z pokolení Benjamín dvanáct tisíc označených. 9Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. 10A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ 11A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, 12klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“ 13Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ 14Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. 15Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. 16Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, 17neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“
● Píseň: ZpCh 62 Můj Pán všechny svolá
● Kázání: Mt 13:44-58 44„Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. 45Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 46objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. 47Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; 48když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. 49Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ 51„Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“ 52A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ 53Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud. 54Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? 55Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“ 57A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“ 58A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

Prodat všechno, investovat všechno

Někdo z radosti nad nálezem jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Umíme něco začínat stoprocentní investicí? A je moudré takto žít? Spíše jsme dnes nabádáni k tomu myslet na zadní kolečka, udělat si záložní variantu, a to snad od financí až po mezilidské vztahy.

Spekulovat

Z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. 45Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 46objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. To vypadá jako podobenství o burze, někdy to může být docela riziko takto podnikat. Ale zde je tématem příběhu království nebeské. Tedy něco věčného, stálého, Boží vláda a Boží péče. Jak to vypadá a co to znamená: Tím pokladem je tedy království nebeské. Když si představíme sami sebe v tomto příběhu, najdeme tento poklad. Nepíše se jak. Najdeme tento poklad a máme vlastně výhodu nějakého kapitálu. Vlastníme najednou nějakou hodnotu. A co je na tomto podobenství důležité: najednou ji získáváme bez vlastního přičinění! Může to být i naše zkušenost.

Jít do rizika

Člověk v podobenství najde, asi náhodou, velký poklad a umí s ním spekulovat a obchodovat. A k tomuto je připodobněno království nebeské. Možná nám to podobenství chce říci, že do všech našich zápasů nebo starostí každého dne nezní (jen) to, jak zajistit každodenní obživu, ale také co z toho, co děláme, má smysl, jestli o tom někdo ví a podobně. Z toho podobenství se dozvídáme, že všechny tyto věci se týkají království nebeského. Tedy toho, co se dá vyložit jako Boží moc, která přináší jistotu v životě. A tou jistotou je také to, že tyto životní burzovní spekulace jsou pod Boží péčí, jsme přivedeni k jistotě, něčemu pevnému a stálému – proto je Boží království připodobněno k pokladu, vzácným věcem, perlám. A asi to pro současníky Pána Ježíše něco znamenalo, říkají: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? 55Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“ Bylo jim jasné, že Pán Ježíš přináší něco nového. A zdráhali se tomu uvěřit. Není to i naše zkušenost? Někdy si říkáme, že přece nemůže být možná nějaká velká změna,

Zatajit nález?

Podle práva má člověk nález nahlásit a patří mu 10% hodnoty jako nálezné. Pokud se do jednoho roku nepřihlásí majitel, jedná se o tzv. věc opuštěnou, archaicky věc bez pána a propadá státu. Pokud by však nálezce koupil to pole, má vše, včetně toho, co nalezl. – Tolik řeč práva. Co jsme to však nalezli? Co se nám zde předkládá?

Vsadit všechno na jednu kartu

To se většinou nedoporučuje. Obvykle jsme vedeni k tomu tvořit si záložní řešení. Ale Pán Bůh nám nabízí svou cestu. My ji nemusíme přijmout. Ale stejně tak můžeme, jako je to v dnešním evangeliu:

něco nenadále objevit a získat.

Stejně tak nenadále můžeme objevit tuto novou šanci, i když vzniká na burze s perlami. Stejně tak máme nový život, který najdeme jako poklad v poli. A nemusíme být zrovna zlatokopové, abychom si uvědomili, že spoustu věcí k nám přichází z pouhé Boží milosti. A nemusí to být zrovna vidět. Nemusí se to dávat na odiv. Ve čtvrtek jsem byl za Jirkou na Radosti. Nic neříkal, jen mi pořád tisknul ruku a díval se mi do očí, poznal mě. My nerozumíme všem Božím cestám a už vůbec nerozumíme Božím plánům. Ale smíme věřit, že se nám něco odhaluje jako tajemství, něco se nám odhaluje a ukazuje jako poklad.

Výhoda pro zajištění života

Takovýto poklad jsem také viděl v dokumentu o českých krajanech v Texasu, když na jejich polích objevili ropu, a tak každý farmář má svůj malý vrt, čerpadlo a relativně stálý příjem. A ve své krajanské tradici zachovávají, jako i podle toho biblického Slova,

nové i staré.

A k tomu nám zní to čtení: 51„Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“ 52A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ A to je svědectví dnešního Slova. Někdy objevíme nový poklad v poli, novou cestu. Někdy musíme probrat věci kolem sebe a udělat pořádek jako v tom úlovku v síti, která zahrne všechno možné, jak jsme četli.

„Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ A to je nejen Nový a Starý Zákon, ale naše nové i staré zákony, naše nové i staré zvyklosti, naše nové i staré věci. Ještě se vrátím k těm Čechům z Texasu – mnozí již dnes neumějí česky, ale v kostele zpívají české písně. A tak vynášejí svůj poklad před Pána Boha s vírou. A takových novodobých Izraelců je jistě mnoho. A proto do toho našeho jmění, majetku či pokladu počítejme také cestu s Pánem Bohem. Kterou musíme někdy vykopávat a odkrývat. Někdy v ní zapadneme po kolena do bahna. Nebo zjistíme, že nám ji někdo vzal a ten poklad se nyní nachází na cizím poli. A současně v tom, co získáme, máme umět třídit a rozlišovat jako v tom, co se objeví v rybářské síti. Stejně jako asi vytřídíme plechovky a ostatní suroviny do recyklace, tak také nás dnešní Slovo vede k tomu, abychom nepřijímali všechno, co ulovíme. Do sítě se nám mohou dostat různé věci a my je máme třídit, aby nám zůstalo to dobré. Také i k pomoci bližním. Abychom v tom byli vedeni spravedlností Boží. A spravedlnost, která vítězí nad soudem, je také součástí toho pokladu Božího, k němuž často přicházíme, ani nevíme jak, a prosme tedy Pána, abychom ve svých skutečných nebo zdánlivých obchodech a na všech cestách měli otevřené oči. Nejen pro pole s pokladem, ale také pro třídění tohoto pokladu, odkud vynášíme nové i staré. – Modleme se.
● Píseň: 452 Za dar Slova, Bože milý
● Liturgie sv. Večeře Páně
● Píseň 683 Spolu lámejme chléb na kolenou 
● Ohlášky
● Přímluvy + modlitby za Jeruzalém – dnes je světový den modliteb za pokoj Jeruzaléma
● Modlitba Páně
● Požehnání – galské z 15. století: Bože, buď v mé hlavě a v mém chápání, Bože, buď v mých očích a v mém hledění, Bože, buď v mých ústech a v mém mluvení, Bože, buď v mém srdci a v mém myšlení, Bože, buď v mé smrti a mém loučení. Amen.
● Závěrečná píseň: 579 Ó Králi věků důstojný