● Tradiční píseň 366:1
● Vstup: Ž 98 1Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! 2Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, 3na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. 4Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, 5pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; 6s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem! 7Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, 8dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory 9vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.
● Přivítání
● Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně
● Modlitba
● 1. čtení: Žalm 20 1Pro předního zpěváka. Davidův. 2Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova! 3Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu! 4Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme. 5Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží , kéž splní každý tvůj záměr! 6Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání! 7Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice. 8Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. 9Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme. 10„Hospodine, pomoz!“ Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat.

● Píseň: ZpCh 42 Jen Tobě patří chvála
● Slovíčko pro děti
● Kázání: Mk 2:1-12 1Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. 2Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. 3Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. 4Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. 5Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ 6Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: 7„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ 8Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? 9Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘ 10Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: 11„Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ 12On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.
Pán Ježíš je doma a můžeme přijít za ním. A nemusíme si zařizovat vízum do Izraele, ale přijít za ním tam, kde je uprostřed společenství dvou nebo tří. Kde je uprostřed lidí, kteří se scházejí v jeho jménu. A já se vám k něčemu přiznám: Když jsem si po sobě četl první verzi tohoto kázání, zjistil jsem, že někdy používáme v církvi slova a citáty až zprofanované, a celé jsem je přepsal.
Takto zprofanovaně může někdy znít i to slovo uzdravení. A někdy se tomu těžko věří. Těžko se věří třeba i takovým podobným svědectvím v současné době. Tak se podívejme, co je napsáno na konci toho dnešního zvěstování: Všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“
Kdo Pánu Ježíši naslouchal, kdo tam byl přítomen? Dočteme se: 6Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: 7„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ 8Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?“ Zákoníci, židovští teologové, zde byli shromážděni také. Asi je nějakým způsobem přitáhlo a zajímalo, o čem Pán Ježíš kázal. Obsah jeho kázání se nedozvíme. Ale dozvíme se něco o jeho moudrosti a o jeho moci. Takto zvěstuje Pána Ježíše evangelista Marek: Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Na začátku ihned řekne, o kom píše. A jeho moc, moc Pána Ježíše, je doložena jeho působením. Kázal a uzdravoval. A my smíme za Pánem Ježíšem také přijít a/nebo jej prosit, aby přišel k nám. Aby nám přinesl pokoj. Když my sami třeba někdy prožíváme nepokoj.
Pán Ježíš tedy kázal a sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. A třeba by nás mohlo zajímat, co kázal, že jeho promluva přitáhla tolik lidí. Ale evangelista Marek nám to nesděluje. Ani já jako kazatel se nemůžu třeba od Pána Ježíše naučit nějaké dobré rétorické obraty nebo se zeptat, čím přitáhl davy. Ale to ani není důležité. Marek 1:22 říká: Učil je jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. Takže jeho působení nespočívá v rétorice. Pán Ježíš má moc, autoritu, moudrost. Nic z toho si nemůžeme plně přivlastnit. Ale můžeme se orientovat na tom, jak působí. K čemu vede jeho služba. Co je jejím zdrojem. Působí Boží mocí. Na tomto příběhu vidíme, že vede k uzdravení. Možná také k posílení víry. Podívejme se na ten příběh od začátku:
3Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. 4Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. S největší pravděpodobností ale asi neničili práci pokrývače, ale rozebrali střechu, která se skládala z rákosu nebo větví a udusané a vysušené hlíny. V Egyptě, Etiopii a dalších krajinách jsou takové domy dodnes.
5Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Tady nás asi překvapí hned několik věcí najednou. Evangelium popisuje scénu poměrně klidně, nevíme, co asi dělal Pán Ježíš a jeho posluchači, když se na ně znenadání začala sypat střecha. Kázal, z nějakého důvodu to zajímalo i jeho názorové oponenty, a najednou se scéna mění. Sype se střecha, spouští se ochrnutý na nosítkách a Pán Ježíš hned reaguje: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Hovoří přímo k ochrnutému. Přitom když viděl jejich víru, jako by si jeho přátel nevšímal. A nás to může překvapit. Dále řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Hříchů odpuštění, to máme a říkáme i ve vyznání víry a různě, v různé formě si to také uvědomujeme. A že to říká ochrnutému? Když je člověk delší dobu upoután na lůžko, kromě své vlastní nemoci nebo zranění také jde hlavou spoustu věcí… a někdy můžeme cítit výčitky svědomí. Řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ A na konci pak čteme: 12On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“
Tak nám zní z tohoto Slova, že se k nám Pán Ježíš sklání, když my jsme nehybní. A odpouští nám, často to, čím jsme také znehybněni. A to, co nás svazuje, je najednou rozvázáno a odstraněno, jako jsme to slyšeli v žalmu. Takže už víme, jak to dopadlo, ale máme zde ještě reakci posluchačů. Ti měli úplně jiné představy.
6Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: 7„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ O Pána Ježíše tedy mělo zájem mnoho názorových skupin v tehdejším židovstvu. Třeba z různých pohnutek, ale zajímalo je, co káže, co učí, co zvěstuje. Ale nečekali nic jiného, nenadálé odpuštění jim narušuje vytvořený obraz o Pánu Ježíši. Jak často jsme jim někdy podobní… Navíc když si myslíme, že jednáme správně. Je přece dobré mít v úctě Hospodina, on odpouští… a co se to tu děje, říkají si. Kdo jiný může odpouštět než Bůh?
8Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?“ Ale napomene je tak, že si to budou pamatovat. Napomene je tak, že se to dostalo až do Bible. Říká jim: 9„Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘ Shromáždění farizeové si buď museli myslet, že se Pán Ježíš rouhá, nebo minimálně pochybovali, zda mluví a jedná v Božím jméně.
A z této moci, z této moudrosti smíme slyšet: Vstaň, to, co Tě spoutává, můžeš vzít do vlastních rukou a jít domů. Ne z vlastní síly, ne ze své zvláštní moci, ale z Boží milosti a z Božího Ducha. Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. (Za 4:6) Pán Ježíš je doma a to, co dnes čteme, je zapsáno, aby lidé věřili; proto je to Slovo zapsáno, jak říká evangelista Jan: Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. 31Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. (J 20:30-31) Vůbec tento příběh uzdravení byl tak silným svědectvím, že jej zaznamenali všichni evangelisté. A příběh dále pokračuje:
10Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: 11„Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ Vstaň; to, co tě spoutává, můžeš vzít do vlastních rukou a jít domů. V tom je jednak odpuštění hříchů, ale také nové napřímení:
12On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“ Na tom příběhu je důležité ještě něco jiného: Uzdravením se ten člověk dostal do normálního života. Nemusel být už na nikom závislý. Tento efekt uzdravení asi známe také a často nám to pomůže. Nemusíme pak už být na nikom v běžných potřebách závislí, jsme znovu postaveni na nohy. A také asi v takové chvíli prožíváme to co okolostojící posluchači:
A všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“
Něco takového jsme asi ani my neviděli – a občas se k nám dostanou zprávy z různých konců světa, že na nějakém shromáždění došlo k uzdravení. Neznáme nikdy Boží vůli, nevíme dopředu, co je v Božích plánech. Ale na základě evangelia věříme, že Pán Bůh o nás ví stejně, jako Pán Ježíš věděl třeba o člověku s odumřelou rukou v chrámě. Pán Bůh s námi takto právě dnes něco nového začíná:
Počátek evangelia, píše evangelista. On nezvěstuje evangelium takové, které by bylo uzavřené. Zvěstuje teprve počátek evangelia, počátek toho dobrého, co Pán Bůh koná s námi lidmi v Pánu Ježíši Kristu. Počátek toho dobrého, co pokračuje i v našich životech. Je pro nás někdy těžké, když se nám zdá, jako bychom se stále nacházeli na rozcestí. Jako bychom pořád nebyli s něčím hotovi. Na zbláznění, chtělo by se říct. Ale Pán Ježíš ví o našich problémech stejně, jako ví i o naší víře. Ví, s čím zápasíme. A ví, jak také víru někdy hledáme. Nebo se snažíme ji udržet. Pán Ježíš o nás ví a zná nás. Stejně tak, jako poznal víru přátel onoho ochrnutého. Který byl spuštěn na nosítkách – a přichází záchrana. Čtu teď knihu pravoslavného vladyky Ilariona Alfejeva o Kristově sestupu do pekel. Toho se týká také jeden z článků našeho vyznání. Pán Ježíš přijímá ty, kteří sestoupili hluboko, kteří sestoupili tak hluboko, že je najde jen on. Pán Ježíš přijímá stejně i lidi, kteří jsou spuštěni nebo přivezeni za záchranou. Pán Ježíš přijímá takto právě nás. Pán Ježíš nás přijímá, i když nám samotným se někdy zdá, že jsme sestoupili už příliš hluboko. Někdy na to zapomínáme. A zapomínáme také na to přijít a třeba rozebrat kousek střechy, pokud se k pomoci nemůžeme dostat dveřmi. Ale můžeme se učit od těch přátel, kteří v příběhu vlastně vůbec nemluví. Kteří s tichou a vytrvalou vírou přinesou svého přítele. Jako by říkali: Buď vůle tvá… Když jsme v roli těch přátel, kteří mohou někomu pomoci. Když jsme v roli onoho ochrnutého a sami potřebujeme být k pomoci přivedeni. Ať se to týká konkrétních věcí v životě, existenčních starostí, nečekaných úkolů. Když jsme dovedeni k pomoci, jejímž výsledkem je chvála. A my se můžeme opřít o tu tichou víru a tichou důvěru, na jejímž konci je uzdravení, postavení se na vlastní nohy a chvalozpěv Hospodinu.
Modleme se.
● Píseň: 675 Přijď již, přijď, Duchu Stvořiteli
● Ohlášky
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: Žd 13:20-21 20A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, 21nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 248 Ježíše se nespustím