● Tradiční píseň 366:1
● Vstup: Iz 43:1 1Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
Iz 42:2 2Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. 3Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.        
● Přivítání  
● Píseň: 198 Pod ochranou Nejvyššího
● Modlitba
● 1. čtení: Sk 1:10-14 10A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu 11a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ 12Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. 13Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. 14Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.
● Píseň: Zp 37 Chvalte, služebníci
● Slovíčko pro děti
● Kázání: Mt 10:1-4 Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. 2Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon, zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, 3Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, 4Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.

V dnešním Evangeliu jsme právě dočetli seznam jmen. Jaký pro nás mají smysl, co se za nimi skrývá, jakou přinášejí zvěst? Věřím, že evangelista Matouš nám chtěl předat příběhy lidí. Příběhy lidí, kteří byli povoláni a ovlivněni Pánem Ježíšem, známe je jménem. Dvanáct učedníků, pro židovské Matoušovy posluchače či čtenáře vlastně nový Izrael (symbolickým číslem pro dvanáct izraelských kmenů). Představují se nám jmény, někteří jsou také přeznačeni. Před Pánem Bohem mají jméno! Jsou přijati!

A týká se to i nás. I když jsme byli od rodičů pojmenováni a také v církvi pokřtěni třeba pod jiným jménem a máme jména latinská, řecká atd., Pán nás tímto jménem zná. Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj, jsi má.“ A to jistě uslyšeli i učedníci. Pán Ježíš je povolal. A povolal také nás. Podívejme se, koho si povolal.

Šimon – Gn 29:33 Vyslyš-Bůh (ve SZ syn Lei a Jákoba). Pojmenovaný jako Petr – skála. Jak víme, ta skála se také povážlivě zatřásla – vždyť Petr, podle tradice vlastně první papež, také zapřel svého Pána. Bál se veřejného odsouzení, poškození vlastní pověsti. Ale Pán Ježíš jej vlastně staví do služby, do povolání, a tak i svému učedníku přináší druhou šanci. To je silné Slovo, které platí i nám. K obrácení a naslouchání novému povolání.

Ondřej – řecky „mužný“. J 1:42 první známý misionář ve vlastním domě. Takto jsou povzbuzováni i další v apoštolské době, kdy Pavel píše o tom, že věřící partner posvěcuje partnera, manžela či manželku nevěřící (1Kor 7:16). Ovšem ten mužný má právě na základě své víry jednat rozumně a zodpovědně. K tomu máme v Písmu mnohá slova povzbuzení – a na druhou stranu už i Starý Zákon ví o statečných ženách a opěvuje je třeba 31. kapitola knihy Přísloví – i tam se dostaneme při biblické hodině.

Jakub Zebedeův – jako Jákob, „Bůh vládne“ nebo podle jiných vykladačů „ať Bůh ochraňuje“. Podle tradice se vydal na misii do Španělska a je pohřben na známém poutním místě v Santiagu de Compostella.

Jan – oba Boanerges, synové hromu, protože dle Lk 9:54 chtěli seslat oheň na samařskou vesnici, která odmítla Pána Ježíše přijmout. Ale to Pán Ježíš těmto hromotlukům nedovolil. Také na svědectví nám, že pomsta i ve věcech zjevně špatných, které se dějí nám či našim bližním, tato pomsta že patří Hospodinu a před Boží soud. Ne že bychom se neměli ale zastat spravedlnosti, jen ne sesílat blesky.

Filip – milovník koní, podle Sk 6:5 byl mezi prvními diakony, pokřtil etiopského dvořana, kdy mu předtím vysvětloval Písmo. Třeba jsou kolem nás také lidé, kteří chtějí číst Písmo, ale v Genesi se zaseknou u rodokmenů a nemají nikoho, kdo by jim Písmo vyložil.

Bartoloměj (u Jana nazývaný Natanael) – podle tradice patron Arménie, jinde také apoštol Egypta, se narodil v Káni Galilejské a u Jana jej Pán Ježíš nazývá „pravým Izraelitou“ (J 1:47). Sv. Jan Zlatoústý (Chrysostomos) dokládá jeho kazatelské působení v Egyptě i v Arménii, kde také zemřel. Je také patronem krejčích.

Tomáš – dvojče, ale není jasno čí. Znám vyznáním z Jana, tzv. nevěřící Tomáš, což ale není tak úplně přesné. O Tomášovi vlastně víme z Bible skoro nejvíc, on sám vlastně prošel něčím jako rychlou konverzí. Nevěřil svědectví svých bratří, učedníků. Ale pak, možná jste to viděli ve filmu, přichází velká změna, obrat, vlastně obrácení. Právě v tom vyznání víry: „Můj Pán a můj Bůh.“

Celník Matouš – jméno znamená „Boží dar“. Lukáš 5:29 říká, že ihned po svém povolání připravil velkou hostinu ve svém domě, kde byl i Pán Ježíš – říká: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ A to i bývalí kolaboranti s římskou mocí.

Jakub Alfeův či Kleofášův – o něm se zmiňuje například historik Eusebios, který uvádí, že díky němu mnoho Židů přijalo křesťanství. Stal se také biskupem v Jeruzalémě. A my můžeme přemýšlet nad tím, jak vydat svědectví svým blízkým a těm, s nimiž se setkáváme.

Juda Tadeáš – srdečný, vřelý, podle některých výkladů až „mateřský“. Podle tradice napsal list Judův a je patronem arménské apoštolské církve.

Šimon Kananejský – Vyslyš-Bůh, zélota, horlivec, Kananejský, vlastně takový židovský partyzán, odbojník proti Římu. Může nám být takto příkladem v úsilí, které člověk může a dokáže vynaložit pro víru, na druhou stranu příliš horliví lidé se stávají extremisty. Extremum je v latině vlastně výhonek, větvička, ta je daleko od hlavního kmene s kořeny, které máme zapustit v Kristu, jak říká apoštol.

Iškariotský Jidáš – muž z Kariotu či muž s dýkou, Jidáš jako Juda, jeden z praotců izraelských kmenů. Co je pro nás mocným svědectvím, Pán Ježíš už věděl, že jím bude zrazen, přesto mu neodpírá místo při poslední večeři. I když od ní potom odchází do temné noci, aby Pána zradil, vydal, za ten jidášský groš, jak se říká.

Milé sestry a milí bratří, máme tu dva seznamy. V tom prvním čtení ze Skutků když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu 11a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ 12Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. 13Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Stojí na počátku církve. 14Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. Všechny nás zná, kteří se scházíme v modlitbě, díváme se zpovzdálí ke kříži či stojíme pod ním, modlíme se v ústraní, na cestě, při nedělní směně či kdekoli jinde.

A proč to vlastně všecko vykládám: V hebrejském myšlení má jméno určitý význam a označuje člověka, ba přímo jeho osobnost. I tam, kde z tradice nevíme o učedníkovi nic bližšího než právě jen jeho jméno nebo třeba jen stručné legendy. Nicméně jsou to velmi rozmanité příběhy. A to je Slovo i pro nás: Že ať jsme my i naše jména jakéhokoli původu, Pán Bůh nás zná jménem a přijímá nás. Takové, jací jsme, syny hromu i milovníky koní, dále Marii, totiž milovanou, Magdalenu, totiž věž, stálou, jak už statečné ženy bývají.

Ale abyste se nebáli, že je to kázání jenom nad kalendářem: Především je o povolání učedníků. Soustřeďme se teď na to slovo povolání. Tak jako my máme nějaké povolání ve smyslu zaměstnání, také nás Pán nějak povolal a jsme postaveni do určité funkce, na určité místo, do určité pozice, kde o nás Pán Bůh ví a zná nás jménem.  A i tam můžeme a máme jednat podle Božího hlasu. Třeba apoštol Pavel se živil šitím stanů.

Je pro nás důležité právě to, že jsou učedníci zmíněni jednotlivě a také my jsme povoláni od Pána jednotlivě. Pán nás zná a zná naše obdarování i naše rezervy. Ale s tím vším přicházíme sem, abychom prosili, jako Kristus prosil za nás.

A pak také: Ten text, který se nám stal základem kázání, má ještě pokračování: A dal jim moc nad nečistými duchy.  Svým učedníkům dal Pán Ježíš moc – a to znamená nejen k mocným činům (1Kor 12), ale také k pomoci. Aby církev napodobovala Pána Ježíše. Apoštolové jsou povoláni a zde tak obšírně zmíněni, aby jednotlivě šli, uzdravovali a kázali. I když o tom kázání samotném čteme až později. Dal jim moc nad nečistými duchy, čteme zde. On ten nečistý duch, ať vypadá jakkoli, může být vyhnán Božím Slovem, slovem lidským vlídně promluveným, podanou rukou, pohlazením, objetím, utřením slz, silnou kávou po noci plné hrůzostrašných snů atd. A na cestu je nám to dnešní Slovo o učednících povolaných Pánem Ježíšem ke kázání a potěšování, jakož i zvěstování o počátku církve ze Skutků i s Marií ke společenství modlitby.

I my se také modleme.
● Píseň: 473A Vezmi, Pane, život můj

● Závěrečná píseň: 364 Ty svatý jsi Duch