● Tradiční píseň 366:1
● Vstup
● Přivítání
● Píseň: 19 Bože náš, slávu Tvou
● Modlitba
● 1. čtení: 1J 4:1-4 1Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. 2Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; 3každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. 4Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.
● Píseň: ZpCh 58 Mou cestu v rukou máš
● Požehnání dětem a mládeži do nového školního roku

Požehnání na začátek nového školního roku.

● Kázání: 1Sa 7:1-17 1Muži kirjatjearímští přišli a Hospodinovu schránu odnesli. Dopravili ji do domu Abínádabova na pahorek a jeho syna Eleazara posvětili, aby u Hospodinovy schrány držel stráž. 2Ode dne, kdy schrána spočinula v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let. Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu. 3Samuel vyzval celý izraelský dům: „Jestliže se chcete celým srdcem obrátit k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy i aštarty, upněte se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu. On vás vysvobodí z rukou Pelištejců.“ 4Izraelci tedy odstranili baaly a aštarty a sloužili jenom Hospodinu. 5Samuel vyhlásil: „Shromážděte celý Izrael do Mispy a já se budu za vás modlit k Hospodinu.“ 6Shromáždili se tedy do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před Hospodinem; také se onoho dne postili a říkali tam: „Zhřešili jsme proti Hospodinu.“ A Samuel soudil Izraelce v Mispě. 7Když se Pelištejci doslechli, že se Izraelci shromáždili do Mispy, vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Izraelci to uslyšeli a báli se Pelištejců. 8Naléhali na Samuela: „Nepřestaň za nás úpěnlivě volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás zachrání z rukou Pelištejců.“ 9Samuel vzal jedno neodstavené jehňátko a obětoval je Hospodinu v zápalnou oběť, celopal, a úpěnlivě volal k Hospodinu za Izraele. A Hospodin mu odpověděl. 10Když Samuel obětoval zápalnou oběť, Pelištejci vyrazili k bitvě s Izraelci. Ale Hospodin onoho dne zahřměl mocným hlasem proti Pelištejcům a uvedl je ve zmatek. Byli před Izraelem poraženi. 11Izraelští mužové vytáhli z Mispy, pronásledovali Pelištejce a pobíjeli je až pod Bét-kar. 12I vzal Samuel jeden kámen a položil jej mezi Mispu a Šén. Dal mu jméno Eben-ezer (to je Kámen pomoci) a prohlásil: „Až potud nám Hospodin pomáhal.“ 13Pelištejci byli pokořeni a nadále už nepronikali na izraelské území. Hospodinova ruka na Pelištejce doléhala po všechny Samuelovy dny. 14Města, která Pelištejci Izraeli odňali, od Ekrónu až po Gat, připadla zase Izraeli a Izrael vysvobodil z rukou Pelištejců i jejich pomezí. Mezi Izraelem a Emorejci zavládl pokoj. 15Samuel byl soudcem Izraele po celý svůj život. 16Rok co rok se vydával na obchůzku do Bét-elu, do Gilgálu a do Mispy a na všech těchto místech soudil Izraele. 17Pak se vracel do Rámy, neboť tam byl jeho dům, a tam soudil Izraele; tam také vybudoval Hospodinu oltář.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.
Nebojte se, nezačíná hodina izraelského dějepisu. Začíná kázání o jednom velkém úklidu. 2Ode dne, kdy schrána spočinula v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let. Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu. Když předtím dvacet let necítil potřebu přijít k Pánu Bohu. Po dvacet let lidi nešli do kostela. Prostě si tak nějak vystačili sami. A čteme: 3Samuel vyzval celý izraelský dům: „Jestliže se chcete celým srdcem obrátit k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy i aštarty, upněte se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu. On vás vysvobodí z rukou Pelištejců.“ Cože to měli odstranit: Modly. A jaké? Cizí bohy, cizí bůžky, a konkrétně také aštarty, zpodobeniny bohyně Ištar, uctívané v Babylonu a v Kanaánu jako bohyně plodnosti. Toto všechno odstraňte a upněte se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu. On vás vysvobodí z rukou Pelištejců, říká Samuel. A co my? Asi nemáme doma zrovna nějaké sošky bůžků, ale možná bychom zjistili, že třeba klepeme na dřevo, když něco potřebujeme opravdu zdůraznit nebo stvrdit, dodat svým slovům vážnost. Dříve se totiž věřilo, že ve dřevě sídlí démon smrti a ten se dá zaklepáním vyhnat, takže potom vyřčené slovo či uzavřená smlouva jsou jisté a nepochybné, žádná duchovní síla je nemůže pokazit. Nebo vycházíme z domu pravou nohou? Ne, jistě to není teď návod k tomu, abychom po příchodu domů zlikvidovali všechny obrázky, klíčenky a věci nám milé. To dnešní čtení nám jenom říká, že si máme dávat pozor na to, zda něčím svůj život zbytečně nezaplevelujeme a nespoléháme na něco ve skutečnosti neživého.

Pelištejci si podmanili Izraelce na dvacet let… a je za tu dobu ani nenapadlo, aby přišli k Hospodinu. Většinou to bývá naopak, že v dobách nesvobody se mohou lidé semknout a také hledat pomoc. I lidé, kteří asi do kostela moc často nechodí, vzpomínají na mládeže, které se tu scházely za Petra Čapka, a prý to byl jeden z důvodů jeho odvolání ze strany tehdejší politické moci.

Pelištejci si podmanili Izraelce na dvacet let… a najednou si vzpomenou, že jim něco chybí, a tak jdou za Samuelem s prosbou o radu, co že teda mají dělat.

3Samuel vyzval celý izraelský dům: „Jestliže se chcete celým srdcem obrátit k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy i aštarty, upněte se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu. On vás vysvobodí z rukou Pelištejců.“ Celým srdcem, obrátit se, přijmout Pána Ježíše do svého srdce, to tak nějak známe, ale nejsme těmito slovy často srozumitelní. Jsou to jistě cenné věci pro život víry, ale jednou jsem potkal misionáře, který jako první otázku se zeptal, zda jsem znovuzrozen. Být nevěřící, leknu se a uteču. Takže abychom tím naším „církevním“ jazykem neubíjeli a zároveň nezasypali přístup do kostela, jde také o to odstranit to, co není skutečně důležité. Stará Jednota bratrská rozlišovala věci na podstatné, případné a služebné. Třeba je to i inspirace pro nás, abychom zjistili, kolik máme doma věcí, které nás jen zaplevelují. A na druhou stranu abychom se podívali po tom, co je pro nás důležité a co naopak můžeme zanechat.

K tomu k nám promlouvá další čtení, taky zvláštním starozákonním jazykem. Pojďme se na ně podívat:

4Izraelci tedy odstranili baaly a aštarty a sloužili jenom Hospodinu. Baal jako bůh bouře a tedy závlahy byl pro Izraelce velmi lákavý. A Aštar nebo Ištar, to byla v kenaanském nebo babylonském náboženství jeho manželka. Ale Hospodin nemá a nepotřebuje manželku, jak se někdy ptají děti, ale Hospodin je náš Otec i naše Matka, když říká ústy proroka Izaiáše: Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. (Iz 66:13)
       5Samuel vyhlásil: „Shromážděte celý Izrael do Mispy a já se budu za vás modlit k Hospodinu.“ Samuel koná kněžskou modlitbu, modlí se za celé společenství. 6Shromáždili se tedy do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před Hospodinem; také se onoho dne postili a říkali tam: „Zhřešili jsme proti Hospodinu.“ A Samuel soudil Izraelce v Mispě. Samuel má zde roli kněžskou i roli soudcovskou.

7Když se Pelištejci doslechli, že se Izraelci shromáždili do Mispy, vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Izraelci to uslyšeli a báli se Pelištejců. 8Naléhali na Samuela: „Nepřestaň za nás úpěnlivě volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás zachrání z rukou Pelištejců.“ Když se topí loď, modlí se i ateisté, říká se. A tak Izraelci, kteří předtím dvacet let ani nevzdechli po sobotní bohoslužbě, úpěnlivě prosí svého proroka a soudce, aby za ně prosil u Hospodina.

9Samuel vzal jedno neodstavené jehňátko a obětoval je Hospodinu v zápalnou oběť, celopal, a úpěnlivě volal k Hospodinu za Izraele. A Hospodin mu odpověděl.  Celopal, to není samopal, to je taková oběť, kdy se celé zvíře položilo na obětní oheň a zapálilo v oběť. Dnes se s něčím podobným setkáme už jen v kafilérii, kde se takto vcelku zpracovávají jen některá zvířata, například krávy. Ale podle tehdejších obětních řádů měl tento rituál asi smysl pro celkové symbolické spálení všech hříchů národa.

Co se dělo dál:

10Když Samuel obětoval zápalnou oběť, Pelištejci vyrazili k bitvě s Izraelci. Ale Hospodin onoho dne zahřměl mocným hlasem proti Pelištejcům a uvedl je ve zmatek. Byli před Izraelem poraženi. Tak Hospodin ukázal svou moc. 11Izraelští mužové vytáhli z Mispy, pronásledovali Pelištejce a pobíjeli je až pod Bét-kar. 12I vzal Samuel jeden kámen a položil jej mezi Mispu a Šén. Dal mu jméno Eben-ezer (to je Kámen pomoci) a prohlásil: „Až potud nám Hospodin pomáhal.“ Tak pomáhal a pomáhá Hospodin, nejen v bitvě, ale toto Slovo je do různých bitev, bitek a bojů našich životů. Jen pro to někdy potřebujeme postavit nějaký hraniční nebo orientační kámen, abychom se neztratili. Kámen pomoci, Eben-ezer, tak se jmenoval i jeden z prvních farářů merklínských. Až potud nám Hospodin pomáhal. 13Pelištejci byli pokořeni a nadále už nepronikali na izraelské území. Hospodinova ruka na Pelištejce doléhala po všechny Samuelovy dny. 14Města, která Pelištejci Izraeli odňali, od Ekrónu až po Gat, připadla zase Izraeli a Izrael vysvobodil z rukou Pelištejců i jejich pomezí. Mezi Izraelem a Emorejci zavládl pokoj. A to je v našich životech také důležité. Nejen že se vyhlásí příměří. Příměří se dodržuje jakžtakž i na nejsledovanější hranici světa, na 38. rovnoběžce, mezi Severní a Jižní Koreou. Ale dnešní Slovo říká, že mezi Izraelem a Emorejci zavládl pokoj. V té místní situaci si to můžeme představit tak, že v té hraniční oblasti byli sousedy, asi mezi nimi byly nějaké obchodní styky, rozhodně se Boží lid neuzavřel nebo nebyl držen za ostnatým drátem.

15Samuel byl soudcem Izraele po celý svůj život. 16Rok co rok se vydával na obchůzku do Bét-elu, do Gilgálu a do Mispy a na všech těchto místech soudil Izraele. 17Pak se vracel do Rámy, neboť tam byl jeho dům, a tam soudil Izraele; tam také vybudoval Hospodinu oltář. Samuel byl soudcem, moudrým mužem z lidu, prorokem, měl dar od Hospodina, dar Slova, dar moudrosti. Procházel také různá místa, takže nemuseli všichni cestovat jen k němu. A ve svém sídle vybudoval Hospodinu oltář, aby vždycky připomínal, komu slouží a komu má sloužit lid. A tak po dvaceti letech dochází u lidu k obnově, k nové šanci, k novému životu, k němuž jsme zváni také my. Když se přece máme kam vrátit. Mnozí jsme se jistě v životě stěhovali, i vícekrát, ale to dnešní Slovo je právě i do dnešní situace, kdy máme kam se vrátit, je zde dům Hospodinův, který ani netvoří ty zdi s vírou vystavěné v roce 1931, ale tvoří jej ten zástup svědků, kteří nás také předešli a jsou nám dosvědčeni v Písmu i v kronikách, a co je nejdůležitější, tvoříme jej dnes a teď my. A ti naši předkové také jistě procházeli různou obnovou. A tak my máme toto dnešní Slovo, abychom prosili o pokoj, abychom prosili o sílu do našich různých bojů. A také proto, abychom sami nepřipomínali staré křivdy, ale abychom dokázali přinést oběť pokoje. V podobě omluvy, společného rozhovoru, objetí, modlitby, požehnání na cestu, pokud cítíme, že se s někým naše cesty rozcházejí či rozejít musejí jako v případě Abrahama a Lota, v pozdravení pokoje a tak bychom mohli pokračovat.

Ale ani to, že oběti ve Starém Zákoně byly materiálního, fyzického charakteru, nechci tak úplně přehlédnout. Když Pán Ježíš v Matoušově evangeliu říká: „Milosrdenství chci, a ne oběti“, má tím na mysli právě i tuto fyzickou oběť. Polévku pro bezdomovce, svetříky do kojeneckého ústavu, brýle pro Afriku, nic z toho nebude zapomenuto: Cožkoli jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších, mně jste učinili, říká nám Pán Ježíš. A nejsou k tomu potřeba ani ovce. Máme Eben-ezer, kámen pomoci, kámen úhelný, Pána Ježíše Krista, který nás podepírá a nese. Smíme od něj přijmout útěchu a zároveň být postaveni na pevnou zem, aby se pod námi už nic nechvělo a abychom se v životě mohli opřít o skálu, o kámen pomoci.

Modleme se.

● Píseň: 550 Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti
● Ohlášky
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 367 Studně nepřevážená