● Úvodní sloka
● Vstup
● Píseň: 219 Hory, doly, stráně
● Modlitba
● 1. čtení: Lv 5:5-8a.10-13 5Když se tedy čímkoli provinil, ať vyzná, čím se prohřešil, 6a přivede Hospodinu jako pokutu za prohřešek, jehož se dopustil, samici z bravu, ovci nebo kozu, v oběť za hřích. Pro jeho hřích vykoná za něho kněz smírčí obřady. 7Jestliže není v jeho možnostech obětovat beránka nebo kůzle, přinese Hospodinu jako pokutu za svůj prohřešek dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k oběti za hřích, druhé k oběti zápalné. 8Donese je knězi. Ten bude nejprve obětovat to, které je určeno k oběti za hřích. 10To druhé připraví podle řádu zápalné oběti. Pro hřích, jehož se dopustil, vykoná za něho kněz smírčí obřady, a bude mu odpuštěno. 11Jestliže není s to dát ani dvě hrdličky nebo dvě holoubata, přinese ten, kdo zhřešil, jako dar desetinu éfy bílé mouky v oběť za hřích; nepoleje ji olejem a nedá na ni kadidlo, protože to je oběť za hřích. 12Donese ji knězi a kněz z ní vezme plnou hrst na připomínku a na oltáři ji obrátí v obětní dým jako ohnivé oběti Hospodinovy. To bude oběť za hřích. 13Pro hřích, jehož se čímkoli z toho dopustil, vykoná za něho kněz smírčí obřady, a bude mu odpuštěno; zbytek oběti bude patřit knězi jako při oběti přídavné.“
● Píseň: ZpCh 95 Stvoř ve mně srdce čisté
● Kázání: J 2:12-25 12Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní. 13Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. 14V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. 15Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel 16a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ 17Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘ 18Židé mu řekli: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“ 19Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ 20Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ 21On však mluvil o chrámu svého těla. 22Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl. 23Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. 24Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; 25nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám. – Tak si přáli pokoj i při chrámové bohoslužbě, šalom alejchem, přáli si pokoj. A také konali předepsané oběti. Je jich plný zejména Leviticus. A teď si představte, že do shromáždění by přišel člověk, který by chtěl najednou všechno změnit a reformovat. Vyházel by nám zpěvníky, protože jsou tam staré a už omleté písně, vyházel knížky z Návratu domů… A taky tu měníme peníze, rozměňujeme, co je v kasičce, i když nemáme žádné zvláštní chrámové poukázky. A bratra, který se o to vše stará, by nazval třeba farizeem. A Jan 4:24 říká, abychom Pána Boha uctívali v Duchu a v pravdě. To by asi byla v našem společenství pořádná revoluce, přece se zde scházíme, protože nás sem, alespoň v to věřím, vede Boží Duch. Jak tedy udělat v chrámu, v kostele i v této místnosti pořádek?

A také bychom mohli počítat s tím, že by to vzbudilo rozruch, otázky po tom, co přece ve své bohoslužbě a v našem sboru děláme špatně. Ale pro Janovy řecké posluchače nebyly důležité asi ani ty chrámové oběti, jeruzalémský chrám už nestál, a tak Jan říká: Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (J 4:23-24)

V prvním čtení jsme četli ustanovení o oběti za hřích a právě k těmto obětem se prodávaly hrdličky a holoubata těm nejchudším lidem. A tak by se nám tím spíš mohlo zdát divné, proč Pán Ježíš zasahuje takto radikálně. Ti lidé určitě přicházeli s upřímnými úmysly, ale Pán Ježíš nám chce ukázat, že nezáleží na těch obětech samotných, a proto se takovým silným způsobem zachová vůči těm, kdo byli v Chrámu. Jan, který píše své evangelium již jako vyznání víry a na základě předešlé tradice, říká, že Pán Ježíš mluvil o chrámu svého těla. A tak je také otázka, čím vlastně své tělo i svůj vztah k Pánu Bohu zaplevelujeme. Jistě tím nechci říct třeba to, abychom, se teď stali vegetariány, Pán Ježíš ale hovoří o obnově, o obnově bohoslužby, o obnově smýšlení, o obnově vztahu k Pánu Bohu. A tak se dívá poněkud příkře třeba i na ty penězoměnce. Všechny ty obchodníčky našel v chrámu, jak čteme, je otázka, zda evangelista myslí přímo chrám nebo chrámové nádvoří, každopádně oboje už byla místa modlitby. A jestliže pak na jiném místě hovoří o uctívání v Duchu a v pravdě, říká tím také to, že nemusíme rozměňovat mince k tomu, abychom mohli uctívat Pána Boha. Existuje určitá společnost, jmenuje se Scientologická církev, která se tváří jako náboženství a říká, že chce dosáhnout zlepšení člověka a třeba zvýšení kapacity mysli a podobně. Ale předtím si ty jejich příručky musíte koupit! To bylo hned první, co mi řekli jejich „misionáři“, když jsem se s nimi setkal. A takovéto uvažování Pán Ježíš kritizuje. Jistě musíme jako pokání něco obětovat, ale často taková oběť ve vlastní duši, pokání, přemýšlení nad sebou, změna smýšlení, řecky metanoia, to je často bolestnější proces než vytáhnout peněženku. Však také to kritizoval třeba Jan Hus. A Pán Ježíš nám chce ukázat, jako na daru vdovy v hodnotě čtvrtiny denáru, chce nám ukázat, že nezáleží na těch konkrétních obětech a na jejich formě, ale na tom, co člověk, ať bohatý či chudý, má v srdci a jaký má vztah s Pánem. A to i v případě, pokud je jeho jednání nahlíženo jako pokrytecké. Všichni smí slyšet Slovo k poznání a k obrácení. A to i když si často myslíme, že už nás nic nemá ohrozit. I tehdy, pokud si myslíme, že se kvůli našim chybám k nám Pán Bůh už nemůže přiznat. O Pánu Ježíši je řečeno, že věděl, co je v člověku. A i tak se k nám přiznává a přichází k nám. Jenom někdy to vyžaduje trošku důkladnější úklid. Ale naší jistotou je, že kdo má na čele jméno Beránkovo a přijal svědectví jeho vody a krve, bude žít.

On mluvil o chrámu svého těla, píše Jan, když si všichni myslí, že chce Pán Ježíš svou mocí zbořit i postavit chrám jeruzalémský. Každého chrámu a každé modlitebny si jistě můžeme vážit, ale v knížce Rozmluvy o církvi píše její autor toto: Bohoslužba pak může se odbývati třebas v selské jizbě anebo ve školní třídě. – Proč? Protože chrámů udělaných lidskýma rukama si můžeme vážit, ale to Slovo Boží zůstává navěky. A toto Slovo číst, přijímat a našeho Pána uctívat můžeme v každém čase a na každém místě. Se všemi znevýhodněnými, diskriminovanými, nemocnými, na cestách, v případě potřeby třeba i při nedělní směně. Jen v Duchu a v pravdě – a na to shlíží náš Pán a chrání nás na všech cestách. A tak když někdy máme kolem sebe chrámy z něčeho jiného či nedůležitého nebo bychom byli v pokušení směňovat různé hodnoty, pak je pro nás to Slovo „v Duchu Svatém a v pravdě“. Duch Svatý a pravda totiž na rozdíl od různých měn ani na rozdíl od našich slibů a přání nepodléhají inflaci.

Amen. Modleme se.

● Píseň: 387 Takto volá sám Syn Boží

● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání:
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 360 My čekáme, kdy zavítáš
● Postludium