Úvodní sloka
Píseň: 368 Ó Tvůrce, Duchu Svatý, přijď
1. čtení: 1Kor 12:3
3Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém.

Slovíčko pro děti:

Chvála: 78 Pane Bože, přijď k nám

Kázání: Mk 9:38-40

38Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“ 39Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. 40Kdo není proti nám, je pro nás.

Milé sestry a milí bratří,
pokoj vám.
Když dva dělají totéž, není to totéž, říká se. A to si asi myslel i Jan. Jak jinak si vysvětlit jeho horlivost nebo zápal pro pravdu, s nímž přišel za Pánem Ježíšem a říká: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“A myslí si asi: Mohl by nastat konflikt zájmů – a kdoví, jestli takové nějaké vymítání Pán vůbec schvaluje. Ale dostává se mu překvapivé odpovědi:„Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit.“ Ale Janovi šlo asi o něco jiného:„Ale s námi nechodil.“ Nepatří do naší party, do naší skupiny, kdoví jaké má vyznání víry, s tím se nekamaraď … Někdy se tak děje i z upřímného strachu. Ale Pán Ježíš mluví o ovoci skutků víry. Po ovoci poznáte je, říká o těch, kteří jsou věrni jeho Slovu. A připojuje: Kdo není proti nám, je s námi. Nebo pro nás. Ten „kope za nás“. „Je na naší straně“.
Proč se učedníci znepokojují? Oni uslyšeli, že někdo jedná ve jménu Pán Ježíše. A pro Židy mělo jméno velký význam. Jméno, to je v hebrejštině jméno i titul, vizitka i občanka, vývěsní štít i erb. Pro člověka ve starověku mohlo mít dokonce magický význam. Že tomu jménu lze blahořečit i zlořečit, a tak věřili v magickou moc jména.
Proto i starozákonní profesor Jan Heller mluvil o mluvících jménech. A teď učedníci v šoku zjišťují, že v tom nejdražším jméně Pána Ježíše někdo jiný působí, asi káže, uzdravuje a tak dál. Ale on nepatří k nám, říkají. A přitom jeho svědectví o Pánu Ježíši může být jasnější a čitelnější. Třeba se to vidí na lidech, kteří se obrátili až v průběhu života, a tak znají ten „civilní jazyk“. Nemluví tou „křesťanštinou“, jak říká můj kolega Jarda Pechar. Ale pokud se pídíme po těch projevech a můžeme říci výsledcích, můžeme zjistit dvě věci.
Buď se dostaví taková reakce, že lidé najednou začnou mluvit o zázraku, o zásahu vyšší moci, o andělech, dokonce o andělech strážných, zákonitostech vesmíru. O něčem, před čím mají úctu.
Anebo jsou to lidé zapálení do vědy a jsou ochotni vysvětlit různými vědeckými metodami, co se děje s námi a kolem nás. A zjišťujeme třeba, že další otázky si nekladou. Novověký myslitel René Descartes přišel na to, že i kdyby vymyslel vědeckou metodu, která vede k veškerému poznání, dostane se vždy na konec, kdy se táže, kdo/co mu dalo možnost poznání a možnost se tázat – a přichází k Pánu Bohu, protože říká, že sám nedokonalý by si dokonalého Pána Boha nevymyslel. Takže spousta věcí se děje v Božím jméně, i když ti lidé „s námi nechodí“, nejdou do kostela, nebo nejsou do našeho kostela.
No my bychom různé naše rozdělování rádi vzali do vlastních rukou. I když to právě často myslíme upřímně:
S námi nechodil – učedníci mluví o jednotě té své skupiny! Skupiny! Nemluví o svých zájmech, o své pýše, ale je jim líto, že někdo nepatří do jejich skupiny. Byť dobré, zbožné a tak dál.
Ale důležitá zvěst Letnic je taková, že přijetí Boží je pro všechny, pro lidi mluvící jakýmkoli jazykem. A pro ty, kteří ale také chtějí svobodně přijít k tomu kameni živému, Slovu Božímu a jeho pravdě.
Slavíme slavnost seslání Ducha Svatého. A tam byli různí lidé tenkrát, z různých národů. Přivedla je tu touha jako etiopského dvořana, tu náboženská povinnost jako různé orthodoxní věřící, třeba farizeje, tu je žene třeba i zvědavost jako takzvané náboženské turisty a jindy je to naděje. Naděje se týká něčeho, co nevidíme, a přece Písmo říká: A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Řm 5:5)
Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“
Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. A nám toto Slovo Pána Ježíše může dát otevřené oči a otevřené srdce, naději i odvahu. Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém. K vyznání víry vede jen Duch Svatý a jeho ovoce, ovoce víry, ovoce Ducha, se projevuje různě. A často právě bojujeme se zkušeností, kdy hledáme a tážeme se a k vyznání nás nic moc nevede. Ale nás může povzbudit to, že u seslání Ducha Svatého byli různí lidé, pravda židé, ale z různých národů. Různě hledali Boží Slovo a naději. Takový malý babylon národů, ale na rozdíl od babylonské věže zde se lidé shromažďují ne k překonání Pána Boha, ne k učinění si jména, ale ke slavení Letnic, svátků úrody a darů Božích. A tak kdo mluví i jiným jazykem, může přijít k Pánu Ježíši. Je to i úkol pro nás. A často není třeba velkých slov. Jeden můj kamarád říká, že důležité je hledat stále nová vyjádření a nový jazyk ve víře. Ale to dělali již bibličtí pisatelé. Třeba naše slovo spása je v původní řečtině záchrana. A vzkříšení vlastně probuzení ze spánku.
A tak právě pro ty, kdož „s námi nechodí“ a přece různě konají dobré věci, prosme o moudrost a pokoru srdce. Abychom nerozdělovali, zaslepeni vlastní pýchou. Skončil bych myšlenkou Sváti Karáska: My můžeme třídit leda brambory, nás si roztřídí Pán Bůh.

Modleme se k němu.

Píseň: 381 Ó přijdiž, přijdiž, léto Páně

 Ohlášky:

 Přímluvy

Modlitba Páně

Poslání

Požehnání

Závěrečná píseň: 550 Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti