● Tradiční píseň 366:1

● Vstup: Ezechiel 36:33-38
33Toto praví Panovník Hospodin: „V den, kdy vás očistím ode všech vašich nepravostí, osídlím města, a co je v troskách, bude vystavěno. 34Zpustošená země bude obdělána, nebude už ležet zpustošená před zraky všech, kdo jdou kolem. 35Potom řeknou: ‚Tato zpustošená země je jako zahrada v Edenu: města ležící v troskách, zpustlá a zbořená, jsou nyní opevněna a osídlena.‘ 36I poznají pronárody, které zůstanou vůkol, že já, Hospodin, jsem vystavěl, co bylo zbořeno, a osázel zpustošený kraj; já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal. 37Toto praví Panovník Hospodin: Opět budu izraelskému domu odpovídat na dotazy a prokážu jim toto : Rozmnožím lidi jako ovce. 38Bude jich jak ovcí posvěcených k obětem, jak ovcí v Jeruzalémě při slavnostních shromážděních; města obrácená v trosky naplní se lidmi jako ovcemi. I poznají, že já jsem Hospodin.“

● Přivítání

● Píseň:   499 Jezu, přispěj ku pomoci

● Modlitba

● 1. čtení: Iz 51:1-8 Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. 2Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. 3Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování. 4„Věnuj mi pozornost, můj lide, můj národe, naslouchej mi! Ode mne vyjde zákon a mé právo svitne všem lidem. 5Má spravedlnost je blízko, má spása vzejde, všechny lidi bude soudit má paže. Ve mne skládají naději ostrovy, čekají na mou paži. 6Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem! Nebesa se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně, má spravedlnost neztroskotá.“ 7„Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon. Nebojte se lidských pomluv, neděste se jejich hanobení! 8Moli je sežerou jako roucho, larvy je sežerou jako vlnu, ale má spravedlnost bude tu věčně a moje spása po všechna pokolení.“

● Píseň: ZpCh 105 Tvoje jméno vyznávám

● Kázání: Kol 3:12-17 12Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. 13Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. 14Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. 15A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. 16Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. 17Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

12Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Přiznám se, že jsem s tímto veršem jako počátkem kázání o odpuštění měl od počátku problém. Napadala mě samá nelichotivá úsloví o skromném a pokorném postoji, před očima promítaly reklamy z kampaně proti domácímu násilí… Ale pak jsem si přečetl dnešní čtení celé a zjistil, že hovoří o postojích, které nevypovídají jen o individuálním hrdinství, ale také o společenství. A toto společenství může být třeba i virtuální, jako ostatně v dobách již první církve, kdy na modlitbách neseme lidi, které jsme třeba ani tváří v tvář neviděli, ale můžeme takto spět ke společnému cíli. Ale rovněž je to Slovo do církve, do konkrétního místního společenství. Vlastně celý tento oddíl je ryze praktický: nemluví o věcech nám vzdálených, ale vztahuje se k našemu každodennímu pozemskému životu se všemi jeho radostmi i těžkostmi. A toho se týká to další povzbuzení a promluvení o lidském jednání: 13Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. A my začneme přemýšlet, kdo je první na tahu…

14Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. Tedy: Nepřetváří v dokonalost, ale spojuje k dokonalosti. Tou dokonalostí můžeme rozumět mír, pokud spojuje národy, odpuštění a srozumění, pokud spojuje lidi i různých názorů, a tak dál.

15A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Zase dost nároků, zdá se. Někdy je naše srdce nepokojné. Nemá pokoj. Nedá si pokoj. Nenalezne pokoj. Když si myslíme, že máme pravdu nebo že něco přece myslíme dobře, navíc třeba právě z lásky, naše srdce nemá klidu a třeba nedokážeme všechny naše pohnutky a své jednání vysvětlit svému okolí. Nebo se nám zdá, že nejsme přijati. Ale pokoj můžeme nalézt právě v církvi jako někdy jediném místě, kde přijati jsme: to je ten pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. Totiž církev. Oslovenou v dopise, který překoná mnoho kilometrů nebo námořních mil. A i když jej podle biblistů asi nenapsal apoštol Pavel, ale spíše některý z jeho žáků, vidíme, že ty důležité věci víry jsou v církvi řešeny a předávány.

Pokoj Kristův pro nepokojné srdce – zde můžeme zaslechnout Kristovo Slovo „Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám, ne jako svět dává, já dávám vám.“ Odkaz, dědictví po Pánu Ježíši, to nejsou zaznamenaná slova, která psal do písku, abychom snad měli nějaký tajný poklad. Odkaz a dědictví po Pánu Ježíši, to nejsou kousky jeho oděvu, o který losovali římští vojáci pod křížem. Pokoj Kristův nelze vyvolat, nelze navodit, nelze jej zprostředkovat nějakou psychoterapií, ne jako svět dává. Co je tím odkazem, co je tím bohatstvím?

16Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: a to je obsaženo kde? Slovo Kristovo – ten termín pro Slovo je pro někoho asi známý termín logos, který známe zejména z Janova evangelia. A tento logos není jen Slovo seslané, zvěstované a vyslovené. Je to také nějaký počátek, řád a princip. Řád světa, který se nezhroutí, můžeme říci stvořitelský řád, v němž od počátku je ona Moudrost, o níž vypovídají Přísloví. Navazuje na ni následující Slovo:

Se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Jenže jak toho dosáhnout? Když se vrátím k začátku dnešního kázání, k počátečnímu verši o tom novém oblečení, smíme také věřit a doufat, že k nám přijde někdo, kdo je moudrý ve věcech našich problémů a řekne moudré slovo. Ono to napomenutí se dá vyložit také takto: V jednom z výkladů jsem slyšel pěknou věc, že jedině přítel nám řekne, pokud máme například něco špinavého na kravatě, protože mu na nás záleží. Zatímco těm ostatním je to klidně jedno a spíše nás budou pobaveně pozorovat. A v tom je cenné právě společenství, i kdybychom je vnímali kdovíjak formálně: Pán Bůh takto mluví ke každému jednomu z nás, ale zároveň říká: Navzájem se posilujte. Píseň se vždycky zpívá lépe ve více lidech.

 17Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. To zní jako celkem rozumný a předvídatelný pokyn křesťanské obci, ale ono to nejde jaksi naordinovat a předepsat. Je možné tento verš vnímat v kontextu celého dnešního čtení, kdy čteme o vzájemné lásce a o příkladu Pána Ježíše. A co to znamená? Může se to týkat třeba odpuštění. Ve jménu Pána Ježíše, který zvěstoval odpuštění a také odpouštěl. A k tomu je nám to Slovo z počátku: 12Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Takže to není a nemá být ušlápnutý postoj, ale spíše rozvážné jednání. Vyvolený, svatý, milovaný – to všechno jsou slova znamenající Boží přízeň, Boží slonění se k nám. Nestavějí nás do pozoru, jen ukazují na cestu.

Milé sestry a milí bratří, jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. To je apoštolské Slovo pro nás, ale nemá znít jen mravokárně. Naopak, má znít útěšně. O tom, kdo se jakkoli provinil, říká prorok Ezechiel: Žádný z jeho hříchů, kterých se dopustil, se mu nebude připomínat, začal jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít. (Ezech 33:16) A i když naši dnešní epištolu asi nenapsal apoštol Pavel nebo je to minimálně sporné, to dnešní Slovo obsahuje něco důležitého. Popis naší lidské situace. Narovnání. Pokoj Boží. Co to všechno znamená? Jistě nám Písmo Svaté není darováno proto, aby nám stavělo nesmyslné a nesplnitelné mety, zákazy a příkazy. Ale to narovnání, odpuštění a nepřipomínání máme ve svém životě uplatňovat. S Boží pomocí samozřejmě.

A tak když jsme slyšeli Slovo toho apoštolského kázání, o lásce a pokoji v srdci, kteréžto věci vedou k odpuštění, zní nám Slovo žalmu 103.:

1Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!

2Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!

3On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,

4vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,

5po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

6Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.

7Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.

8Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;

9nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.

10Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.

11Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;

12jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.

13Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

14On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.

15Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;

16sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.

17Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů,

18s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.

19Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.

20Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!

21Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!

22Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!

Modleme se.

● Píseň:   324 Pane, Ty jsi hoden chvály

● Přímluvy

● Modlitba Páně

● Poslání:

● Požehnání: píseň Požehnání s vámi zůstává

● Závěrečná píseň: 702 Mír na zemi daruj nám