Úvodní sloka
Vstup: Ž 95:1 1Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy.
Píseň: 648 Kristus jest má síla i spasení
Úvod k modlitbám
1. čtení: Gn 11:1-9
1Celá země byla jednotná v řeči i v činech. 2Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. 3Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. 4Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ 5I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. 6Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. 7Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ 8I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. 9Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek) , že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

Slovíčko pro děti
Chvála: Můj Bůh je můj štít

Kázání: Sk 8:4-17

4Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli. 5Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. 6Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil. 7Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. 8A tak nastala veliká radost v tom městě. 9Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. 10Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“ 11Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií. 12Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. 13Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy. 14Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. 15Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, 16neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. 17Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.

Milé sestry a milí bratří,

pokoj vám.

Apoštolové prchají z Jeruzaléma! Avšak namísto toho, aby v panice utíkali a nedívali se napravo nalevo, i na svém útěku zvěstovali Krista. Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. A teď je důležité podívat se na to, jak dílo Boží působilo a působí: Namísto velkých slov svědectví o obrácení se spíše setkáváme s tím, že o mnohé věci musíme každý den sami bojovat. I s tím, s jakými názory a směry se setkáváme. Šimon kouzelník zmíněný v našem čtení byl asi mág, astrolog a všechno dohromady. A asi ovládal nějaké triky, kterými uváděl v úžas všechny lidi, čteme že vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno. Takže dá se říct, že výsledky měl. Ale rozdíl byl v tom, že on sám se prohlašoval za Boha a ani nebránil šíření té pověsti. Říkal o sobě, že je v něm božská moc. 10Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“ A to apoštolové nedělali a nedělají ani dnes. Nebo neměli by dělat. I my máme dbát toho příkladu Petrova, když přišel za Kornéliem při své misii ve městě Cesarea. Čteme: 25Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. 26Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“ (Sk 10:25-26)

Možná se nám teď zdá, že nám se přece nic takového stát nemůže. Ale dost často a rádi stavíme na sobě, namísto té pevné stavby na Božích základech stavíme vlastní babylonskou věž. I odmítání horoskopů může být někdy moc laciné. Laciné tehdy, pokud nedokážeme dostatečně vysvětlit tu alternativu, tu jinou cestu, které věříme. Tehdy stavíme světu před oči jen další babylonskou věž. Namísto stavby na úhelném kameni se nám věž našich vlastních chutí, představ, chtění i zásluh nakloní a zboří.

A tak když vidíme něco, co na první pohled vypadá pěkně, záslužně, zbožně, co nese výsledky, nemusí to být vždy pravé. Prorok Daniel vyložil králi Nabuchodonozorovi sen se sochou ze vzácných kovů, představující říše tehdejšího světa – ale celá ta socha stála na hliněných nohou. A sami máme zkoumat, co k nám různě přichází. Nové a lákavé věci přicházejí ke každému z nás bez rozdílu. A tak se stačí ptát, jako Pán Ježíš hovořil s cizími duchy: „Jaké je tvé jméno?“ Co přinášíš? Co představuješ za motivaci? – Asi neuslyšíme nějaký hlas, ale touto hypotetickou otázkou nám Duch Svatý pomůže rozlišit dobré věci. I takové, které právě mají velké brnění, ale stojí na hliněných nohou. Dal jim moc nad nečistými duchy (Mk 6:7, Mt 10:1) – to je Slovo pro církev. A rozlišování duchů, které je zaslíbeno v listě Korintským, není třeba pro všechny, ale opět – pro církev. Abychom jako církev, sbor, děti Boží mohli být vedeni ne ke stavbě bez základů, ale k účasti na práci Boží mezi námi. Abychom se ptali každý den, kde nás Pán Bůh chce mít a rozpoznávali dobré věci.

My jsme četli na konci našeho čtení, že Šimon kouzelník přijal Ducha Svatého. Avšak namísto toho, abychom zde skončili spokojeně, celý příběh se ještě více zamotává:

Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl: „Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce.“ Dostává se mu však něčeho zcela jiného: Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti.“ A dochází k dalšímu okamžitému obratu: Šimon na to řekl: „Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

„Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce,“ říká Šimon a asi si myslí: tak teď jsem tu potkal tyhlety křesťany, tak si rozšířím své kompetence a budu moci dokonce i uzdravovat. Oni říkají, že mají nějakého „Ducha svatého“, ten se ke mně taky vejde. A to je k zamyšlení i pro nás. Neříkám tím samozřejmě, abychom si vytvořili nebo vyrobili zvláštní oltář či stoleček, kam nám nebude smět nic jiného než Bible, zpěvník, dodatek a zpíváček či Svítá. Pán Bůh nepotřebuje posvátný koutek. Ale jak říká Zjevení, proudy živé vody poplynou z jeho nitra. A tak se tu spíše setkáváme se zvěstí, která neukazuje ani k obchodování s Pánem Bohem. Aby si pak člověk sám jako Šimon říkal, že v něm je ta božská moc, která se nazývá Veliká. Ale Pán Bůh nám prostě ukazuje jiné cesty, a to i tehdy, když mu říkáme, „že přece by se dalo s tím a s tím udělat tolik dobrého“. A opravdu mnoha věcem nerozumíme. Nevíme, proč se nezjeví anděl Billu Gatesovi, který by ze své pokladničky mohl rázem splatit dluh většiny afrických států. Nevíme, jaké plány má Pán Bůh s Vladimirem Putinem a Dimitrijem Medveděvem, když by přece konečně mohl zavládnout mír ve východoukrajinských republikách a v Čečensku. Ale veškerá ta předpokládaná dobrá předsevzetí jsou u nás lidí vždy dlážděna vlastními čestnými uznáními či minimálně dobrým pocitem, ale Pán Bůh nás vede často jinam. Zdá se vám to jako boj s větrnými mlýny? Ono totiž vůbec nezávisí na našich možnostech, zkušenostech či zásluhách. Je to jako v té pohádce Císařovy nové šaty, kdy nám i malé dítě může otevřít oči v tom, že král je ve skutečnosti nahý, nebo že princeznu najde hloupý Honza… koneckonců „Hosana synu Davidovu“ nevolali ctihodní rabíni, ale malé děti. I svědectví prvotní církve, například v listech Tesalonickým, nám ukazuje, že stále jsme před Pánem Bohem sice nehotovi, ale že všechna ta Boží práce se s námi děje bez ohledu na to, co měří tento svět. Protože nám přichází pomoc: třeba v tom prvním tesalonickém sboru ještě neměli řecká slova pro většinu věcí, úkolů a úřadů. Šili to tak nějak na koleně. Ale Pán Bůh slíbil, že se nás nezřekne a nezříká – a tak ať jsme postaveni kamkoli, vždy je tu pro nás cesta a síla Ducha Svatého k tomu, abychom řekli, zvolali, napsali či ukázali spolu se žalmistou: Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. (Ž 66:1) Malí i velcí, hledající, novoobrácení i v kostele vyrostlí. Modleme se.

Píseň: 545B Otče náš všemohoucí

Přímluvy

Modlitba Páně

Poslání

Požehnání

Závěrečná píseň: 675 Přijď již, přijď, Duchu Stvořiteli