Přinášíme novoroční kázání prof. Jaroslava Vokouna z našeho sboru. Toto kázání bratr profesor ještě užíval, proto je přinášíme až nyní.

1Kor 10,(7-)12-14

Slyšeli jsme slova varování těm, kdo si myslí, že stojí pevně, a slyšeli jsme krásné zaslíbení o věrném Bohu, který nedopustí, abychom byli zkoušeni nad své síly.

A toto varování a toto zaslíbení jsme slyšeli zarámované dvojí výzvou, abychom nebyli modláři.

Toto zarámování je důležité – komentátoři Kralické Bible upozorňují, že zde nejde jen o obecné varování a obecné zaslíbení, ale že to jsou slova specielně do korintské situace a problémů korintské církevní obce.

A když vám zde tato slova vykládám, je to proto, že doufám, že jsou to slova i do vaší situace, že i zde je koho varovat.

 

To může znít překvapivě, ale je tomu tak: Ti, které apoštol varuje, jsou celkem vzato velmi dobří křesťané, a apoštol to uznává. Jasně říká na jiných místech listu, že jsou bohatě obdarovaní duchovními dary, že mají pravé poznání a že z tohoto poznání vyvozují správný závěr, to znamená, že je Kristus osvobodil a že z toho plynou velké důsledky pro jejich každodenní život.

To je přece veliká věc – bohaté duchovní obdarování, správné poznání, vyvození důsledků pro život, totiž svoboda v Kristu – kéž by to platilo o nás všech!

Apoštolova varování počínaje osmou kapitolou se vztahují až k některým podobám toho, jak žijí svou svobodu v Kristu. Je dobře, že tuto svobodu v Kristu mají, to je cílem našeho zvěstování!

Ale vyvozují z ní některé důsledky, které jsou bezohledné ke slabým ve víře a ohrožují víru slabých. A vyvozují z ní některé důsledky, které ohrožují i jejich vlastní víru - a o to jde v dnešním čtení.

Svoboda těchto korintských křesťanů je obdivuhodná. Správně rozpoznali, že bohové tohoto světa nic nejsou, a že tedy ani nic neznamená jedení masa obětovaného modlám, klidně je mohou svobodně sníst.

Ale ve své chvályhodné odvážné svobodě jdou ještě dál a zde už je musí apoštol Pavel varovat: Nebuďte modláři! Nevydávejte se v nebezpečí, kde bude ohrožena vaše víra!

A jako dříve v tomto listě apoštol jasně napsal, že postojem křesťana není útěk ze světa, tak zde naopak napíše doslova: utíkejte před modlářstvím!

 

A tak tedy předpokládám, že zde mezi vámi je mnoho těch, kdo stojí pevně ve víře, neutíkají ze světa, ale odvážně užívají své křesťanské svobody ve světě. A  také předpokládám, že potřebujete slyšet i apoštolovo varování z dnešního úryvku z 1Kor: „A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.“

 

Odvaha korintských křesťanů je namístě, apoštol k ní v tomto listě jinde i vyzývá: „Bděte, stůjte ve víře, počínejte si zmužile, buďte silní.“

Není tomu tak, jak bychom asi jeho varování četli v našich končinách, kde každého odvážného hned varujeme, a podle toho to  pak vypadá v církvi i ve společnosti. Odvážná víra, osvědčující svou svobodu ve světě, je cílem našeho zvěstování! Apoštolova slova neplatí ustrašeným křesťanům a církevním funkcionářům, kteří jen hledí na ty odvážnější a čekají, až špatně dopadnou a potvrdí se jim, že je lepší být opatrný a do ničeho neobvyklého se nepouštět.

Naopak, apoštol vyzývá k tomu, abychom stáli ve víře, ale současně byli přiměřeně obezřetní. V listě Řím píše slova, která by mohl právě tak napsat do Korintu: „Ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se.“ Ale také jim říká, na kterém základu stojíme bezpečně: Skrze našeho Pána, Ježíše Krista, skrze něhož také máme vírou přístup k této milosti, ve které stojíme a chlubíme se v naději Boží slávy. Milost, ve které stojíme! A v 1Kor 15 jim apoštol připomene, že stojí na základu evangelia o vzkříšení Ježíše Krista:

„Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám kázal, které jste přijali a v němž stojíte. To je pevný základ pro naše odvážné výlety do světa.

Stůjte s bázní – tak to shrnuje výzva ve východní křesťanské bohoslužbě.

 

Odvážným a pevně zakotveným ve víře v evangelium však platí i varování před nebezpečími, do kterých se vydávají a v němž jim hrozí pokušení, tzn. v Novém zákoně především pokušení odpadnutí od víry v Krista, v návratu ke starému modlářství. A zvláště to pak znamená nadlidská pokušení konce časů, kvůli nimž nás Pán vyzývá, abychom se modlili: Neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

 

Ta první pokušení jsou, jak říká apoštol, „lidská“, což překladatelé i vykladači obvykle chápou jako „lidsky zvládnutelná“. Nelze se vymlouvat na lidskou slabost, nepotkalo vás pokušení nad lidské síly.

Ale pak jsou i ta druhá, která souvisí s tím, že nás zastihl konec časů, poslední dny, o kterých mluví už Starý zákon a o jejichž nebezpečích mluví i Mesiáš Ježíš. To jsou pokušení nadlidská, v nichž by nebylo vůbec možno obstát, „kdyby Bůh nezkrátil ty dny“.

 

„Toto pak všecko napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa.“ KRAL „To všechno bylo zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků„. B21

 

Právě pro tato nadlidská pokušení, do nichž v posledních časech vstupujeme, platí zaslíbení o Boží věrnosti, která nám mohou být oporou v naší každodenní odvaze víry:

„Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.“ KRAL  „Věrný je Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste ji mohli unést“. NBK „Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát“. ČEP „Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát“. B21

 

Utíkejte před modlářstvím, čili neuvádějte sami sebe zbytečně do ohrožení víry, neprovokujte drze Boží zachraňující jednání!

Ale ve zkouškách a pokušeních, která na vás přijdou, pevně věřte v Boží zaslíbení a Boží věrnost. Bůh dovolil satanovi, aby zkoušel Joba, ale vždy satanovi stanovil hranici, za kterou nesmí ve svých zkoušeních jít. Na to se můžete spolehnout, že Bůh je věrný a připraví vám východisko ze zkoušky – jako jednotlivcům i jako sboru a církvi, pokud budete stát ve víře!

 

Kraličtí komentátoři zdůrazňují, že apoštolova slova platí do určité situace, a že neplatí tak obecně jako apoštolova slova z Římanům 8. Ale apoštolova slova z Řím 8 jistě platí také do situace těch, kdo odvážně stojí ve víře, proto si je můžeme přivlastnit i my a spoléhat se na ně jako na zaslíbení ve zkouškách, které nás čekají:

35. A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
36. Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití. 37. Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval. 38. Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, 39. Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.

+Amen!