● Tradiční píseň 366:1
● Vstup: Gn 1:31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
● Přivítání     
● Píseň:   158 Samému Bohu sláva, čest
● Modlitba
● 1. čtení: Gn 2:8.19-20 8A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.  19Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
● Píseň:  688 Odpusť
● Kázání: 2Kor 5:17-21 17Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 18To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. 19Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. 20Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 21Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.
Dnešní čtení k nám hovoří o nějakém počátku. To by nám mohlo být blízké, dost často něco začínáme, to je ta pozitivní varianta, a nebo se nám zdá až jako únavné, že stále začínáme ve spoustě věcí znovu. „Douklízím celý dům a mohl bych od začátku začít znovu,“ slyšíme třeba. Ale tak přece postupuje i Pán Bůh. Kdo je v Kristu, je nové stvoření, říká nám dnešní Slovo. A tak zde slyšíme tuto naději, potvrzení a svědectví o tom, že Boží dílo pokračuje. trvá. I když Pán Bůh uklidí v našem životě na jedné straně a někde jinde by zase mohl začít. A dělá to stále.

V době osvícenství si lidé naopak skutečně mysleli, že Bůh svět jen na počátku stvořil a dnes již do něj nezasahuje, tento myšlenkový směr se nazývá deismus. Ale to by nemohl apoštol Pavel mluvit o novém stvoření! O nové šanci! O novém startu!
17Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! Hle, je tu nové stvoření a nové tvoření, nová šance. A to se týká i uzdravení nebo nových zdravotních prognóz, vždyť Pán Bůh o nás ví, řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ To je apoštolská citace Dt 31:8, kde Pán říká ústy Mojžíšovými (podle ČEP): „Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“ A toto posílení je i součástí dnešního apoštolského Slova o smíření: 18To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. 19Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. To všechno je z Boha. Pán Bůh nám dal nový den. A co to smíření?
Kdo je v Kristu, je nové stvoření, říká nám dnešní Slovo. Co je to být v Kristu? Jan Kalvín říká, že být v Kristu je být v království Kristově, čímž míní to, jak říká, abychom v církvi byli v novém stvoření. Takže nemusíme být smutní, když se nám v životě něco nepodařilo. Nemusíme být smutní, i když zrovna stojíme po kolena v bahně. Přichází a stále znovu přichází to nové stvoření. Nové stvoření, které spočívá i na tom svátečním dni, který je nám darován z pouhé milosti. Na středečním setkání (nejen) nad Biblí jsme mluvili o Dni smíření, Jom kipur, kdy velekněz v jeruzalémském chrámu obětoval za hříchy všeho lidu. A pisatel listu Židům říká, že tímto pravým veleknězem, i když jeruzalémský chrám už nestojí, je pro nás Pán Ježíš Kristus. – A čtení k nám dále hovoří:
20Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Ne jen kněz, ne jen obětník, ne jen farář, ale každý z nás: 21Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Tedy kvůli nám, kvůli každému jednomu z nás. Ta zvláštní Boží spravedlnost je pro každého z nás.

Na místě Kristově vás prosíme… kdo koho prosí? A je to stále aktuální? Platí nám z Písma nějaká výzva, která by takto byla přímo pro nás? – Když si 2. list Korintským otevřeme, zjistíme, že jej píše Pavel a Timoteus, jeho spolupracovník. A je to stále aktuální? Na biblické hodině nad knihou Přísloví jsme mluvili o tom, že i když je Slovo Písma psáno v jiném kulturním kontextu, jeho základní smysl a cíl zůstává stejný. V každé době nějak promlouvá. Takže to Slovo je živé i pro nás. Na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem. Tedy není jako dříve potřeba neustálé rituální oběti, ale řekněme oběti srdce a jistě souvisí i s naší současnou bohoslužbou. Nejen s bohoslužbou svátosti Večeře Páně, ale s obětí srdce třeba v kajícné modlitbě. Ke které nás nevede pouze Pavel a Timoteus, ale kdokoli, s kým se modlíme nebo kdo nás přivede k zamyšlení. K zamyšlení o smíření. A takovéto zamyšlení zřejmě přimělo i apoštola Pavla napsat Druhý list do Korintu, z něhož máme dnešní čtení. Píše tento list, protože nestíhal se do Korintu vydat. A při této příležitosti podává apoštolské kázání a svědectví o smíření. Když i v předchozí 4. kapitole hovoří o tom, že nezvěstují sami sebe, nýbrž Pána Ježíše Krista jako Pána. A to je, řekněme, pramen práva, základ milosrdenství a základ odpuštění.

Na místě Kristově vás prosíme… kdo koho prosí? Takto bychom totiž měli prosit i my jeden druhého. To nám vlastně říká pokračování toho dnešního Slova: 18To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Tedy to Slovo o smíření je vlastně božské právo, základ oné božské Moudrosti, o níž vypovídá třeba kniha Přísloví. – Proč základ? Protože bez Božího přijetí a Božího odpuštění bychom byli hned odsouzeni Zákonem a už bychom se nedostali ani do kostela, nenaladili rozhlasové bohoslužby či nemohli už číst rozmnožované kázání.

A co znamená sloužit tomu smíření? Jan Kalvín k tomuto verši říká: Ti, kdož byli cizinci, mohou být přijati za syny (a dcery). A i když už Pán Ježíš přišel jako vykupitel, pak také máme v něm prostředníka Božího. To smíření se může a má dít a postupně se také děje, mezi Čechy a Němci, Srby a Chorvaty, mezi národnostmi v Kosovu a tak bychom mohli pokračovat. Jistěže nám tu situaci ani dnešní Slovo nechce malovat celý svět narůžovo.

 19Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. A tak když tady to smíření my máme zvěstováno, máme je také uskutečňovat my. Zvěstovat smíření, navzájem prosit o odpuštění a navzájem si odpouštět. A z toho není nikdo vyňat, i farář má neustále přemýšlet nad/před Božím Zákonem. A tak pokud jsme postaveni před otázku, kdo koho prosí, pak odpověď zní: Jeden druhého. Bližní bližního. Člověk člověka.

19Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Tedy Kristus neusmířil jenom církev. Nezvěstuje smíření třeba jenom Židům. Ale v Kristu Bůh smířil se sebou (celý) svět. A když se do toho světa nyní podíváme třeba prostřednictvím zpráv, zjistíme, že je to stále aktuální. Týká se to také té Moudrosti, která se objevuje v Příslovích.

„Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.“ Pán Bůh je s námi, ale tady se dokonce říká sám Hospodin půjde před tebou. On tu cestu projde, vlastně už prošel, před tebou. V Pánu Ježíši Kristu jako oběť. Pán Bůh nám podává ruku ke smíření. A na základě toho smíme poznat tu cestu ke smíření.
Nakonec bych si dovolil připojit svědectví z několika návštěv: Někdy se v celé rodině jakoby nese předávaná křivda, pamatujeme si, kdo nám nebo našim blízkým a předkům řekl či udělal něco zlého a třeba i kde bydlel někdo z druhé party, člen strany či jiného Bratrstva kočičí pracky, a nemůžeme se toho zbavit. Ale Pán Bůh, který jde před námi, jde také k nám v Pánu Ježíši Kristu, aby se s námi smířil. A tu je výzva pro naše srdce: Na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem! Teď co je jednodušší, s Bohem nebo s lidmi. Sestry a bratří, já věřím, že když se smíříme s Bohem, otevře se nám cesta k lidem. Skrze Boží pokoj. A Pán Bůh zná naše srdce a vede nás, jde před námi a jde také s námi. Nikdy se tě nezřeknu, říká ten, který se Mojžíšovi ukázal jako Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný (Ex 34:6). Nikdy se tě nezřeknu, říká ten, který je nám v novém stvoření dosvědčen apoštolským svědectvím: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

● Píseň:   441 Svatá doba, Páně den

● Liturgie VP

● Přímluvy

● Modlitba Páně

● Poslání

● Požehnání

● Závěrečná píseň: 623 Důvěřuj se v Pána