Tradiční píseň 366:1
Vstup: Ž 27:7.9b
Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj
1. čtení: J 7:37-38
Píseň: Zp 16/Sv 51 Dnes jdu k Tobě, Pane můj
Kázání: Lk 5:1-11

Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.

Budeš lovit lidi. To je na začátek Slovo dosti šokující. A někdo by je mohl hned na první poslech odmítnout: Lidi loví pojišťováci a telemarketing. A dnes se opravdu zdá, že by bylo potřeba to Slovo nějak zjemnit, přepsat pro dnešní dobu. Ale zkusme si to slovo lovit přeložit takto: Budeš uchvacovat lidi mocí Boží. Aby moc Boží lidi uchvátila, překvapila. Právě tam, kde je člověk sám. Kde jsme my sami. Právě tam, kde jako bychom volali do hluboké studny. Jako bychom vytáčeli vypnutý telefon. Ale to Slovo Budeš lovit lidi neznamená lidi zotročovat. Německý filosof Friedrich Schleiermacher hovořil o tzv. absolutní závislosti, absolutes Abhängigkeit. My smíme viset na Pánu Bohu, protože máme na kom viset. Ne že musíme na někom viset, ale můžeme být na Pánu Bohu závislí, aniž by nám on sám bral svobodu.
Vždyť on stvořil tuto zemi, dal člověku svobodu, aby pojmenoval zvířata a žil dobře v Boží vládě.
V tramvaji nebo v trolejbuse najdeme nápis CESTUJÍCÍ JSOU POVINNI SE ZA JÍZDY DRŽET. A když říkáme někomu „Drž se“, přejeme mu jistotu jeho konání, pevnost jeho kroků a úspěch. Takže my jsme byli uloveni z vody smrti a pokřtěni ve vodě života, abychom se mohli držet, abychom se neutopili. A co znamená ten lov? My z Boží milosti máme příležitosti, to jsou ty ryby, které jsou pro nás, i když někdy lovíme celou noc. Mistře, Pane Ježíši, namáhali jsme se zbytečně, chce se nám často říct. Třeba se bojíme hlubin. Třeba se nám zdá, že v hlubinách žádné ryby nejsou. A takto také můžeme asi prožívat různá dlouho nenaplněná očekávání, kdy už to chceme zabalit, uvázat loďku u břehu a přitom nevíme, jak přežijeme do dalšího dne. A prožijeme třeba bezesnou noc, kdy nás něco trápí a nemůžeme spát. Přichází k nám však Pán Ježíš a říká nám:

Zajeďte na hlubinu a spusťte své sítě k lovu. V dnešním čtení jsme svědky rybolovu a jako suchozemci to můžeme vnímat už jen jako zajímavý, možná napínavý příběh. Ale podívejme se, koho si Pán Ježíš povolává. Rybáře. Pro starověkého člověka znamenalo moře nebezpečné místo, kde sídlily podsvětní příšery a celé moře bylo jedním velkým ohrožením. A rybáři byli skoro spodina společnosti, lidé zahrávající si s nebezpečnými živly. A tak když někdy prožíváme pocit prázdnoty, hledáme nějaký opěrný bod a jsme jako ti rybáři na rozbouřeném moři, smíme vědět, že za námi, do naší situace, přichází Pán Ježíš. Do naší situace. Na naši plavbu.     
Zajeďte na hlubinu a spusťte své sítě k lovu. Pán Ježíš boří naše zaběhlé představy, jistě už mnohokrát lovili na stejném místě, navíc příběh se odehrává za bílého dne, v čas pro lov nepříliš vhodný. A kromě toho to, že nic nechytili, mohlo také znamenat, že se do sítě připletly různé chaluhy a další věci, které nejsou k jídlu a jsou jen nepotřebné. Tak se i nám do sítě našeho života zaplete a zanese různý spam, voňavé reklamy, naše vlastní vzdušné zámky a jednoduše jakékoli nepoužitelné věci, až to volá po generálním úklidu. Jen ty ryby pořád nikde. Člověk by to nejraději zabalil. Nečeká nic dobrého, jen hory nádobí, prádla, účtů, lítání po úřadech a po doktorech a kdovíco ještě. No nic, prodáme loďku a sítě a bude pokoj. Ale tu k nám přichází Pán Ježíš, bere nás za ruku a říká nám:          
Zajeďte na hlubinu a spusťte své sítě k lovu. Učedníci tedy poslechnou a síť se jim trhá pod nákladem ryb. Z hlubiny, navzdory tušenému či zdánlivému nebezpečí, se najednou vynořuje Boží dar. I když někdy lovíme a hledáme důležité věci pro život, není zbytečností ani ostudou přitom čekat na Pána, až nám ukáže, kde nalovit, i když je to často hlubina, do níž bychom se sami báli pustit. A tato naděje trvá, i když občas ulovíme nějakou tu chaluhu nebo pohozenou plechovku. Jsme zváni na cestu:        
Zajeďte na hlubinu a spusťte své sítě k lovu. Jsou situace, kdy se můžeme bát i hlubin vlastní duše. Ale máme vědět, že při tom všem je s námi Pán, my mu můžeme a máme naslouchat a také odpovědět: „Na tvé Slovo spustím sítě.“ S Boží pomocí můžeme lovit a získávat i tam, kde je to pro nás neznámé, kde se ocitneme poprvé, kde bychom se za bílého dne i v noci (jako ti rybáři při lovu) mohli také bát. Nebo když procházíme různou temnotou, máme depku a řekli bychom Pánu: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ To Pán Ježíš ví. Ale přijímá nás, jako přijal rybáře. Přijímá nás, jako přijímal opomíjené. A používá k tomu místních podmínek: Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského. A Pán Ježíš vymyslí dobrou věc, vstoupí do loďky a učí z této plovoucí kazatelny. Byl to dobrý nápad, zvuk se totiž nejlépe nese přímo nad hladinou.
Budeš lovit lidi, říká Pán Ježíš Šimonu Petrovi. A i o jeho druzích čteme: Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. A tak se modleme za to, abychom našli tu vodu života a nad ní uslyšeli nést se Boží hlas.
Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět
Poslání: 1Te 5:9-11
Požehnání: Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý. Amen.
Závěrečná píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest