● Úvodní píseň
● Vstup
● Přivítání
● Píseň: 275 Zavítej k nám, Stvořiteli
● Modlitba

● 1. čtení: Mt 6:9-10 9Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. 10Přijď tvé království.
● Píseň: ZpCh 90 Ráno, celý den
● Slovíčko pro děti
● Kázání: Mi 4:1-5 Bible21 ¹V posledních dnech se přihodí, že hora Hospodinova domu bude čnít nad horské vrcholy, vysoko nad všechny výšiny. Pohrnou se k ní lidské zástupy, ²mnohé národy půjdou se slovy: „Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami.“ Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří. ³On bude soudit lidské zástupy, napraví i daleké mocné národy. Tehdy ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy. Národ proti národu nepozvedne meč, už nikdy se nebudou chystat do boje. ⁴Každý usedne ve stínu svého révoví, každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí – tak promluvila  ústa Hospodina zástupů. ⁵Všechny národy následují každý jméno svých bohů; my však následujeme jméno Hospodina, našeho Boha na věky věků!

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám. -

Kdybychom byli v době Husově, je docela možné, že z našeho kostela bychom se teď po čtení proroctví vydali na pouť na vyvýšené místo a čekali na nějaké vytržení, na nový věk…

A skutečně, v tom proroctví je slyšet o posledních dnech a asi jsme se setkali s různými lidmi, kteří chtěli a chtějí vypočítat konec světa. Ale z evangelia Pána Ježíše víme, že i při ohlášení posledních dnů je to teprve začátek. Začátek cesty a začátek změny. Je advent, latinsky to znamená příchod, a tak jsme zase znovu na začátku. Z Boží milosti můžeme stát na novém začátku.

1V posledních dnech se přihodí, že hora Hospodinova domu bude čnít nad horské vrcholy, vysoko nad všechny výšiny. Pohrnou se k ní lidské zástupy, A myslím si, že otázka nemusí znít, kdy to nastane, tato otázka zaváděla církev na různé cesty po dobu celé její historie. Ale můžeme se ptát, co pro to můžeme udělat a jak pozvat. Nebo jak také naopak nezvat… Když se třeba ze zvědavosti nebo z nějaké touhy po senzaci na různé věci lidé ptají. Zrovna nedávno jsem viděl nějakou takovou publikaci, která chtěla odhalovat různé senzace z Bible, jako by tam ještě bylo něco skryto. A v tom dnešním prorockém Slově zaznívá to, co nám má pomoci: 2mnohé národy půjdou se slovy: „Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu – do jeho domu!

Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami.“ Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří. To je vlastně docela dobře adventní proroctví. Přichází nám Pán Ježíš, abychom se od něj učili. Víme, že učil svůj lid v podobenstvích. On k nám přichází, aby nám vyprávěl příběh. Ten příběh, který se může stát také příběhem našeho života. A co nám může znít do tohoto adventu? Třeba i to prorocké Slovo: Tehdy ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy. Ekumenický překlad říká: I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Místo zbraní zemědělské nástroje, chtělo by se říct food not bombs, jídlo – ne bomby, jak to má v mottu jedna charitativní organizace. Takže i toto nám přináší Pán Ježíš a dává nám tím příklad.

Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. 4Každý bude bydlet pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila ústa Hospodina zástupů. Když se podíváme do současného světa, kde určitě spoustu lidí bude trávit Vánoce ne nepodobně těm biblickým, totiž na cestách, pod všelijakými přístřešky a v chudobě, může se zdát toto Slovo jako vizionářské. A pro někoho neskutečné. A ona to je skutečně vize, vidění, proroctví, zaslíbení. Které zůstává a k jehož naplnění si Pán Bůh může použít také nás. Ale nejsme na to sami: 4Každý bude bydlet pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila ústa Hospodina zástupů. Tuto hojnost a zaslíbení nám přinesl a přináší Pán Ježíš. Přivítejme jej také takto, že nám zazní to dnešní Slovo:
1. Překují své meče v radlice a nebudou se již více učit boji. A můžeme se zamyslet: Co svého používám jako zbraň proti někomu místo nástroje pro někoho? Když Alfred Nobel vynalezl dynamit, chtěl tím ulehčit těžkou práci v kamenolomu. A jsou svědectví o tom, jak byl smutný, když jeho vynález uchopil také válečný průmysl. A i nad tím můžeme přemýšlet v adventu. Abychom používali méně toho, na co „přece máme právo“, což jsou různé typy zbraní nebo síly, které často používáme i nevědomky. A více abychom používali toho, co nám i druhým může pomoci. A máme tady pomoc od Pána Boha:

5Každý jiný lid si chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy. Tady nás prorocké Slovo povzbuzuje k vytrvalosti. S tím, že někteří lidé mají ve svém životě různou jinou motivaci, se setkáváme naprosto běžně. Ale my budeme chodit ve jménu našeho Boha – a také o tom adventu, o tom jak k nám osobně přišel Pán Ježíš, můžeme říci druhým. Poslyšme další prorocké Slovo:

4Každý usedne ve stínu svého révoví, každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí – tak promluvila ústa Hospodina zástupů. Hospodinova ústa mluvila, Pán Bůh promluvil a promlouvá. Důležité na tom je, že se nemusíme bát. Ten symbol vinné révy a fíkovníku je symbolem hojnosti. Je to zaslíbení. Víno ve všech kulturách je výrazem dobrého života a určitého zabezpečení života a také Božího požehnání. A fíky právě spolu s vínem a granátovými jablky, tomu Boží lid velice dobře rozuměl. Byl to pro ně jasný symbol: Je to ovoce, které má mnoho živin. Dá se usušit. Je lehce přenosné. Pro putující karavanu s velbloudy ideální. Prorok nám tady přináší takový energetický balíček a říká: Podívejte se, takto se na vaší cestě o vás Pán Bůh stará.

5Každý jiný lid si chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy. Občas se setkáme se zprávami o pronásledovaných křesťanech. Možná jste zaznamenali příběh misionáře Petra Jaška, který byl zajat v Súdánu a v současné době s ním probíhá soudní proces za jeho činnost. Za jeho určité odhodlání a statečnost, také asi uslyšel podobné Slovo: 5Každý jiný lid si chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy. Tady je prorok realista. Je mu jasné, že ne všichni o tom pravém adventu vědí. Je mu jasné, že ne všem kněžím a prorokům se daří a podaří o tom pravém adventu skutečně zvěstovat. Je mu jasné, že náboženská různost a různost názorů je prostě realita. 5. Všickni zajisté národové choditi budou jeden každý ve jménu boha svého, to neznamená, že by se Pán Bůh nedokázal oslavit, to znamená, že nám Pán Bůh dává svobodu. A projevem této svobody je také obrácení, někteří z nás s tím máme osobní zkušenost, a celkem nedávnou. A projevem této svobody je také znovu-objevování té cesty, kterou jsme nějak přijali ve víře v rodině. A k nám všem přichází Pán Ježíš. K nám všem přichází to Slovo. K nám všem přichází Beránek Boží, kterého evangelista Jan zvěstuje, jen se objeví. (J 1:29.36)

A tak i na základě dnešního prorockého Slova prosme Ducha Svatého, aby s ním pracoval v našem srdci; protože i přes tu naši bídu, roztříštěnost a také nestálost k nám novu přichází. A tu spravedlnost bude mezi námi konat Pán Bůh. A to také znamená, že shromáždí Hospodin všechny i z těch nejvzdálenějších zemí a národů a sám nás tím soudem provede, pak odložíme kopí a jiné zbraně a budeme se moci v klidu chopit radlic a vinařských nožů, které jsou vším jiným než znakem nutnosti boje a agrese. Všechno tohle jednou přijde, jen v duši někde uvnitř nám má právě znít nad tímto vším ten chvalozpěv, který v nás tuto naději dovede v našich životech až ke konečnému vítězství. A prosme Ducha Svatého, aby si to naše dobré konání použil ke svému dílu, tak jako si použil prosté pastýře i pohanské hvězdáře ke své slávě o Vánocích.

Modleme se.

● Píseň: 267 Rosu dejte, ó nebesa
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví