Bohoslužby dne 6. 11. v Merklíně
● Úvodní píseň
● Vstup
● Přivítání
● Píseň: 441 Svatá doba, Páně den
● Modlitba
● 1. čtení: Žd 7:21-28 21Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: ‚Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.‘ 22Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy. 23A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale. 24Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. 25Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. 26To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, 27který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama. 28Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.
● Píseň: 688 Odpusť
● Kázání: Mt 9:1-9 1Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.  2A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“  3Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“ 4Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle?  5Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?  6Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“  7On vstal a odešel domů. ·  8Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválily Boha, že dal takovou moc lidem.  9Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám. -

Nejsem Bůh, abych stále odpouštěl a ani nemám Alzheimera, abych všechno zapomněl. - To vás teď nestraším ani se na nikoho nezlobím, to je citát, jakých dnes kolují zejména po internetu tisíce.

Když Ježíš viděl jejich víru – čím hlubší víra, tím víc dráždí ty, kdo mají zcela opačnou nebo žádnou, zaznělo v rozhlasovém pořadu o katolickém básníku Janu Zahradníčkovi. Tak také přece odháněli od Pána Ježíše ty, kteří volali o pomoc. Mohli si myslet, že se prostě nehodí, aby Mistr šel k těm, kteří se jen válejí u cesty – i když jsou nemocní. Malomocenství tehdy znamenalo kromě nemoci i kultickou nečistotu, tedy nejen že by nesměli do chrámu, ale už samotný dotyk by člověka rituálně znečišťoval. A učedníci nepovažovali za dobré, aby se k Pánu Ježíši sbíhaly děti nebo aby je rodiče přinášeli. Ale Pán Ježíš přišel právě proto, aby se dostal k těm, kteří se k němu sami dostat nemohou.

1Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. Připlouvá z gadarenské krajiny, kde uzdravil posedlé. A evangelista Marek nám tu hned přináší svědectví o dalším zázraku: 2A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. U ostatních evangelistů jeho přátelé dokonce rozebírají střechu, protože v domě byla pěkná tlačenice. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“  3Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“ 4Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle?“ Někdy prostě posuzujeme druhé podle toho, jaké o nich máme představy. A pokud do nich nezapadají nebo se chovají pro nás neočekávaně, dokážeme se na ně dívat skrz prsty. Přitom často neznáme jejich motivaci, nevíme třeba přesně, odkud přicházejí a mohli by nám snad nějak ohrozit naše jistoty nebo naše zaběhlé zvyky a neměnné představy. Nebo se nám může zdát, jako by někdo, koho známe, začal najednou jednat jinak a nesedí nám to do jeho obrazu, který jsme si vytvořili nebo když si myslíme, že jej přece známe dobře. „Co to ten člověk říká? Rouhá se!“ říkají si mezi sebou farizeové. Ale Pán Ježíš se nedá a vysvětluje:

  5Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘? To je otázka i pro nás – někdy je těžší odpustit si navzájem než udělat věci, které jsou mnohem složitější, komplikovanější nebo si vyžadují větší práci nebo dokonalejší přípravu. Ale k tomu odpuštění se sami těžko odhodláváme. Také pro tuto situaci nás posiluje naše dnešní čtení.

  5Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?  6Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

  7On vstal a odešel domů. 8Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválily Boha, že dal takovou moc lidem. Vůbec v celém tomto oddíle evangelia ukazuje Pán Ježíš Boží moc uzdravováním. Můžeme se na to různě ptát, jestli to platí i dnes. A pak by nám někdo mohl říct: „Ten tvůj Pánbůh nějak nefunguje.“ Jenže to by si odpovídal na špatně položenou otázku – nebo tak někdy činíme i my sami. Pes není zakopán v tom, že by Pán Bůh nefungoval, ale že se často špatně ptáme. Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy – a to přece dělat můžeme. A uzdravení? O to přece smíme prosit. A na své blízké, které si Pán povolal, můžeme myslet v dobrém, připomínat si je a naší nadějí je zvěst o vzkříšení.

V tomto evangelijním oddíle je více zmínek o uzdravování – bylo to důležité pro posluchače či čtenáře, aby věděli o velké moci Pána Ježíše jako Mesiáše. Tento příběh také v té synoptické tradici zachovávají všichni evangelisté. Natolik je to významné svědectví – tak i my smíme a máme přinášet Pánu Ježíši na modlitbách naše nemocné s nadějí na uzdravení a naše drahé zesnulé v naději vzkříšení a u víře v přijetí u Pána Boha. Vždyť nás o tom evangelium i celé Písmo tolikrát ujišťuje. A odpuštění má někdy tako mocný účinek jako samotné fyzické uzdravení.

  9Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Podle tradice je to snad pisatel samotného evangelia. I on je povolán, aby vydal svědectví.

- Modleme se.
● Píseň: 521 Prozpěvuj, ó věrná duše
● Liturgie svaté Večeře Páně
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání:   Řm 16:25-27 25Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, 26nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. 27Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.
● Požehnání – irské: Dejž tobě Hospodin duhu po každé bouři, smích do všech slz, zaslíbení ve všech starostech a obavách a požehnání pro každou zkoušku. Pro každou starost života dobrého přítele k pomoci, nad každé lkání radostnou píseň a odpověď na každou modlitbu. Amen.
● Závěrečná píseň: 152 Věříme srdečně v jediného Boha