● Úvodní sloka
● Vstup: Žd 10:19-23
19Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně 20cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. 21Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, 22přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. 23Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.
● Píseň: 388 Aj, jak jsou blahoslavení
● Modlitba
● 1. čtení: Ezech 11:19-20
(Bůh říká: ) 19A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa,20aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem.
● Píseň: ZpCh 66 Naplňuj mě Duchem svým
● Svědectví
● Kázání: J 3:1-21
1Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. 2Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ 3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ 4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ 5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. 7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ 9Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ 10Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? 11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? 13Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. 14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. 21Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.

Představte si, že se potkají Pán Ježíš, židovský učitel, český nenáboženský člověk (záměrně neříkám ateista), Jan Amos Komenský a Karl Marx.

Židovský učitel říká: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Teď je otázka, co vlastně chtěl. Jaká byla jeho otázka. Trochu to připomíná staroegyptské dopisy, které prý obsahovaly hlavně oslovení a výčet titulů a úspěchů adresáta. Takže co tento učitel, Nikodém, vlastně chtěl? Hned nato totiž Pán Ježíš říká: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém to pochopil doslovně: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Na to zareaguje Karl Marx: „Náboženství i s celou tou touhou po vzkříšení je jen úkazem lidské slabosti, se kterou lidé umisťují svůj sen o svobodném světě na nebesa.“ A český nenáboženský člověk na to: „Já nepotřebuju ani to, vážím si toho, co si sám udělám, v kuchyni, v dílně, v práci, pro děti, vážím si sám sebe za to, co se mi podaří a nepotřebuju k tomu ani ideologii ani náboženství.“ Takže pak nechodí ani k volbám ani do kostela…

5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. 7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Jako by tu Pán Ježíš říkal: „Ty sice vidíš, že ten člověk jde třeba trochu jinak, ale nevíš, odkud to má.“ – neví to, ačkoli je učitel Izraele. Nebo někdo jiný si to nepřipustí, i když se v dnešní době chce bít za křesťanskou Evropu. Někdy to poznání nemáme, i když si myslíme, že k tomu máme přece nějakou kulturní tradici, vzdělání a kdovíco ještě. Je to, jako když vidíme strom ve větru, vidíme pohybující se větve a listy, ale nevidíme ten vítr samotný. Ten je svobodný, nezachytitelný. A takto i Duch Svatý. My vidíme na někom změnu při obrácení, ale nevidíme toho Ducha Svatého samotného. Asi proto se ho Nikodém otázal: „Jak se to může stát?“ 10Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Právě tento učitel Izraele, jak jej Pán Ježíš tituluje, jako by něco ze své role, pozice a vážnosti ztrácel. A jenom překvapeně poslouchá Pána Ježíše:

11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? A Jan Amos Komenský to doplní textem písně 373: Tvůj Duch ať jest našeho / ducha posvětitel / a srdce z nás každého / jasný osvětitel / ať nás učí moudrosti / jež pochází z nebe / bychom se vší možností / milovali tebe. Nemůžeme přece brát odněkud, kde nic není! Nemůže to nic nést! Ale přichází Pán Ježíš, aby změnil naše životy. I tam, kde Boží působení odporuje našim představám, proto doplňuje Slovo: 13Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. 14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

Život věčný je zde jako příslib. (Naskočilo mi tu heslo devizový příslib, na který se muselo čekat a ještě byl výsledek nejistý. Ale ten Boží příslib je trvalý.) To je dobré. Ale někdy se více než příslib milosti objevuje soud. Co je to soud? 19Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. 21Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ Takže k tomu soudu se tak trochu přibližujeme sami, postrkujeme tam sami sebe, když nechceme vidět kolem ty rozžaté lampy. A přichází ten známý verš: 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A je to Slovo proti soudu: 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Řecké spasen znamená také zachráněn. Vždyť v Duchu Svatém máme Přímluvce. A tohoto přímluvce překládá svatý Augustin slovem Advocatus. Máme advokáta. Pro každého z nás, aby se nám dostalo spravedlnosti a ospravedlnění, pomoci a záchrany.

Pán Bůh nám dává záchranný kruh, novou oční čočku, nového ducha, oporu pevnější než francouzská hůl, ochranu izolující více než térový papír. A trpělivě nás učí, ať jsme na jakékoli životní cestě. Pro přijetí Pána Ježíše do svého srdce nepotřebujeme být ani nějak speciálně vyučeni předem. První římský biskup byl rybářem, což byla tehdy nejnižší třída společnosti. A Písmo říká na závěr: 21Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ Čiňme tedy, jako by to nebylo lidem, ale Pánu. A konáme-li v Bohu, je to spolu s Duchem Svatým obrana i proti lidské zvůli. V seriálu 30 případů majora Zemana v dílu k roku 1945 říká ten Zemanův kamarád od SNB: „Bude potřeba zvládnout zákony po našem“ – ale oproti této lidské snaze, i když zde může i zvůle působit, jsme zváni k cestě nového života. To je znovuzrození. Někde se toho termínu hojně používá a pak se zase zdá, jako bychom nevěděli, co si pod tím vlastně představit. Znovuzrození je počátek nového života z vody a z Ducha. Písmo není jednotné v tom, který krok má být první. Ale je to počátek cesty svobody.

Proti lidské zvůli, pro každého, bez ohledu na jeho předchozí život a tradici, na cestě pevné víry, kterou nám nabízí náš Pán a říká: Neboj se.

To znovuzrození a nový život nejsou nijak určené, kdy to má nastat. Dokonce ani to, jestli křtu předcházejí nebo mají následovat. Ale věříme, že Pán Bůh o nás ví a tak nám přináší i toto Slovo Písma, zve nás na svou novou cestu. Jeden biblický učitel, John Vernon McGee, dokonce zdůrazňuje, že není možno se znovuzrodit, aniž by člověk předtím neslyšel Slovo Boží, tedy aniž by se setkal s poselstvím Bible. A pokud se s ní setká, zase potřebuje Ducha Svatého, aby k němu to Slovo promluvilo, když čte.

Tak jen abychom si udrželi tento poklad, tu sílu z Ducha Svatého, v jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou (Žd 10:22). A za to můžeme a máme prosit pro sebe i pro své blízké. Jako Nikodém, aby nám i dalším příchozím zazářilo světlo Kristovo, třeba klidně o půlnoci.

Amen. Modleme se.

● Píseň: 392 Z pravé víry vzchází
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání: 1J 4:13-15
13Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. 14Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. 15A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.            ● Požehnání
● Závěrečná píseň: 419 Mocný Bože, při Kristovu
● Postludium