Úvodní sloka
Vstup: Ž 98
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! 2Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, 3na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. 4Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, 5pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; 6s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem! 7Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, 8dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory 9vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.
Píseň: 171 Buď Pánu čest
Modlitba
1. čtení: Sk 6:1-7
1V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. 2A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. 3Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. 4My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ 5Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. 6Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. 7Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.
Slovíčko pro děti
Chvála
Kázání: 1Pt 2:4-9
4Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. 5I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. 6Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ 7Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, 8ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni. 9Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.
Určitě jste někdy hráli hru s dřevěnými hranolky, z nichž se má postavit co největší věž. Až nedávno jsem se dozvěděl, že se takováto hra jmenuje jenga a pochází již ze staré Číny. A při této stavbě musíme pamatovat na statiku. Dobře postavit základ. A o důležitosti základu mluví i naše dnešní čtení.
4Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘.
Takže slyšíme o živém kameni, o základním kameni nebo podle vykladačů o takzvaném klenáku, který držel třeba jako základ středového sloupu statiku celé stavby. Máme zde postavený, určený a zasazený základ. Jen ten základní kámen nebývá vždy vidět. A to je podstata víry. Že jde o kámen, který obvykle není vidět. A při poklepání základního kamene asi nebyli všichni, Přitom všichni jsou zváni k němu a do té stavby. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo. To slyší a má slyšet každý z nás. A nezakládá se to na ničem jiném než na Slově Božím.
A apoštol mluví dále o stavbě takto: 5I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Máme být tedy takovým živým kamenem, živým chrámem a dokonce kněžstvem, protože oběti Pánu Bohu přinášíme každý svým životem. Když se naplnilo proroctví o tom, že kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným, není podle apoštola Petra nejdůležitější ten kamenný chrám, který jsme tu měli a který v době pronásledování církve už nestál, ale ta stavba je živá. A v této stavbě jsme každý důležitý pro Pána Boha, každý stejnou měrou a přitom každý jedinečně utvořený. Tak jako každý kámen ve stavbě chrámu, tak také my jsme obdrželi Boží znamení. Nás, jednotlivé lidi, volá Pán Ježíš. Nás jako jednotlivé kameny si používá ten nebeský Architekt, jak by možná řekl Leonardo da Vinci.
A zde se dokonává stavba chrámu už zaslíbením proroka Izaiáše (26:16) a žalmisty (118:22): 6Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ 7Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, 8ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Takže i když nemáme přímé fyzické důkazy, i když už nestojí jeruzalémský Chrám, stále je zde živá stavba, která se stále dokonává a stále roste. Třeba katedrála sv. Víta byla dobudovávána 900 let. Boží čas je však otevřen pro nás všechny, i když neznáme čas Boží. Na nás je, abychom nezavrhli onen úhelný kámen, aby se celá stavba nezbořila jako věž z dřevěných kostek. A to dnešní Slovo nám říká, že stále trvá čas milosti. Abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
A když nás povolal, nenechává to na naší lidské síle, vlastní energii nebo osobních plánech. V prvním čtení jsme četli o povolání Božím, jsou tam samá řecká jména – Pán Bůh si je povolal z pohanského národa, oni přijali Ducha Svatého. Tak se i bratřím židovského původu dostalo ujištění o Božím díle. Nikdo nemusíme mít strach o své místo na této zemi, nikdo se nemusíme bát o své místo a svůj úkol a pomoc od Pána Boha.
‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ My už na rozdíl od starozákonních dob nekonáme oběti a nepotřebujeme tedy kámen jako obětní oltář. Ale na stole Páně nebo na oltáři se nám ukazuje něco jiného a přece velmi podobného. Oběť Slova, oběť díků a chval, našich modliteb i naší práce a oběť v darech večeře Páně. A třeba i svědectví o křtu, svědectví o tom, že oběť za nás byla vykonána již předtím, než jsme my o Kristu uslyšeli. I vy buďte živými kameny – tedy ne živou zdí, ale živými kameny, vždyť pro Pána Boha máme život, jméno a jeho znamení každý z nás.
Je však důležité, abychom byli těmi správnými kameny. Protože každý kámen toho může způsobil mnoho a k mnohému může být také použit. Z kamenů bylo a je možné postavit chrám. Kameny však bylo možno také ukamenovat. A bohužel se to v některých částech světa stále děje.
Vy však buďte živými kameny. Živými kameny pro stavbu Boží, v němž kdo věří, nebude zahanben. V Bohu, který podle slov žalmisty učinil (a stále činí) podivuhodné věci.
Modleme se.
Píseň: 180 Vše má, Bože, chválit Tebe
Přímluvy:
Modlitba Páně:
Poslání:
Požehnání:
Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti