● Úvodní sloka
● Vstup: Ž 121 Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? 2Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. 3Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. 4Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. 5Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. 6Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. 7Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. 8Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
● Píseň: 521 Prozpěvuj, ó věrná duše
● Modlitba: Modlitba želvy
Buď trochu trpělivý, milý Bože, už jdu.
Přirozenost se musí brát taková, jaká je.
Já za ni nemohu. Nechtěl bych ovšem kritizovat domek na svých zádech. Je na něm něco dobrého. Ale uznej, Pane, že je hrozně těžké jej nést.
Dej však, aby tento krunýř a mé srdce nebyly pro tebe úplně uzavřeny.
Amen
● Čtení: Ex 16:2-31 2Celá pospolitost Izraelců na poušti opět reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. 3Izraelci jim vyčítali: „Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem.“ 4Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli. 5Když budou připravovat, co přinesou, ať je toho šestého dne dvakrát tolik, než co nasbírají každodenně.“ 6Mojžíš a Áron řekli všem Izraelcům: „Večer poznáte, že vás z egyptské země vyvedl Hospodin. 7A ráno spatříte Hospodinovu slávu, ačkoli slyšel vaše reptání proti sobě. Co jsme my, že reptáte proti nám?“ 8Pak Mojžíš dodal: „Poznáte to podle toho, že vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb, ačkoli slyšel reptání, jak jste proti němu reptali. Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu.“ 9Áronovi Mojžíš řekl: „Vyzvi celou pospolitost Izraelců: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“ 10Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva. 11Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12„Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: ‚Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘“ 13Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. 14Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. 15Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?“ (To je: „Co je to?“) Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm. 16Hospodin přikázal toto: Nasbírejte si ho každý, kolik potřebujete k jídlu. Každý vezmete podle počtu osob ve svém stanu ómer na hlavu.“ 17Izraelci tak učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. 18Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval. 19Mojžíš jim řekl: „Nikdo ať si nenechává nic do rána!“ 20Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali. To však zčervivělo a páchlo. Mojžíš se na ně rozlítil. 21Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to. 22Šestého dne nasbírali toho chleba dvakrát tolik, totiž dva ómery na osobu. Tu přišli všichni předáci pospolitosti a oznámili to Mojžíšovi. 23Ten jim řekl: „Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána.“ 24Uložili to tedy do rána, jak Mojžíš přikázal. A nezapáchalo to, ani se do toho nedali červi. 25Mojžíš pak řekl: „Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic. 26Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Ten den nebude nic padat.“ 27Když přesto někteří z lidu sedmého dne vyšli, aby sbírali, nic nenašli. 28Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů? 29Hleďte, vždyť Hospodin vám dal den odpočinku. Proto vám dává šestého dne chléb na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa.“ 30Lid tedy sedmého dne odpočíval.31Dům izraelský pojmenoval ten pokrm mana. Byl jako koriandrové semeno, bílý, a chutnal jako medový koláč.
● Píseň: ZpCh 80 Pojďte ke mně všichni
● Slovíčko pro děti
● Kázání: J 6:1-15
1Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. 2Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. 3Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Byly blízko židovské svátky velikonoční. 5Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ 6To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. 7Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ 8Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ 10Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. 11Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. 12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ 13Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. 14Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ 15Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.
Kdekoli Pán Ježíš cestoval, tam si ho našli lidé. Evangelisté používají dokonce slovo „zástupy“. Kéž by to bylo prorocké Slovo i pro dnešní církev. Spíš máme zkušenost, že Pán mluví k jednotlivým lidským srdcím a ještě se nám zdá, že nějak pomalu.
1Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. 2Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Už jsem někde zmiňoval, že jej někteří mohli chápat hlavně jako divotvůrce, šamana, zázračného muže. Jako i zde po okolí působila v minulosti paní s léčitelskými schopnostmi. A takto se za Pánem Ježíšem vydává zástup zahrnující také tyto nemocné. Vydává se za ním v naději. Naděje v uzdravení není jistě žádná malá věc. Ale Pán Ježíš ukazuje ještě na větší věci. A nejen že by jenom konal zázraky. Evangelista Jan mluví o znameních. Tedy o takových činech, které něco znamenají, mají nějaký význam. Aby ukázaly právě smysl a dosah jeho služby.
3Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Podle vykladačů měla hora 3000 stop, tedy asi 900 metrů. Takže to byla docela slušná pouť, pokud šli od hladiny jezera.
Co spojuje lidi Starého Zákona, Nového Zákona i nás, jsou otázky. V dnešním prvním čtení jsme četli o daru many na poušti. Man hú? Co to je? ptali se Izraelci. Co to je? ptáme se někdy, když slyšíme neobvyklé Boží Slovo. (Na biblické hodině v Příslovích to asi občas zažíváme.) Co to je? může se zeptat náhodný posluchač, nevěřící známý, …A zástup se asi ptal: Kdo to je? Dokonce o učednících čteme třeba v příběhu utišení bouře, že se také ptali: Kdo to jen je, že jej poslouchá vítr i moře?
A evangelista Jan nám dává odpověď: Je to ten chléb, jehož se nám dostává z nebe. A také byly blízko židovské svátky velikonoční. 5Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ 6To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Kde nakoupit chléb, jsme-li u samotného zdroje, je však již záležitost víry. A právě tu, kdybychom chtěli vážit a počítat, mnoho neuspějeme. Však se podívejme, jak nejprve uvažuje učedník Filip:
„Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Dvě stě denárů, to by bylo asi sto tisíc korun. Takže asi čtyři tisíce bochníků chleba. Ani tolik by ale nestačilo pro celý zástup…
8Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: 9„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Situace se zdá nadále bezvýchodná. A tu Pán Ježíš říká: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. 11Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Podle evangelisty Jana rozdílel sám. Jakoby zde mělo být zdůrazněno, že on sám je Hostitelem těch hladových a nic nechápajících lidí. Snad si toho ani nevšimli, snad to brali jako samozřejmost, zdá se, že ani nepoděkovali. A Pán Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Na každém tomto slově, na každém tomto kroku je velký důraz: vzal, vzdal, rozdílel – a teď pozor: kolik kdo chtěl. Při hostině s Pánem prostě nechybí. A chybí nám? Možná něco ano. Ale některé věci, byť jsou také darem od Pána Boha, zase dokážeme vyhodit. Sledoval jsem svědectví Volyňských Čechů, kteří nechápali, že někdo nechává starý chleba. Nechápali, jak vůbec může chleba zbývat, když pak stejně už nejde většinou použít k jídlu. A takto je to po celém světě, že někde je dostatek a nadbytek, jinde zase nedostatek. A já jsem sice předtím vypočítal, kolik chleba tak mohli mít, ale evangelista Jan k nám docela pravděpodobně mluví symbolicky. Mluví o dostatku – a jak zjistíme, také dokonce o nadbytku. Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína, říká Pán u Lukáše 6:38. A my za to zapomínáme poděkovat. Samotné slovo eucharistie i v dnešní řečtině znamená dík, poděkování.
A i ze dvou chlebů a pěti rybiček udělá Pán Ježíš hostinu. A „postačí“ k tomu i dar malého dítěte: 9„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ A tu se ukazuje, že v situaci, kdy se nám samotným zdá, kolik toho máme málo, se může objevit nenadálý host, najíme se všichni a ještě zbyde.
12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Bratři kraličtí tu krásně poeticky říkají: 12. A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou. Aby nezhynuly ani zástupy, ani ten zázračně rozmnožený chléb, posílá Pán Ježíš učedníky. A posílá tak také nás: 13Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. A Jan zde jako jediný z evangelistů zmiňuje dokonce nepochopení těch lidí: Oni vidí zázrak na vlastní oči a říkají: 14Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ 15Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. – Aby prošel tu cestu. Aby na té cestě ukázal, že pro malé přišel jako malý, pro nemocné vzal na sebe naše nemoci, pro Židy byl Židem, pro Řeky se stal Řekem a podle posledních výzkumů také mluvil řecky. – Pán Ježíš přichází ke všem lidem a také i k nám. Jde nám naproti.
A i když jsme na tom v životě víry jako ta želva z úvodní modlitby, Pán Ježíš o nás ví, když k němu přicházíme. A i když nás předchází či se snad odchází modlit na vysokou horu, neztrácí nás ze zřetele. Ani děti, vždyť chléb měl mezi všemi lidmi, těmi dospělými poslouchajícími kázání, kdo? Malý chlapec. To si zapamatujme: Pán Ježíš nepřichází na oslavu, ale ve skromnosti. Ne se zbraněmi v rukou, ale s chlebem a rybami, s vodou na umývání nohou a vůbec s věcmi, které se nehodí ke králi.
15Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem – to zní krásně, oslavně, jako akt víry, ale asi už od evangelisty Jana víme, že o Pánu Ježíši je zvěstováno něco trochu jiného. Že Pán Ježíš je od počátku evangelia zvěstován jako Beránek Boží, že se nám hned na začátku předestírá jeho cesta, která není u Jana tragédií vyprávěnou v opačném sledu, ale svědectvím o Boží oběti a Božím vítězství.
Prosme Pána Boha o to, aby nám dal sílu svého Svatého Ducha. Když někdy nechápeme. Nebo když se k jeho Pravdě dostáváme pomalu jako ta želva. Vždyť nakonec i na poušti chutná jeho chléb jako medový koláč. A nezhyne, ale bude rozmnožen také i do našich rukou.
Modleme se.
● Píseň: 244 Ve jméno Krista doufáme
● Liturgie VP
● Ohlášky
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání
● Závěrečná píseň: 621 Za ty, kdo hladem trpí a bídou
● Postludium
Komentáře