● Tradiční píseň 366:1
● Vstup: Ž 127
● Píseň: 508 Já ztracený a chudý
● 1. čtení: Dt 10:17-22

● Píseň: Zp 18 Doufej v Hospodina

● Kázání: Lk 6:36-42

36Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 37Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. 38Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ 39Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? 40Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. 41Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? 42Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

Stalo se vám někdy, že jste něco mysleli upřímně a nikdo vám to nevěřil? Často můžeme procházet situací, která není lehká. Situací, kdy se nám zdá, že nám druzí házejí klacky pod nohy. Nebo jako by nás chtěl někdo odsoudit. Třeba to tak vůbec není – ale nám se to nemusí líbit. Nebo se také může stát, že si nikdo nevšímá toho, co se děje okolo nás a že ty problémy dokážeme vidět jen my. Když vidíme něco nepěkného, jistě nějak zareagujeme, přivoláme pomoc nebo sami zasáhneme. A když někoho blízkého trápí něco v oku, budeme přemýšlet, jak mu pomoct, hledat kapky do očí a tak dále.

Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec. Jak my můžeme být stejní jako Pán Bůh? Nemůžeme. Ale můžeme se ptát po jeho vůli. Co to znamená? Ptát se na tu cestu, která je ve víře, naději a v lásce. Ve víře v dobro a pravdu, ve víře, která posiluje a zvedá tam, kde by se jinak neměl člověk čeho zachytit. V naději pro každý nový den, kdy je nám darováno slunce, abychom viděli na cestu očima i srdcem. V lásce, která posiluje i navzdory vnějším okolnostem, stavu bankovního konta nebo výsledkům u lékaře.

K tomu milosrdenství nám dává Pán Ježíš několik příkladů, situací, ilustrací. Co nám říká?

Nesuďte a nebudete souzeni. A my bychom se asi zeptali: kde je spravedlnost? Kde je spravedlnost, když se potřebujeme někoho zastat proti nespravedlnosti, křivému obvinění, násilí, tehdy snad nemáme soudit? Tak to asi není. Spravedlnosti se zastat máme, jen tu spravedlnost samotnou nemáme my v rukou. A že při tom musíme a máme začít u sebe, nám říká Pán Ježíš hned vzápětí:

36Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. A to ještě přitom nemáme soudit? Míry Božího odpuštění asi dosáhnout nemůžeme, ale odpuštění Boží má pro nás být inspirací na každý den.

37Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Jistě se zde nejedná o přehlížení trestných činů, ale o neodsuzování člověka. I ve věznici dochází k obrácením, i Kain, první vrah, dostal znamení, aby jej nikdo nezabil. První případ vraždy v dějinách následuje první případ amnestie. Ani my nejsme odsouzeni, ale smíme být teď a tady, u Božího Slova, které dodává naději. Které dává sílu. Které pozvedá.

37Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Souzení či nesouzení a odpuštění je zde spojeno, tak jako na nás Pán Ježíš hledí s láskou a říká: Ani já tě neodsuzuji. Takže tam, kde to zní jako karmický zákon, zákon akce a reakce, je nám dáno řešení: je nám poskytnuto milosrdenství.

38Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ Teď se zdá, jako by tu byl dvojí metr. Pán Bůh nám jako první, tedy ze své milosti, dává natlačenou, natřesenou, vrchovatou plnou míru. A pak je řečeno, že takovou mírou, jakou dáváme my, dá on nám. Do klína, symbolu plodnosti, nového života. Tohoto nového života smíme užívat z Boží milosti a Pán Bůh nám dá a naměří, když užíváme ke štědrosti z jeho často nezasloužených darů. A bude nám dáno za naše dávání, to je druhý rozměr. Když milujeme, nezavrhujeme, odpouštíme. Jistě že bychom si neměli nechat to všechno, co je nespravedlivé, co se děje neprávem, jen padat na hlavu – Bible nám neupírá právo na vlastní názor, na hněv, na vyjádření nespokojenosti. Nejsme a nemáme být otroky lidí. Když dochází k nespravedlnosti, můžeme a máme se ozvat. A je pochopitelné, že ten konkrétní člověk nám často leží v žaludku. Ale nesnížit se k tomu, abychom s ním sami jednali nespravedlivě.

Pán Ježíš pokračuje podobenstvím, které zdánlivě nesouvisí, otevírá nám však odpověď na mnohé otázky:

39Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy? To může docela dobře vypovídat o člověku před obrácením. Otevírá se zde však možnost:

40Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. To zní poměrně tvrdě, ale křesťan jako žák Pána Ježíše ani nepotřebuje být nad učitele, nad Pána. Křesťan, kristovec, byla vlastně původně nadávka. Ale my se nemáme za co stydět, za to, že slyšíme Kristovo Slovo. A když následujeme Pána Ježíše, víme, že on se přece také spravedlivě hněval, zpřevracel třeba stoly směnárníků v chrámovém nádvoří, ale jak říká apoštol Pavel: Hněváte-li se, nehřešte. Svůj hněv můžeme dát najevo i bez takových reakcí a postojů, které by nebyly hodny ani nás, ani toho, na něhož se zlobíme. Je to těžké. A zaznívají nám zde poměrně známá slova:

41Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Tento verš jako by odpovídal na to naše souzení. Ne že bychom neměli napravovat nedostatky, ne že bychom neměli vychovávat své děti. Ale neměli bychom podle toho nikoho soudit a odsuzovat. – Ne že bychom měli být naprostí pacifisté a neměli bychom soudit zločince. Ale nebrat ani zločincům právo na obrácení. Nebrat ani tomu, kdo nám ublížil, právo na smír, právo na nový začátek. Vždyť i ten, kdo nám ublížil, může začít nový život. A ano, v zemi má panovat právo a zákon, ale my nemáme soudit toho jednotlivého člověka. I já ale přiznávám, že je to někdy těžké a že se to často ani mně nedaří. – V Písmu máme inspiraci, Slovo Kristovo do této situace:

42Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. A my jsme pozváni na cestu. V podobenství je pyšný člověk osloven: „Pokrytče!“ Tvrdé slovo. Ale nemá nás odsoudit. Slovo Kristovo je tu pro naši cestu, i pro pomoc bližnímu. Takže ano, čteme zde o pokrytectví, ale důraz je zde na to jednání, ne na odsouzení konkrétního člověka. A tak nás ani Kristus nedosuzuje. A čteme podobenství, a to je pozvání na cestu. Pozvání na cestu odpuštění. Tato cesta začíná milostí Boží. Tato cesta začíná Boží nabídkou, Boží milostí, otevřenými dveřmi obrácení. Proč otevřenými dveřmi obrácení? Dary víry jsou zde z Boží milosti, odpovědět na ně je však náš krok. Krok víry. Víry, v níž se můžeme podporovat. Víry, v níž se můžeme podpírat. Života víry, v němž můžeme jít společně. Tou cestou je nesoudit, jít s druhými, spolehnout se na tu pomoc Boží, nevynášet definitivní soudy a odsouzení, odpouštět. To není jen povinný katechismus. To je i cesta pro nás. Stejně i my nejsme zavrženi. Nejsme odsouzeni. Je nám odpuštěno. V Kristu nejsme odsouzeni, jsme vysvobozeni, je nám odpuštěno. Dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Z Boží milosti nám spadnou do klína věci, za něž můžeme vzdávat díky. A jako dobré pravidlo, Tóra, je nám dáno to Kristovo Slovo o odpuštění. Podobenství života s druhými. Tóra bylo původně rákosové měřítko, pravítko z rákosu. A takovýto Zákon je pro nás v milosrdenství našeho nebeského Otce. Abychom takovou mírou, kterou je pro nás Tóra, měřili i svým bližním, a tak se do toho natlačeného a natřeseného koše vešly dary milosrdenství. Mezi nimiž je ale i zastání se práva utlačovaných a všech Božích dětí, pro něž je svět moc rychlý, krutý, bohatý, netolerantní a sobecký.

● Píseň: 480 Srdce k srdci, spěšte spolu
● Staré irské požehnání: Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly. Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas. Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách. Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku. Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost. Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý. Amen.

● Závěrečná píseň: Zp 18 Doufej v Hospodina