● Úvodní sloka
● Vstup: Ž 66 1Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země! 2Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. 3Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé. 4Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu. 5Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň. 6Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho! 7Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem. Odbojníci ať se nevyvyšují! 8Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu. 9Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy. 10Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: 11zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil. 12Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho .13Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby, 14jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa. 15V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly. 16Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. 17Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval.18Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. 19Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost. 20Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.

● Píseň: 333A Bůh náš všemohoucí
● Modlitba
● Čtení: 1Te 1:1-10 1Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. 2Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; 3před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista. 4Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. 7Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Achaji.8Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Achaji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 9Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému 10a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

● Píseň: ZpCh 43 Jen ty, Pane můj ● Slov

íčko pro děti:
● Kázání: Sk 8:26-39 26Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. 27Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma 28a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. 29Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ 30Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ 31On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. 32To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. 33Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ 34Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ 35Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. 36Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ 37Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ 38Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. 39Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.

Milé sestry a milí bratří, milé děti,

pokoj vám.

Sháněli jste někdy nějakou knihu, kterou jste nemohli dlouho sehnat v žádném knihkupectví, antikvariátě ani na internetu? A zažili jste tu radost, když jste pak v zapadlém antikvariátě našli tu vysněnou knihu?

Četli jsme o pouti etiopského dvořana. A odjinud o něm nemáme jiné zprávy. Nevíme, jak přišel k víře, pravděpodobně byla v Etiopii živá tradice královny ze Sáby, která udržovala styky s králem Šalomounem.

A tak tohoto etiopského dvořana volá na cestu víra. Možná zvědavost víry. A ta by neměla chybět ani nám. A příběh dvořana nás může inspirovat. Nelitoval prostředků na cestu ani cesty tehdy jistě namáhavé, nechal se vést Duchem asi k chrámu či každopádně někam, kde si koupil svitek. Taky jsem si tak koupil jednu knihu podle názvu a byla to dobrá detektivka. Ale ten dvořan byl na tom hůř. On si koupil knihu a ať četl jak četl, některým místům nerozuměl. Vykonal velkou pouť, vlastně jen do knihkupectví (či k písaři), protože do chrámu nemohl jakožto eunuch. Ale to dnešní Slovo nás ujišťuje, že Pán Bůh přijímá všechny lidi různých životních osudů a z různých míst.

A tak nás Duch Boží posílá, a posílá také Filipa, aby dvořan porozuměl Božímu Slovu. Jméno Filip znamená milovník koní. A asi víme, že ke koním musíme přistupovat vždy zepředu, aby nás nejprve viděli, jinak by nás mohli kopnout. A takto zepředu nebo tváří v tvář musíme přistupovat i při svědectví Božího Slova.

A ještě jednu podrobnost. Čteme teď na biblické hodině 1. epištolu Tesalonickým. Slyšeli jsme z ní i v 1. čtení. Tuto epištolu napsal apoštol Pavel. A náš dnešní příběh se stal ještě před obrácením tohoto velkého misionáře. Tak se v dějinách Božího lidu velké události stávají až poté, co někdo připraví cestu. Podivuhodným a zázračným způsobem, třeba i pro svět absurdním. Jenom si prosím vždy připomeňme Filipa. Milovníka koní. Abychom ke všem vždy přistupovali zepředu. A mluvili k nim tváří v tvář.

35Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Nevíme, jak jeho zvěstování vypadalo, ale přineslo dobrý výsledek: 36Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Dvořan jel z pouti, měl koupený biblický svitek, ale chce se dostat ještě dál. 37Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ 38Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.

39Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. I my jsme někdy posláni na místo, kam bychom se sami nevydali, vždyť čteme, že ta cesta byla opuštěná. A nám se někdy nechce. Ale z Božího vedení se ukazují nové věci a nové příležitosti, které bychom si nevybrali nebo nenaplánovali svým lidským rozumem. A tak nás posílá Duch Boží. Nechejme se jím pozvat třeba i na opuštěnou cestu, můžeme potkat různé lidi a naše životy budou již navždy změněny. Božím Duchem a Božím vedením. Právě ve věcech, v nichž máme často svůj rozum. A pokud jsme sami osloveni a zastaveni, Pán Bůh nám přináší na naši cestu tu radost. Radost na nové cestě. Radost na té cestě, kde se otvírá z Boží milosti stále něco nového. A uslyšíme třeba tu Boží chválu z dnešního žalmu: 5Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.

19Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost.

20Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.

Modleme se.

● Píseň: 640 Noc odchází a svítá den ● Přímluvy ● Modlitba Páně ●
● Poslání: ● Požehnání ● Závěrečná píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra ● Postludium