● Úvodní sloka
● Vstup: Ž 33 1Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit. 2Hospodinu vzdejte chválu při citeře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách. 3Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic. 4Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný. 5Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země. 6Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.
● Píseň: 441 Svatá doba, Páně den
● Modlitba
● Čtení: Ezd 3:10-13 10Když stavitelé Hospodinova chrámu kladli základy, ustanovili kněze s pozouny, oblečené do svátečních rouch, a levity, syny Asafovy, s cymbály, aby chválili Hospodina podle řádu izraelského krále Davida. 11Opěvovali Hospodina a vzdávali mu chválu a čest, že je dobrý, že jeho milosrdenství nad Izraelem je věčné. A všechen lid mohutným hlaholem chválil Hospodina, že byly položeny základy Hospodinova domu. 12Mnozí z kněží a levitů i představitelů rodů, starci, kteří viděli dřívější dům, dali se do hlasitého pláče, když byly kladeny základy tohoto domu před jejich očima. Mnozí však radostně hlaholili, až se to rozléhalo. 13Radostný hlahol nebylo možno rozeznat od pláče lidu. Lid totiž hlaholil tak mohutným hlaholem, že se to rozléhalo dodaleka.
● Píseň: ZpCh 80 Pojďte ke mně všichni
● Slovíčko pro děti
● Kázání: Ef 2:11-22 11Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, 12že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. 13Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. 14V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil 15zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. 16Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. 17Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. 18A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. 19Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. 20Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. 21V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; 22v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.
Milé sestry a milí bratří, milé děti,
pokoj vám.
Máme tu model Chrámu. – A Pán Ježíš nám na něm ukazuje, co je důležité. Pán Ježíš se často nacházel v Chrámu a často tam taky dělal pořádek.
A tak – znamená Chrám ještě něco pro nás? Pán Ježíš i apoštol Pavel nám ukazují, že se nemáme vydělovat nebo uzavírat. Nebo rozdělovat. Ale že tento prostor Boží je otevřen pro všechny.
Už tento jeruzalémský chrám se stal určitým znamením Božího přijetí.
1. chrám byl postaven za krále Šalomouna, pak babylonské zajetí. Podává nám o tom zprávu prorok Ezdráš.
2. chrám byl postaven za krále Kýra II. (zničen Římany).
3. chrám – ten podle židovské víry obnoví až Mesiáš. A my se zde setkáváme se zvěstí přijetí nejen židů a Řeků, ale všech lidí. Ve víře poznáváme, že tento Chrám obnovil Pán Ježíš pro Boží lid, totiž chrám Ducha, vystavěný na základě kříže a vzkříšení. Přístupný pro všechny bez rozdílu přístupu a původu. A na tomto díle přijetí máme také pracovat my.
„Chrám Ducha“ může znít až snad pohádkově. Ale veškeré pokusy, a v Izraeli takové jsou, ten fyzický chrám obnovit, jsou pouze pokusy lidské. A takové pokusy bychom rádi jistě konali i my. Dát si ty důležité věci tam, kde nám to vyhovuje. A třeba také tam, kde jsou krásně vidět. To nás vede k zamyšlení: O čem je víra? Židům 11:1 říká podle kralických: Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.
Proto apoštol Pavel mluví o Božím domě a o chrámu, jehož základem je Pán Ježíš Kristus. A kde také jsou přijaty všechny národy. Jen se už nemluví o okolí a nádvoří Chrámu, jako tomu bylo dříve a jako je tomu na obrázku a na modelu. Kdy dříve mohl jen velekněz do svatyně, do vnitřního nádvoří židé a do vnějšího nádvoří ostatní národy. Je zde vyhlášeno přijetí pro všechny:
Proto apoštol Pavel mluví o reformě ustanovení o obřízce. O tom, že ani takto důležité znamení smlouvy nemůže být tím hlavním znakem Božího lidu. Navíc starozákonní smlouvy jsou (většinou) pro chlapy. A apoštol Pavel, sám obřezaný a původně spokojený se svým životem, vírou a kariérou, přináší něco nového, abychom měli přístup k Pánu Ježíši Kristu bez ohledu na to, jací jsme a co máme za sebou.
Pavel mluví o přijetí, které právě není závislé na těch vnějších nebo tělesných znacích.
11Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, (docela nadávka) 12že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. 13Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. 14V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár.
Slyšíme tedy o přijetí v Božím domě. Pro všechny, ať pocházíme odkudkoli nebo vnímáme různě naše přístupy k víře, zvyklosti, obřady, vnímání toho, co je pro naši víru důležité. A tak je tu ta rozdělující zeď zbořena. I když my lidé mezi sebou různé zdi rádi stavíme. Zdi a vysoké ploty. A můžeme si říci: Boží Slovo nás neláme k tomu, aby se z nás stali „vítači“ (dokonce se to používá jako nadávka), ale bořitelé zdí. Ne tedy bezvládí, ale účast na Zákoně Hospodinově a na jeho milosti. Pro všechny. Pro tu sdílenou radost, jakou prožívala nejstarší generace za proroka Ezdráše – jak jsme četli v 1. čtení – a byli zjevně dojati, že se dožili znovuobnovení Chrámu.
Proto se ptáme: Jak jsem já Božím příbytkem? A tak stejně jako jsou bořeny ty rozdělující zdi, v Duchu Svatém tak již to posvátné místo je místem přijetí pro všechny. Na kříži usmrtil jejich nepřátelství – slova apoštolova platí pro různé skupiny lidí, kteří mohou přijít. Protože všichni jsou pozváni. A my na tom máme také svůj úkol, abychom na těch svých místech odstranili přepážky a vytvořili prostor. Nejen jako stavbu, ale ve svém srdci.
Ptejme se proto: A co máme společné? Stejně jako židé měli na cestách truhlu smlouvy a dnes svitek Tóry, tak dnes nám je na cestu Hospodinův zákon a Pán Ježíš v srdci každého z nás. Málokdo v církvi se asi hlásí k židovskému původu, ale slova apoštolova platí pro různé skupiny lidí. A vyhlašuje nad námi všemi Boží zákon, Boží přijetí a Boží milosrdenství v Pánu Ježíši Kristu. K víře není potřeba oltář, truhla smlouvy, další posvátné předměty, ale středem našeho shromáždění má být pokoj Boží v Duchu Svatém.
Apoštol Pavel ukazuje, že Kristovo smíření znamená nápravu lidského odcizení. Abychom se navrátili k Bohu. Ale to odcizení prožíval starověký Izrael. A asi prožívá trochu podnes. Prožíval odcizení, když byl zbořen Chrám. První. A i druhý. Ani dnes nemají židé chrám… celou Tóru čtou jako vzpomínku, protože není kde konat oběti Hospodinu. Ale máme zde Slovo naděje: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek, zjevuje se Janovi na ostrově Pathmos. A takovéto evangelium zní právě lidem s malou tradicí, lidem hledajícím. Ale i vlastně všem, kdo nějak objevují svět Písma a svět víry. Všude tam, kde jsme ujištěni-ujišťováni o Božím přijetí. Společném a vzájemném. Najednou jako by už nezáleželo na ochraně toho bohatství v truhle smlouvy. Ale na tomto bohatství záleží – Smlouva Hospodinova je po zboření Druhého Chrámu právě jediným viditelným bohatstvím (uchovávání svitku Tóry).
Apoštol Pavel nám tedy píše, abychom my ne-židé slyšeli tu zprávu o Boží smlouvě: Svou obětí (Pán Ježíš Kristus) odstranil 15zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. 16Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. 17Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. 18A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. 19Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.
Jedna chvála to krásně vyzpívává:
Veď mě z vnějších nádvoří
dál až za oltář
až tam na svaté místo,
kde zahlédnu Tvoji tvář.
Kolem těch, kdo v chrámu slouží,
dál než k chválení,
až tam, kde mlčí lidská moudrost
a Tvůj hlas tiše zní.
R: Veď mě dál do ticha svatyně svatých.
Veď mě dál skrze krev Beránka.
Veď mě dál do ticha svatyně svatých.
Veď mě dál – tady jsem – veď mě dál.
„Tady jsem,“ smíme díky Pánu Ježíši říct Pánu Bohu. Až klidně u samotného oltáře. A tak jsou zbořeny ty rozdělující zdi. My sami jsme tou stavbou, jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. To je krásné pozvání do té tradice! Apoštolové a proroci, kteří sami tvořili most mezi Starým a Novým Zákonem, mezi přijetím Božím tehdy a dnes. A abychom pamatovali na základ, kterým je ve statice úhelný kámen, v Božím lidu Izraele a v chrámu svitek Tóry a pak i truhla smlouvy. Až přichází smlouva nová na kříži, která je po třech dnech stvrzena v Pánu; 22v němž jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží. Kde se nám dostává přijetí. Kde se nám dostává odpuštění. Kde smíme zanechat vše před trůnem Beránkovým. Nechme se pozvat a odpovězme Božímu Beránkovi: Veď mě dál, tady jsem. A naslouchejme Pánu. On povolává každého z nás jménem a ví o nás.
A tak tedy ten Boží Zákon, nový a přece pořád stejný, máme v srdci. I když už není Chrám jeruzalémský, nesme jako vzácnou památku ten zákon Kristův, který současně boří zdi a rozdíly mezi lidmi a národy. V domě mého Otce je mnoho příbytků, říká Pán Ježíš. Ale neznamená to, že se každý zavřeme do své oddělené komůrky. Příbytek Boží je otevřený pro všechny a nepůsobí v něm již žádné rozdělující zdi.
A tak jsme posláni (to je i význam bohoslužby a význam slova MŠE – to používá i Martin Luther), posláni k národům různým, ale zveme ke svědectví jediného Chrámu, kterým je Beránek Boží, jako to viděl apoštol Jan.
Modleme se slovy žalmu 139:
Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,
sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.
Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,
hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
Amen.
● Píseň: 392 Z pravé víry vzchází
● Přímluvy
● Modlitba Páně
● Poslání:
● Požehnání
● Závěrečná píseň: 333A Bůh náš všemohoucí
● Postludium
Komentáře